Čís. 10577.

Nenapadl-li žalovaný v řízení před soudem prvé stolice ocenění předmětu rozepře nepřesahující hranici pro věci nepatrné a nenabídl-li důkazy o tom, že předmět rozepře byl oceněn žalobcem příliš nízko, nemůže teprve v opravném řízení napadati správnost žalobcova ocenění. Této své povinnosti nebyl žalovaný sproštěn tím, že žaloba byla zapsána do rejstříku C a že řízení v prvé stolici bylo provedeno podle předpisů o řízení před okresními soudy.
Řízení, předepsané pro nepatrné věci, má místo i ve věcech nájemních.
(Rozh. ze dne 27. února 1931, R I 131/31).
V žalobě o zrušení nájemní smlouvy podle § 1118 obč. zák. a o vyklizení najatého předmětu ocenil žalobce předmět rozepře na 300 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost. Důvody: Ano jde o spor z nájemní smlouvy, jejž jest podle § 49 čís. 5 j. n. nehledíc k hodnotě předmětu rozepře projednati a rozhodnouti na okresním soudě, bylo ocenění předmětu rozepře pro otázku příslušnosti bez významu, a žalobce nebyl povinen předmět rozepře v žalobě oceniti (§ 56, druhý odstavec, j. n.). Učinil-li tak přece, nemohlo toto ocenění zůstati bez povšimnutí a platilo i proti žalobci. Pro žalovaného nebylo ovšem toto ocenění samo o sobě závazné. Mohl namítati nesprávnost ocenění, což však v prvé stolici neučinil. Opomenul-li to, jest ocenění i pro něho závazné v otázce, zda jest použíti zvláštních ustanovení §§ 448 a násl. c. ř. s. Hledíc k § 448 c. ř. s. nemůže býti pochyby, že jest použíti zvláštních ustanovení §§ 448 a násl. c. ř. s. (sr. čís. sb. 422). Tomu nevadí ani předpis § 230 čís. 4 jedn. řádu a obdobné použití § 571 c. ř. s. neodpovídalo by smyslu tohoto zákonného ustanovení. Ve věcech nepatrných nabývá rozsudek účinnosti proti stranám již prohlášením (§ 452 c. ř. s.). V souzeném případě byl rozsudek prohlášen v přítomnosti obou stran dne 10. listopadu 1930, odvolání žalovaného datované dne 29. listopadu 1930 a k soudu došlé dne 30. listopadu 1930 jest tudíž opožděno.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Vývody rekursu nejsou s to, by vyvrátily správnost úsudku soudu odvolacího, že jde o věc nepatrnou. V té příčině stačí stěžovatele odkázati na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež odpovídá rozhodnutí tohoto soudu uveřejněnému pod čís. 422 sb. n. s, a jehož odůvodnění, na které se stěžovatel poukazuje, dopadá i na souzený případ. An žalovaný, jak odvolací soud v napadeném usnesení správně uvedl, za řízení v prvé stolici ocenění předmětu rozepře žalobcem již v žalobě obsažené vůbec nenapadl a nenabídl důkazy o tom, že předmět sporu byl oceněn žalobcem příliš nízko, nemůže teprve v řízení opravném napadati správnost ocenění předsevzatého žalobcem v prvé stolici. Povinnosti, by hned v prvé stolici vznesl námitky proti ocenění předmětu rozepře žalobcem a by nabídl důkazy o tom, že ocenění předmětu rozepře žalobcem jest příliš nízké a že proto hledíc ke skutečné hodnotě předmětu rozepře řízení ve věcech nepatrných nemůže tu míti místo, nebyl žalovaný sproštěn tím, že žaloba byla u soudu procesního zapsána do rejstříku C a že řízení v prvé stolici provedeno bylo podle předpisů o řízení před okresními soudy, nikoliv podle zvláštních předpisů o řízení ve věcech nepatrných, neboť to vše nezměnilo nic na tom, že vzhledem k ocenění předmětu rozepře žalobcem na 300 Kč, které žalovaný nechal nenapadeno, ve skutečností šlo o věc nepatrnou, jak soud odvolací při rozhodování o odvolání žalovaného správně rozpoznal. Bezpředmětný jest proto poukaz stěžovatelův na následky pro žalovaného z toho plynoucí, ježto žalovaný to byl, jenž ocenění předmětu rozepře v žalobě žalobcem předsevzaté za řízení v prvé stolici nechal nenapadeným a tím neblahé následky co do opravných prostředků sám zavinil vlastním opomenutím v řízení před první stolici, které v řízení opravném již nemůže napraviti. Co do přípustností řízení platného pro věci nepatrné také ve věcech nájemních stačí stěžovatele poukázati na odůvodnění citovaného již rozhodnutí tohoto soudu čís. 422 sb. n. s., které také na tento případ úplně dopadá a jehož odůvodnění není vyvráceno vývody rekursu.

Citace:

č. 10577. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 303-304.