NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3801.

Řízení před nss-em: * Stěžovatel není uspokojen, odvolá-li sice úřad nař. rozhodnutí, závoreň však zamítne znovu nárok st-lův, setrvávaje při tom na důvodech rozhodnutí dřívějšího, a musí proto nss rozhodovati o podané stížnosti po prohlášení st-le, že na ní trvá.
(Nález ze dne 23. června 1924 č. 11 646.)
Věc: Firma E. Sch. & Co. v B. proti ministerstvu obchodu o vrácení dovozního poplatku. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadu řízení.
Důvody: Expositura úřadu pro zahraniční obchod v Bratislavě udělila st-lce dne 21. prosince 1921 povolení k dovozu 1000 hl uherského vína, platné do 19. července 1922, a vybrala při tom od st-lky příslušný poplatek v částce 3300 Kč. Dne 26. července 1922 požádala firma za vrácení částky zapraveného poplatku udávajíc, že z povoleného množství uherského vína mohla dovézti ve stanovené lhůtě pouze 100 hl, poněvadž ceny stále klesaly, a musily dříve býti vyprodány zásoby zboží dražšího, než bylo možno přikročiti k nákupu vína levnějšího. Dovoz vína ostatního odsunula firma na druhou polovinu roku 1922 spoléhajíc na to, že dle dosavadní praxe bude jí platnost původního povolení beze všeho na další dobu prodloužena. Nevěděla, že prodlužování povolení bylo od dubna 1922 počínaje zastaveno, a nemá proto žádné viny na tom, že se obchod neuskutečnil.
Min. obchodu nař. rozhodnutím zamítlo žádost st-lky, poněvadž důvody její, zejména okolnost, že neuskutečnění obchodu se stalo bez její viny, nebyly prokázány konkrétními doklady.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka stížnost k nss-u.
Po zavedení předběžného řízení o této stížnosti uvědomil žal. úřad výnosem z 19. prosince 1923 st-lku, že nař. rozhodnutí odvolává, že však žádosti st-lky vyhověti nemůže, poněvadž ani v zák. ze 24. června 1920 č. 418 Sb., ani v nař. ze 13. července 1920 č. 442 Sb. není žádného ustanovení o tom, že by poplatky, zaplacené za povolení vývozu či dovozu měly býti vráceny, když povolení těch buď zcela nebo z části nebylo použito, a poněvadž ani podmínky, stanovené vyhláškami úřadu pro zahraniční obchod ze 13. července 1920 č. 87 377 a z 24. ledna 1921 č. j. 4579 pro výjimečné vrácení těchto poplatků nejsou prokázány. —
St-lka byvši soudem vyzvána, aby prohlásila, zda vzhledem k tomuto výnosu pokládá svoji stížnost za bezpředmětnou, oznámila, že nikoliv, poněvadž úřad jí poplatek nevrátil, nýbrž vydal nové rozhodnutí, které nárok její zamítá právě tak, jako rozhodnutí prvé. Nebylo zde důvodu, aby min. poplatek podrželo, neboť poplatek ten jest ekvivalentem za úkony spojené s úředním šetřením a udílením povolení, k nimž následkem zastavení dovozu uherského vína na jaře v roce 1922 vůbec nedošlo.
Nikde také není předepsáno, že by min. musilo si podržeti poplatek za povolení, jehož nebylo využito.
Nss uvažuje o stížnosti shora uvedené musil především zaujmouti stanovisko k tvrzení žal. úřadu, že stížnost stala se bezpředmětnou tím, že žal. úřad vzal po podání stížnosti nař. rozhodnutí zpět a vydal na místo něho rozhodnutí nové.
Soud neuznal, že se tímto postupem úřadu stala stížnost bezpředmětnou. Dle § 44 zák. o ss zastaviti jest řízení o podané stížnosti proti rozhodnutí správního úřadu tehdy, když úřad v kterémkoliv stadiu řízení před nss podá průkaz o tom, že st-1 byl zatím v příčině své stížnosti uspokojen.
Nař. rozhodnutím odepřel úřad vrátiti st-li poplatek za nevyužité dovozní povolení z toho důvodu, poněvadž st-lka neprokázala konkrétními doklady, že na neuskutečnění obchodu nenese žádné viny. Na tomto svém rozhodnutí, a to i pokud odůvodnění se týče, setrval úřad v podstatě i ve svém výnosu z 19. prosince 1923, a nemůže tudíž tvrditi, že tímto druhým výnosem st-le v příčině jeho stížnosti uspokojil. Nebyl-li však st-1 uspokojen, pak bylo nutno v řízení pokračovati a nálezem o podané stížnosti rozhodnouti.
Rozhodnutí samo zakládá se na této úvaze: - - -

Citace:

č. 3801. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 190-192.