NPD documents search: Právník, 64 (1925)

K výkladu §u 9 tr. z.

Ustanovení §u 9 tr. z. předpokládá ovšem, že pachatelovo působení zůstalo bez výsledku, avšak nerozeznává, z jaké příčiny k výsledku nedošlo. Vyžaduje se sice, aby vývoj událostí nevyvrcholil v protiprávní výsledek, k němuž pachatelova vůle směřovala a který se snažil uskutečniti prostředky vzbuzení zlého úmyslu sváděné osoby a činností svedené osoby, tímto úmyslem řízené, ale jest lhostejno, zda byl vývoj událostí přerušen už v mysli sváděné osoby tím, že svodům odolala, nebo později tím, že tato osoba od zlého úmyslu v ní vyvolaného dodatečně opět ustoupila, nebo že jednání následkem svodů podniknuté minulo se z té či oné příčiny výsledkem. Proto nezáleží na tom, že F. L. neměl nikdy úmyslu, aby, jak ho stěžovatelka sváděla, vyhledal padělatele peněz a vyjednával (dorozuměl se) s nimi za účelem opatření padělků. Rozhodným jest a stačí, že stěžovatelka působila v tomto protiprávním směru na vůli L. Je-li pro trestnost takového působení bez významu skutečnost, že se mu nepřizpůsobila ani vůle sváděné osoby, jsou lhostejný- mi též úvahy, pro které se vůle (a v dalším důsledku činnost) sváděné osoby nebrala směrem pachatelem chtěným, nýbrž směrem jinakým, a nezáleží na tom, že F. L. shledal ve výzvě a svodech stěžovatelčiných příležitost, vylákati na ní peníze předstíráním, že se vůle jeho rozhodla a činnost jeho ponese směrem jí chtěným, a že použil této příležitosti k poškození stěžovatelky. Ostatně by nezáleželo ani na okolnosti, již asi mají nepřesné vývody stížnosti na mysli, jež však rozsudkem zjištěna není, a z F. L. výpovědi, na niž poukazuje stížnost, nevyplývá, totiž na tom, že F. L. měl již předem, t. j. před výzvou a svody stěžovatelčinými v úmyslu, nejednati, jak na něm žádá, nýbrž jen tak předstírati za účelem poškození jejího. I za takového směru své vůle byl by F. L. býval vhodným předmětem svodu; bylo by záviselo jen na povaze a síle výzvy a svodů, zda by byl F. L. setrval při předpokládaném úmyslu, neb upustil od něho, změnil směr své vůle a rozhodl se k tomu, k čemu ho stěžovatelka vyzvala a sváděla. I za zmíněného předpokladu byl by pokus stěžovatelky, opatřiti sobě prostřednictvím F. L. padělané peníze, ztroskotal na překážce, která se náhodou vyskytla v mysli sváděné osoby, a na nemohoucnosti, tuto překážku odstraniti, tudíž na okolnostech nezávislých na vůli stěžovatelčině. V případech §u 9. tr. z. nezračí se zločin, ve skutečných událostech, nýbrž ve skutkových okolnostech, pachatelem sváděné osobě naznačených. Neboť ze zákonného předpokladu, že působení pachatelovo zůstalo bez výsledku, plyne, že zevními událostmi nemusí, přesněji nesmí býti naplněna skutková podstata zločinu, k němuž bylo sváděno, ve veškerých známkách zákonem pro tento zločin stanovených. Trestnosti svádění k zločinu dle §u 9 není tudíž na závadu, že událostmi, k nimž po případě následkem svodů došlo, není opodstatněna některá zákonná známka dotčeného zločinu, ba dle toho, co uvedeno, není jí na závadu ani, že vůbec nedošlo k uskutečnění žádné ze skutkových známek dotčeného zločinu. Proto nezáleží na tom, že nebylo docíleno §em 1 zák. ze dne 22. května 1919 č. 269 Sb. z. a n. předpokládané dorozumění s padělatelem peněz neb osobou jinak na padělání peněz zúčastněnou, ani na tom, že se stěžovatelka přímo nepokoušela, rozuměj ovšem jinak než působením na F. L. o takové dorozumění. Rozhodným jest jen, zdali stěžovatelka sváděla, třebas naprosto bezvýsledně, F. L. k zločinu dle §u 1 zmíněného zákona, t. j. zdali skutkovou podstatu tohoto zločinu naplnily skutkové okolnosti, ke kterým poukazovala stěžovatelka, vyzývajíc a svádějíc F. L., aby je uskutečnil. Že tomu tak bylo, vyplývá ze zjištění napadeného rozsudku, že stěžovatelka vyzvala F. L. k opatření padělaných peněz, tehdy v cizině vyráběných, a že výzva směřovala k tomu účelu, aby se F. L. dorozumět s padělateli, opatřil padělané peníze a dodal je stěžovatelce.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. března 1925 Zm I. 10/25.

Citace:

K výkladu §u 9 tr. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 17, s. 557-559.