NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4243.

Zákonnou překážkou podmíněného odkladu nového trestu ve smyslu § 2 zákona o podmíněném odsouzení jest dřívější odsouzení, tudíž konečné rozhodnutí věci podle zákonů tehdy platných, které nelze přezkoumávati s hlediska pozdějších zákonů.
Vylučuje proto dřívější odsouzení pro zločin povahy § 2 zák. čís. 562/1919 před uplynutím lhůty tam naznačené podmíněné odsouzení, i kdyby byl tento trestný čin podle nyní platných zákonů jen přestupkem.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1931, Zm I 666/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 5. června 1930, pokud jím byl obžalovanému, odsouzenému pro zločin zpronevěry podle § 181 tr. zák., přiznán podmíněný odklad výkonu trestu, zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku a vyslovil, že trest obžalovanému prvým soudem uložený jest bezpodmínečně vykonatelný.
Důvody:
V § 2 zák. o podmíněném odsouzení jest trestní oprávnění soudu, povoliti podle § 1 tohoto zákona za určitých podmínek odklad výkonu trestu, vyloučeno zákazem podmíněného odkladu trestu mimo jiné u toho, kdo již dříve byl odsouzen podmínečně pro zločin spáchaný' z pohnutky nízké a nečestné, a to až do uplynutí 10 let do nového trestného činu ode dne, kdy bylo podle tohoto zákona vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil. Nalézací soud zjistil o obžalovaném, jenž nový trestný čin spáchal 1. února 1930, že byl rozsudkem ze dne 23. června 1920 odsouzen podmínečně pro zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174 II. a), c) tr. zák. do žaláře na 14 dnů se ztrátou práva volebního, — tudíž pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné — a že dne 3. ledna 1924 bylo vysloveno, že se osvědčil. Poněvadž zákonem stanovená lhůta 10 let od vyslovení osvědčení až do spáchání nového zločinu neuplynula, nesměl nalézací soud podle striktního předpisu zákona trest obžalovanému odložiti, a to ani na podkladě úvahy, že by dřívější trestný čin byl podle nyní platných zákonů jen přestupkem, neboť zákonnou překážkou podmíněného odkladu nového trestu jest dřívější odsouzení, tudíž konečné rozhodnutí věci podle zákonů tehdy platných, které s hlediska pozdějších zákonů nelze nijak přezkoumávati. Státní zastupitelství uplatňuje tudíž proti této části rozsudku právem důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 11 tr. ř. — vykročení z mezí trestní pravomoci, na základě něhož bylo nezákonný výrok o povolení podmíněného odkladu výkonu trestu zrušiti a bez zkoumání, zda by jinak byly jeho podmínky podle § 1 cit. zák. dány, nařídili bezpodmínečný výkon uloženého trestu.

Citace:

Čís. 4243. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 403-404.