NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 14604.

Povolení exekuce navržené podle § 63 I vyr. ř. nebrání, že k exekučnímu návrhu nebylo připojeno jako příloha (§ 54 ex. ř.) pravoplatné usnesení soudní o potvrzení vyrovnání, když tato skutečnost byla soudu vyřizujícímu exekuční návrh odjinud známa.
(Rozh. ze dne 10. října 1935, R I 879/35.)
Prvý soud (okresní soud v S.) nevyhověl návrhu na povolení exekuce nuceným zřízením práva zástavního, podanému podle § 63 I vyr. ř., proto, že vymáhající věřitel neprokázal, že usnesení o potvrzení vyrovnání zahájeného o jmění povinného stalo se pravoplatným. Rekursní soud vyhověl návrhu. Důvody: Ze spisů je patrno, že k návrhu bylo připojeno usnesení o potvrzení vyrovnání. Poněvadž byl připojen i výpis ze seznamu přihlášek proti dlužníku, z něhož je patrno, že pohledávka vymáhajícího věřitele v celkové výši... určené v Kč byla uznána, jsou splněny veškeré předpoklady § 63 vyr. ř. pro povolení exekuce pro kvotu pohledávky vyrovnáním dotčené a věřiteli přijatou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V doslovu § 63 vyr. ř. není výslovného předpisu, že má býti připojeno také usnesení o pravoplatném potvrzení vyrovnání, takže nelze trvati na tom, že by ve všech případech bylo předložení jeho nevyhnutelnou náležitostí exekučního návrhu podle § 54 ex. ř. Jestliže jest soudu exekuční návrh vyřizujícímu odjinud známa tato skutečnost, že totiž potvrzení vyrovnání nabylo právní moci, dostačí to, neboť § 269 c. ř. s. platí podle § 78 ex. ř. i v řízení exekučním. Dodatečně bylo zjištěno, že v úvodu odůvodnění zmíněné usnesení krajského soudu v K., jež končí nařízením, aby byla vymazána poznámka zahájeného vyrovnacího řízení okresním soudem v S. jako knihovním i jako exekučním, bylo vykonáno v pozemkové knize dne 5. listopadu 1934 pod č. d. 1325. S tím souhlasí i to, že ani podle knihovního stavu (viz lustrum) nebylo v tomto směru překážky proti povolení exekuce, které by jinak byl vadil zákaz § 12 vyr. ř. Proto jest míti za to, že byla již při podání exekučního návrhu exekučnímu soudu, který zakročoval současně i jako soud knihovní (§ 88 ex. ř.), známa uvedená skutečnost, takže s hlediska § 63 vyr. ř. nebylo ani v tomto směru překážky proti povolení exekuce.

Citace:

č. 6153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 156-157.