NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 5040.

Při jednání o námitce nepříslušnosti lze uplatňovati i jiný důvod příslušnosti, v žalobě neuvedený, vyjmouc případ §u 104 j. n. Fakturové sudiště vztahuje se i na všechny nároky, vyplynuvší z realisace obchodu. Náleží sem též nárok na výlohy prodeje zboží dle čl. 343 obch. zák.
(Rozh. ze dne 14. května 1925, R II 133/25.)
Žalující firma opřela žalobu co do místní příslušnosti původně o § 99 j. n., když pak žalovaná firma vznesla námitku místní nepříslušnosti, uvedla žalobkyně za důvod místní příslušnosti fakturu s doložkou dle §u 88, odstavec druhý j. n. Soud prvé stolice námitce místní nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil rekursnímu soudu, by vyčkaje pravomoci, řízení doplnil a o námitce místní nepříslušnosti znovu rozhodl. Důvody: Stížnosti, ve které se stěžovatelka již neodvolává na § 99 j. n., nýbrž pouze uplatňuje příslušnost dle §u 88, odstavec druhý j. n., nelze upříti oprávněnosti. Dle §u 88 odstavec druhý j. n., jenž ustanovuje sudiště pro širší okruh žalob než § 88 odstavec prvý j. n., platí soud splniště, jenž byl založen přijetím faktury, zákonitou doložkou opatřené, bez námitky, pro veškeré žaloby z dotyčného obchodu. V tomto případě domáhá se žalující strana náhrady škody z prodlení žalované strany při odebírání zboží. Nárok ten musí však býti kvalifikován jako nárok z obchodu samého, žalobu proto nutno považovati za žalobu z obchodu a jest proto prvý soud k projednání tohoto sporu příslušným, prokáže-li se, že vůbec byl založen soud plniště dle §u 88 odstavec druhý j. n. Žalující firma tvrdila v prvé stolici, že veškeré faktury, týkající se obchodu stran, byly opatřeny doložkou ve smyslu §u 88 odstavec druhý j. n., že byly v čas odeslány a bez námitek přijaty, navrhla v tom ohledu důkaz fakturami, knihami a výslechem stran, druhá strana se o této otázce jasně vůbec nevyjádřila a, poněvadž první soudce nabízených důkazů nepřipustil, nelze posouditi, jsou-li tu vůbec předpoklady §u 88 odstavec druhý j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jest sice pravda, že žalobkyně odůvodňovala v žalobě příslušnost dovolaného soudu toliko ustanovením §u 99 j. n. Leč okolnost tato nebránila tomu, by žalobkyně při jednání o námitce nepříslušnosti soudu z důvodu v žalobě uvedeného, neuplatňovala i jiný důvod příslušnosti, vyjma ovšem důvod příslušnosti dle §u 104 j. n. (sb. n. s. čís. 505). To plyne již z předpisu §u 179 c. ř. s., nařizujícího soustředění a využití látky z důvodů procesní hospodárnosti, dle něhož může strana až do konce ústního jednání přednésti nová skutková tvrzení, změny žalobní prosby nezpůsobující. Rozšířením uplatňovaného důvodu příslušnosti soudu právní základ žaloby ani její prosba se nemění a žalované straně nic nevadí, by při jednání o vznesené námitce nenapadla také nově uplatňovaný důvod příslušnosti dovolaného soudu. Právem tedy přihlížel rekursní soud i k dalšímu skutkovému přednesu žalobkyně při ústním jednání, jímž tato odůvodňovala příslušnost prvého soudu také ustanovením §u 88 odstavec druhý j. n. Nelze přisvědčiti názoru stěžo vatelky, že se fakturní doložka, zakládající příslušnost soudu ve smyslu právě uvedeného zákonného předpisu, vztahuje jen na položky, ve faktuře vyznačené. Má-li doložka, předpokládajíc, že jsou tu i ostatní náležitosti, účinek, že na jejím podkladě může býti zahájen u určitého soudu spor z obchodu, o němž byla vydána faktura, musí se důsledně sudiště, založené doložkou onou, vztahovati na všecky nároky z realisace tohoto obchodu, tedy i na výlohy, spojené s prodejem zboží ve smyslu čl. 343 obch. zák. Vytýká-li konečně stěžovatelka, že již dle žaloby není tu podmínek pro příslušnost soudu dle §u 88 odstavec druhý j. n., poněvadž žalobkyně sama uvádí, že žalovaná odebrala fošny již po 1. červenci 1923, že však zboží účtováno bylo až 14. srpna 1923, dlužno poukázati k tomu, že žalobkyně při ústním jednání výslovně prohlásila, že všecky faktury, týkající se sporného obchodu, opatřené onou doložkou, byly před odebráním zboží žalovanou bez námitek přijaty. Tyto okolnosti nebyly však v prvé stolici vzaty na přetřes, a proto právem rekursní soud uznal, že řízení zůstalo neúplným a nařídil jeho doplnění.

Citace:

č. 9265. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 861-863.