Čís. 1196.Promlčení trestného činu se přerušuje, byl-lí vinník vzat do vyšetřování kterýmkoli tuzemským trestním soudem, aniž na tom záleželo, zda soud ten byl příslušným a jak skutek právně pojímal.(Rozh. ze dne 27. dubna 1923, Kr I 101/22.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 9. prosince 1921, jímž byl obžalovaný dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Napadený rozsudek zjišťuje o obžalovaném, že dne 11. prosince 1919 předložil ve vojenské zásobárně v D. složní lístek V. praporu na 100 britanik, 100 viržinek, 1200 egyptských a 139 (dle obžaloby 139 000) uherských cigaret, na které mu byla po zaplacení 4 440 Kč vydána poukázka pro skladiště, že však dodatečně vyšlo na jevo, že onen prapor byl rozpuštěn a že obžalovaný chtěl oním způsobem dosíci kuřiva, by je odevzdal osobě, která zůstala nezjištěna, za tím účelem, aby je dále prodala, zač se mělo obžalovanému dostati odměny 6000 Kč. Rozsudek dospívá k závěru, že se obžalovaný takto pustil do pletich, aby uvedl kuřivo neprávem do pokoutního obchodu, že si byl vědom způsobilosti těchto pletich, stupňovati cenu kuřiva, a že tedy jeho jednáním dána je skutková podstata přečinu ve smyslu §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. Z obžaloby, vznesené na obžalovaného pro tento přečin, sprostil ho nalézací soud dle rozhodovacích důvodů proto, že čin spáchán byl dne 11. prosince 1919, obžalovaný neměl z něho skutečného prospěchu a nespáchal od té doby trestného činu tak že, poněvadž prý soudní kroky pro čin ten byly proti němu zahájeny teprve po uplynutí jednoroční lhůty, trestnost jeho činu podle §u 531 tr. zák. pominula promlčením. Zmateční stížnost napadá rozsudek důvody zmatečnosti čís. 5, 9 b) §u 281 tr. ř. Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 vytýká rozsudku právem neúplnost a nejasnost, spočívající v tom, že se v rozhodovacích důvodech neuvádí, kdy a kterým soudem byly proti obžalovanému zahájeny ony »soudní kroky«, ani jaké kroky má tu nalézací soud na mysli. Zmateční stížnost dovozuje případně, že následkem této vadnosti rozsudku nelze přezkoumati, jakým způsobem dospěl nalézací soud k závěru, že trestnost činu pominula promlčením následkem toho, že soudní kroky proti obžalovanému pro přečin pletich byly zahájeny teprve po uplynutí jednoroční lhůty §u 532 tr. zák. Jak sama zmateční stížnost připouští, lze ovšem za to míi, že nalézací soud vychází z názoru, že soudní úkon, kterým by promlčení bylo mohlo býti přerušeno, lze spatřovati teprve v obeslání obžalovaného k výslechu jako podezřelého vyšetřujícím soudcem zemského trestního soudu v Praze, k němuž došlo arci teprve dne 21. února 1921. Než, jak vychází na jevo ze spisů divisního soudu v Praze, jichž obsah byl při hlavním přelíčení dle záznamu jednacího protokolu předsedou zjištěn, a jak zmateční stížnost případně zdůrazňuje, byl obžalovaný o činu, pro který je nyní ve směru přečinu pletich stíhán, divisním soudem v Praze jako obviněný vyslechnut již dne 14. prosince 1919, dále ve dnech 16. a 22. prosince 1919, nehledě ani k podrobnému výslechu jeho vojenským zástupcem, k němuž došlo již dne 12. prosince 1919. Rozsudek se o těchto výsleších obžalovaného vůbec nezmiňuje a nezabývá se otázkou, zda bylo jimi promlčení trestného činu přerušeno; nestalo se tak patrně důsledkem názoru nalézacího soudu, že promlčení přerušují soudní úkony, naznačené v §u 531 tr. zák., pouze tenkráte, byly-li předsevzaty příslušným, pokud se týče občanským soudem trestním. Než tento názor dlužno označiti jako právně mylný, jak, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 b) §u 281 tr. ř. i zmateční stížnost právem namítá. Dle prvého odstavce §u 531 tr. zák. zaniká vyšetřování a trest, nebyl-li vinník, počítajíc od spáchaného trestného činu, po dobu určenou v trestním zákoně (§ 532 tr. zák.) některým tuzemským soudem trestním vzat do vyšetřování. Promlčení se tudíž přerušuje, byla-li proti pachateli jako obviněnému vydána obsílka, rozkaz k předvedení nebo k zatčení, nebo byl-li jako obviněný již vyslechnut nebo zatčen nebo půhonem (zatykačem) stihán. Dle jasného znění tohoto ustanovení nenastává tudíž promlčení trestného činu, byl-li vinník vzat do vyšetřování některým tuzemským soudem trestním vůbec, tudíž i soudem věcně nebo místně nepříslušným, a přetrhují promlčení soudní úkony, vypočtené v §u 531 tr. zák., také tehdy, byly-li předsevzaty soudem nepříslušným. Pro správnost tohoto hlediska mluví také ustanovení druhé věty §u 60 tr. ř., dle něhož zjištění skutkového stavu ohledně takových trestných jednání, která posuzovati je dle všeobecných zákonů trestních, přísluší tehdy, podléhá-li obviněný zřejmě vojenské trestní pravomoci, soudům vojenským, dále § 65 tr. ř., dle něhož všechny, i nepříslušné soudy trestní, v jichž okresu se najdou stopy zločinu nebo přečinu, jsou, je-li nebezpečí v prodlení, oprávněny i povinny předsevzíti ony úkony, které mohou sloužiti ke zjištění skutkového stavu nebo k zadržení obviněného, konečně ustanovení §u 66 tr. ř., dle něhož ani vyšetřovací úkony, které předsevzal nepříslušný soud trestní mimo případ předchozího paragrafu, nejsou proto ještě nicotnými, pokud se vztahují na vyšetřování. Tato ustanovení trestního řádu, v nichž se mezi trestními soudy občanskými a vojenskými nijak nerozeznává, vztahují se zřejmě také na úkony, předsevzaté za trestního řízení proti osobám občanským nebo pro účely řízení takového nepříslušným soudem vojenským. Dle trestních spisů divisního soudu byl obžalovaný divisním soudem v Praze v jednoroční promlčecí době vyslechnut, a byla týmž soudem na obžalovaného uvalena již dne 16. prosince 1919 i řádná vyšetřovací vazba. Tento, proti obžalovanému předsevzatý soudní úkon přerušuje dle předpisů trestního zákona (§§ 227, 531 tr. zák.) promlčení, aniž záleží na tom, pod jakou trestně právní kvalifikaci čin onen soudem, který původně se s věcí tou zabýval (divisní soud v Praze), byl podřaděn; rozhodným jest podle intence zákonodárcovy pouze, zdali skutek, o němž se tvrdí, že jest promlčen, svého času byl základem trestního vyšetřování proti obžalovanému u divisního soudu v Praze. Že jde tu o takovýto totožný skutek, nemůže býti dle stavu spisů pochybno a jest, jak zmateční stížnost případně připomíná, též lhostejno, že divisní soud v Praze v trestní věci proti obžalovanému pro přečin pletich v zápětí nerozhodoval, k čemuž vzhledem k ustanovení druhého odstavce §u 30 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. příslušným nebyl. Naproti tomu bylo promlčení trestného činu, spáchaného obžalovaným, přerušeno shora naznačenými soudními úkony přes to, že je předsevzal trestní soud věcně nepříslušný a nalézací soud, který, jak předpokládati dlužno, vycházel při svém rozhodování s právního hlediska opačného, použil svým výrokem o otázce, zda jsou tu okolnosti, pro které trestnost činu obžalovaného pominula, a zda je stíháni pro čin ten vyloučeno, zákona nesprávně.