NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 11998.

Obecní dávky: I. * Dávce ze spotřeby elektrické energie k účelům osvětlovacím podle § 1 vzorcových pravidel (vl. nař. č. 15/1928 Sb.) podléhá i spotřeba motorického proudu, který a pokud si jej konsument sám teprve k účelům osvětlovacím přeměnil.
Řízení před nss-em: II. Spolužalovaná strana nemůže před nss-em podpírati zákonnost nař. rozhodnutí důvody, o které není rozhodnutí to opřeno.
(Nález ze dne 27. června 1935 č. 17022/35.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 2010/23, 2655/23, 4237/24.
Věc: Město F. proti okresnímu úřadu ve Frýdlantu o obecní dávku ze spotřeby elektrické energie.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Firmě Ign. E. ve F. byla měst. úřadem ve F. na rok 1931 předepsána obecní dávka ze spotřeby elektrické energie ve výši 650 Kč, a to za 1000 kw, které byly uvedenou firmou vyrobeny, 5 h za 1 kw, a za 6000 kw, které tato firma odebrala z městské elektrárny a použila k účelům osvětlovacím, 10 h za 1 kw. Odvolání bylo měst. zastupitelstvem ve F. dne 16. září 1932 zamítnuto.
Dalšímu odvolání vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, zrušil v odpor vzatý předpis dávky a uložil obci, aby vydala předpis nový. Své rozhodnutí opřel žal. úřad o tyto důvody: Námitkou odvolání, že dávka byla započtena do ceny proudu, nemohl se úřad zabývati, poněvadž k řešení této otázky jsou příslušný pouze soudy. Ze spisů vychází však najevo, že zmíněná firma neodebírala z městské elektrárny proud pro osvětlování, nýbrž pro provoz. Nemusela proto z takto odebraného proudu platiti dávku. Bylo jí ponecháno na vůli; chce-li tohoto proudu používati pro pohon strojů, pro topení a osvětlování; § 3 vzorcových pravidel mluví však jen o »proudu vyrobeném pro osvětlování neb o proudu odebíraném pro osvětlovací účele«. Ježto z rozhodnutí I. stolice jde najevo, že odebraný proud 6000 kw nebyl odebrán jako proud pro osvětlování, nýbrž jako proud pro provoz, není tu předpokladů pro předpis dávky.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss:
Odvodní spis, podaný spolužalovanou firmou Ign. E. ve F. namítá, že dávka nemohla jí býti předepsána, poněvadž z proudu jí odebraného byla již městskou elektrárnou zaplacena paušalovaná dávka; úřad nebyl oprávněn řešení dávkové povinnosti z toho hlediska se vyhnouti K této obraně nebylo nss-u možno vžiti zřetele. Kognici nss-u jsou vytýčeny meze jednak obsahem nař. rozhodnutí, jednak námitkami stížnosti. Procesuální postavení spolužalované strany může pak záležeti jen v tom, aby obhajovala skutkový a právní základ, na němž jest vybudováno nař. rozhodnutí, nemůže však zákonnost jeho podpírati důvody, o něž rozhodnutí to opřeno není (sr. Boh. A 2010/23, 2655/23, 4237/24 a j.).
V daném případě žal. úřad vyslovil, že spolužalovaná strana není povinna platiti dávku z proudu odebraného z městské elektrárny, a výrok svůj opřel o jediný důvod, totiž, že proud ten nebyl odebrán jako proud pro osvětlování, nýbrž jako proud průmyslový. Stížnost obce proti tomu brojí námitkou s dostatek konkretisovanou, že odebraný proud podle § 1 prav. dávce podléhá, poněvadž ho bylo spolužalovanou stranou použito k osvětlování. Podle toho je na sporu jedině právní otázka, zda dávce ve smyslu § 1 prav. podléhá i takový proud, který byl odebrán jako proud motorický, odběratelem samým pak přeměněn a použit k účelům osvětlovacím.
Že spolužalované firmě byl v roce 1931 městskou elektrárnou ve F. dodán elektrický průmyslový proud 6000 kw a že zmíněná firma tento proud aspoň z části přeměnila v proud osvětlovací a použila ho ve svém podniku k účelům osvětlovacím, je mezi stranami nesporno.
Nss nemohl žal. úřadu dáti za pravdu.
Jak již z označení sporné dávky patrno, platí se tato dávka »ze spotřeby elektrické energie k účelům osvětlovacím«; jde tudíž o dávku konsumní, která stíhá veškeru spotřebu elektrické energie v obci k účelům osvětlovacím. Podle výslovného ustanovení § 1 pravidel, schválených zem. výborem, platí dávku každý, kdo jakkoli používá elektrické energie jakéhokoli druhu v obvodu obce k účelům osvětlovacím.
Ze žádného z dalších ustanovení pravidel nelze dovozovati, že by z této všeobecné dávkové povinnosti, postihující veškeru spotřebu elektrické energie k účelům osvětlovacím, měla býti vyloučena spotřeba elektrického proudu, který byl původně odebrán jako proud průmyslový a pak průmyslovým závodem samým přeměněn na proud osvětlovací a k osvětlování skutečně použit. Zejména nevyplývá ničeho pro takovouto výjimku z ustanovení § 3 pravidel, na které poukazuje žal. úřad, neboť tam upravuje se pouze způsob vybírání dávky u živn. a průmyslových závodů, které si samy pro svou potřebu proud vyrábějí, ale neupravuje se nijak dávková povinnost. A není ani žádného vnitřního důvodu, proč by takovýto případ měl býti z dávkové povinnosti vyjímán, kdyžtě i tu jde nepochybně o použití elektrického proudu k účelům osvětlovacím a právě toto použití tvoří podle § 1 prav. předmět zdanění.
Nemá tedy názor, vyslovený žal. úřadem, v pravidlech opory.

Citace:

Č. 10542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 971-973.