Čís. 6153.Bylo-li při vyměření úhrnného trestu v řízení podle §§ 517, 518 tr. ř. rozhodnuto i o podmínečném odsouzení, lze výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu napadati jen zmateční stížností k nejvyššímu soudu, nikoli odvoláním.(Rozh. ze dne 7. března 1938, Zm IV 53/38.) Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti A., obžalovanému pro zločin zpronevěry atd., zmateční stížnost obžalovaného zčásti odmítl, zčásti zamítl. Důvody: Proti rozsudku soudu prvé stolice, kterým byl obžalovanému A. vyměřen úhrnný trest a kterým bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení, uplatnil obžalovaný A. zmateční stížnost na základě § 385, č. 2 tr. ř. pro nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu. V provedení zmateční stížnosti stěžovatel dovozuje, že mu v souzeném případě přísluší proti výroku o nepovolení podmíněného odsouzení ve smyslu § 7, odst. 3 z. č. 562/1919 Sb. z. a n. i právo odvolání a zmateční stížnosti a nikoli ve smyslu § 518 tr. ř. jen právo zmateční stížnosti. Tento názor zmateční stížnosti je mylný. Napadeným rozsudkem byl vyměřen stěžovateli úhrnný trest a ve smyslu § 6, č. 4, věta druhá zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. bylo rozhodnuto i o podmíněném odsouzení. Proti rozsudku o úhrnném trestu je podle § 518, předposl. odst. tr. ř. přípustná jen zmateční stížnost k nejvyššímu soudu. Podle § 7, odst. 3 zák. čís. 562/1919 Sb. z. a n. je výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu podroben týmž opravným prostředkům jako výrok o trestu, k němuž se výrok o podmíněném či nepodmíněném odsouzení vztahuje. Proto v souzeném případě, ve kterém při vyměření úhrnného trestu bylo rozhodnuto i o podmíněném odsouzení, lze výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu napadati jen zmateční stížností k nejvyššímu soudu. Byl proto opravný prostředek obžalovaného i v té části, kterou stěžovatel označuje za odvolání a jako takové provádí, považován za zmateční stížnost a jako takový vyřízen, neboť nesprávné označení opravného prostředku není na závadu jeho věcnému přezkoumání (§ 30, odst. 2 por. nov.).