Authors:
= Váž. tr., 13 (1931)
PDF

Čís. 4123.
Dodatečně lze naříditi výkon trestu podle § 6 čís. 1 zákona o podmíněném odsouzení jen, bylo-li podmíněné odsouzení hned původně podle § 2 zákona vyloučeno, nikoliv, bylo-li přehlédnuto v čase rozsudku spisově známé předchozí odsouzení pro přečin podle § 283 tr. zák.
(Rozh. ze dne 30. března 1931, Zm I 105/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu v Lomnici nad Lužnicí ze dne 26. srpna 1930, jímž byl podle § 6 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. nařízen výkon trestu rozsudkem téhož soudu ze dne 16. srpna 1930 obžalovanému podmínečně uloženého, byl porušen zákon v ustanovení § 6 čís. 1 zákona; usnesení to se zrušuje a důsledkem toho se zrušují všechna další opatření na jeho základě učiněná; na okresním soudu v Lomnici nad Luž. bude, by rozhodl podle § 8 zákona. Důvody:
Obžalovaný Jan Š. byl odsouzen rozsudkem okresního soudu v Lomnici nad Lužnicí ze dne 16. srpna 1930 pro přestupek § 312 tr. zák. k peněžitému trestu 50 Kč (po případě na 24 hodin do vězení) podmínečně. Trestní oznámení znělo (patrně nedopatřením četnictva) na jméno Václav Š.; omylu toho bylo si však povšimnuto ještě před hlavním přelíčením (obviněný vystupoval proti soudu výlučně jako Jan Š., obecní úřad ve zprávě o pověsti na správné jméno výslovně upozornil). Proto soudce, provedší vyhledávání, vyžádal si — když došel prázdný trestní lístek na jméno Václav Š. — správný trestní lístek na jméno Jan Š.; výpis z rejstříku došel před hlavním přelíčením a vykazuje jeden trest, vězení šesti dnů podle rozsudku krajského soudu v Táboře z 2. dubna 1925 pro přečin § 283 tr. zák. Rozsudek vynesl jiný soudce, než ten, který vedl vyhledávání, a (podle vlastního záznamu) přidržel se prázdného trestního listu, znějícího na mylné jméno Václav Š., přehlédl ostatní, najmě trestní lístek na správné jméno Jan Š. Dodatečně si soudce povšiml svého přehlédnutí, ustanovil (bez návrhu veřejného obžalobce) veřejné sezení a dne 26. srpna 1930 nařídil podle § 6 čís. 1 zákona o podmíněném odsouzení výkon trestu s odůvodněním, že podmíněný odklad neměl býti povolen, »vzhledem k tomu, že obžalovaný byl již trestán, trest svůj zamlčel a — by zakryl své pravé jméno — udal jiné křestní jméno«. Trest byl vykonán zaplacením pokuty dne 4. září 1930. Usnesením ze dne 26. srpna 1930 byl porušen zákon v § 6 čís. 1 zákona o podmíněném odsouzení. Nehledíc ani k tomu, že předpoklad soudu o zamlčení předchozího trestu nemá oporu ve spisech, a tvrzení o lstivém předstírání nepravého křestního jména přímo odporuje spisům, neměl soud vůbec právo o podmíněném odsouzení znovu jednati, ano se předchozí odsouzení neobjevilo dodatečně, nýbrž bylo v čase rozsudku spisově známo. Když však soud již o otázce té znovu jednal, nevzal v úvahu, že dodatečné nařízení výkonu trestu podle § 6 čís. 1 zákona o podmíněném odsouzení smí se státi jen, bylo-li podmíněné odsouzení hned původně podle § 2 zákona vyloučeno, byl-li obviněný odsouzen již dříve pro přečin, spáchaný z pohnutky nízké a nečestné, a neuplynulo-li od výkonu trestu do spáchání nového trestného činu ještě pět let. Tyto podmínky tu nejsou, an přečin § 283 tr. zák. zřejmě nebyl spáchán z pohnutky nízké a nečestné, a od výkonu trestu (dne 5. června 1925) uplynula do spáchání nového trestného činu (29. června 1930) doba pěti let.
Citace:
č. 4123. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 191-192.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).