Čís. 14257.

Při předražku mohou podle uvážení soudu jako jistota býti připuštěny též vkladní knížky domácí spořitelny, hospodářské nebo jiné záložny neb i jiných peněžních ústavů v § 56 c. ř. s. nejmenovaných.
(Rozh. ze dne 21. března 1935, R II 104/35.)
Prvý soud nepřijal předražek, nabídnutý B. K. ve vkladních knížkách M. banky v B. a Spořitelního a záloženského spolku v P. s odůvodněním, že nejde o tuzemské papíry, které se hodí k soudní jistotě. Rekursní soud ke stížnosti vymáhajícího věřitele změnil usnesení prvého soudu a předražek na soud přijal.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Poněvadž § 196 ex. ř. zmiňuje se jen všeobecně o cenných papírech, které se hodí k soudní jistotě, jest při předražku vzhledem k § 78 ex. ř. přihlížeti k § 56 c. ř. s., podle něhož mohou podle uvážení soudu pro opatření jistoty býti připuštěny též vkladní knížky některé domácí spořitelny, hospodářské nebo jiné záložny nebo i jiných peněžních ústavů zde nejmenovaných (arg. »zejména«). Tím byla soudům ponechána jistá volnost při posuzování jistoty. Prvý soud nabídnutý předražek zamítl, protože prý složené vkladní knížky M. banky v B. a Spořitelního a záloženského spolku v P. nejsou domácí cenné papíry, které se hodí k soudní jistotě po rozumu § 196 ex. ř. a § 56 c. ř. s. Toto opominutí prvého soudu napravil soud rekursní, když shledal v těchto složených vkladních knížkách dostatečnou jistotu.

Citace:

č. 14257. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 266-267.