NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6916.

Volby. — Policejní právo trestní:* Přestupku dle § 58 3-2 zák. z 29. února 1920 č. 123 Sb. dopouští se i ten volič, který se sice do volební místnosti dostaví, ale hlasovacího aktu se nezúčastní.
(Nález ze dne 28. listopadu 1927 č. 9570/26).
Věc: Josef Č. ve Š. proti zemské správě politické v Brně stran přestupku volebního řádu do poslanecké sněmovny a senátu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při volbách dne 15. listopadu 1925 do poslán, sněmovny a senátu konaných dostavil se st-l do vol. místnosti v obci Š. a prohlásil, že voliti (volbu konati) nebude, ježto nenachází se v žádné straně politické, cítí se vázanými kandidátním listinami ve svobodě volby omezen a zříká se po dobu trvání listin těch práva volebního. Při svém výslechu uvedl st-l, že se sice do val. místnosti dostavil, avšak neodvolil, poněvadž si vykládá zákon tak, že ukládá pouze povinnost dostaviti se k volbě, nenařizuje však, že volič musí do osudí odevzdati obálku hlasovací ať prázdnou, ať s kandidátní listinou.
Trestním nálezem osp-é ve St. z 15. ledna 1926 byl st-l uznán vinným přestupkem § 6 řádu volení do posl. sněmovny a § 2 zák. o složení a pravomoci senátu, jehož se dopustil tím, že dne 15. listopadu 1925 se nezúčastnil ve Š. volby do Nár. Shrom. bez zákonného důvodu omluvného. St-l byl podle § 53 odst. 3. č. 2 řádu vol. do posl. sněm. odsouzen k peněžité pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti k vězení v trvání 25 dnů.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Brně odvolání st-lovu, protože skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána, neboť z ustanovení § 6 řádu vol. do posl. sněm., ukládajícího povinnost volební, a z § 58-III č. 2 cit. zák. vyhrožujícího trestem těm, kdož se bez omluvného důvodu volby nezúčastní, plyne, že volič jest povinen, zúčastniti se volby a tím podrobiti se celému řízení volebnímu, jak jej zákon v § 38 cit. zák. předepisuje, totiž dostaviti se k příslušné vol. komisi, jež mu vydá úřední obálku, načež volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do vol. osudí a odloží kand. listiny, které mu zbyly, do zvláštní schránky. Této povinnosti nemůže se volič zříci sám protokolárním prohlášením, ani vol. komise nemůže jej od ní osvoboditi.
Stížnost na rozhodnutí to podanou shledal nss bezdůvodnou.
§ 58 3. č. 2 zák. z 29. února 1920 č. 123 Sb. označuje jako přestupek polit. úřady stíhaný, když kdo volby bez omluvného důvodu se nezúčastní.
Stížnost vykládá ustanovení to tak, že skutková povaha přestupku toho dána je jen tehdy, jestliže se volič vůbec k volbě do vol. místností nedostaví, nikoli však i tehdy, jestli se k volbě dostaví a pouze odepře voliti.
Názor ten je mylný. Zákonu může býti přikládán jen ten smysl, který vychází z toho, co slova ve spojitosti vlastně znamenají, a ze zřejmého úmyslu zákonodárcova (§ 6 o. z. o.). A tu není podle názoru nss pochybnosti o tom, že zúčastniti se volby znamená vykonati akt volební, t. j. voliti, poněvadž to je právě esentiale zúčastnění se volby a je zcela zřejmý i úmysl zákonodárcův, trestati toho, kdo bez omluvného důvodu svoji povinnost volební nevykoná.
Ale nehledě k tomuto interpretačnímu pravidlu § 6 o. z. o., vychází nesprávnost názoru st-lova i z těchto dalších úvah:
Zákon ukládá voličovi, aby se zúčastnil volby. Co zákon rozumí slovem volba, podává se z hlavy čtvrté zákona, nadepsané »volba.« V této hlavě normuje zákon, kde a kdy jest voliti (§ 31), ustanovuje blíže předpisy o vol. vyhlášce a o průkazech voličových (§§ 33, 34) a přístupu do vol. místnosti (§ 37) a obsahuje pak v § 38 předpisy o hlasování. V § 42 pak určeno, kdy jest volbu pokládati za skončenou. Ježto zákon jednak ukládá voličovi, zúčastniti se volby, jednak přesně určuje, co jest pod pojmem volby rozuměti a sem zahrnuje i onen akt, jímž právě výsledek celým vol. postupem sledovaný má býti uskutečněn, totiž akt hlasovací, plyne i z toho, že volič nevyhověl povinnosti vol. tím, že se sice dostavil osobně do vol. místnosti, ale prohlásil, že nebude voliti, a hlasovacího aktu se nezúčastnil. St-l je také na omylu, pokud vychází z názoru, že prohlášení jeho, že nebude z toho kterého důvodu voliti, stačí k jeho omluvě, neboť takový důvod osvobozující zákon nezná.
Ježto st-l sám doznává, že se v den volby do vol. místnosi sice dostavil, avšak nevykonal to, co zákon přikazuje a nemůže se dovolati žádného z osvobozujících důvodů v § 6 taxativně uvedených, nemohl nss shledati, že by výrok žal. úřadu, jímž st-l byl potrestán pro přestupek § 58 3 č. 2 zák. č. 123/20, byl v rozporu se zákonem nebo zakládal se na vadném řízení.

Citace:

č. 6916. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 530-532.