NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4092.

Státní úředníci. — Školství: * I pro kvesturní úředníky vysokých škol platí při propočtení služební doby zásada odpočtu čekatelského roku.
(Nález ze dne 7. listopadu 1924 č. 19548.)
Věc: Bohumír K. v Praze proti ministerstvu školství a národní osvěty o propočtení služebních let.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l konal ode dne 14. října 1908 do dne 31. ledna 1920 službu u berních úřadů, posléze v Ž jakožto berní asistent. Ode dne 19. ledna 1920 přešel do služeb kvestury ... university. Jeho přihlášku za účelem propočítání celkové služební doby vyřídila zsp v ten rozum, že mu přiznala požitky 2. platového stupně IX. třídy a to na tom základě, že od celkové započítatelné doby odečtla čas 1 roku jako čekatelského. St-lův rekurs proti tomu podaný a uplatňující, že u kvesturních úředníků není čekatelská doba zavedena, zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím. Rozhodnutí ve svém odůvodnění dovolává se ustanoveni § 1, 2. odst. čl. V. zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a §§ 3 i 19 vl. nař. ze 22. prosince 1920 č 666 Sb., ježto není rozhodnou okolnost, zda čekatelská doba jest výslovně zavedena u konkrétního úřadu, nýbrž zda jest zavedena v příslušné skupině úřednické. Jednoroční doba čekatelská jest pak obecně zavedena po rozumu § 56 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., změněného § 1, odst. 2. čl. V. zák. ze 7. října 1919, č. 541 Sb. u kategorií úřednických zařaděných do skupiny C státních úředníků.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Zákon ze 16. ledna č. 39 Sb. o právním postavení úředníků v kancelářích vysokých škol čsl. stanoví v § 1, že k službě v kancelářích vysokých škol ustanovují se úředníci, kromě jiných, kvesturní (se vzděláním středoškolským), tituly a systemisaci míst provede vláda nařízením. Podle § 6 kvesturní úředníci musí se vykázati, že vykonali kromě zkoušky dospělosti na střední škole, zkoušku ze státního účetnictví nebo praktickou zkoušku z oboru služby účetní a pokladniční. Podle § 11 provedení zák. přísluší min. škol. Na základě uvedeného zák. a k jeho provedení vydáno bylo vl. nař. z 3. srpna 1920, č. 475 Sb., jehož § 1 v druhém odstavci zařaďuje aktuárské, kvesturní a kancelářské úředníky vysokoškolských kanceláří do skupiny C a prohlašuje, že se tím doplňuje, po případě mění ustanovení § 1, odst. 3 nař. veškerého min. z 1. února 1914 č. 34 ř. z.
Stanoví se tedy takto výjimka z posléze zmíněného nařízení, vydaného k § 52 služ. pragmatiky státních zaměstnanců z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (ve příčině časového postupu) a tím zároveň potvrzuje se zásadní působnost služ. pragmatiky ohledně zaměstnanců vysokoškolských kanceláří. Nemůže býti tedy pochybnosti o tom, že zmínění zaměstnanci vysokoškolských kanceláří jsou státními zaměstnanci, jaké má na mysli jak zákon ze 7. října 1919, č. 541 Sb., tak zákon z 9. dubna 1920, č. 222 Sb., a to pragmatikálními státními úředníky, na něž se vztahuje § 1 posléze zmíněného zák. a jejichž celková služební doba propočítává se tudíž podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu stanovených zákonem č. 541/1919. Článek V. (§ 1) zák. 541/19 stanoví, měně příslušné předpisy služ. pragmatiky, čekatelskou lhůtu, po níž nastane jmenování úředníkem (§ 56 služ. pragm.) na 1 rok. Ježto pro kvesturní úředníky vysokoškolských kanceláří není stanoveno stran čekatelské lhůty výjimky, platí i ohledně nich svrchu vytčené pravidlo o existenci jednoroční čekatelské lhůty a sluší — bez ohledu na to, zda-li snad v služební praxi od čekatelské lhůty bylo upouštěno a byli jmenovaní definitivními dříve — podle §§ 1 a 19 prov. nař. č. 666/20 po právu i ohledně kvesturních úředníků, provésti propočet se srážkou čekatelské doby jednoroční tak, jak úřad propočet u st-le skutečně provedl.
Jest tedy především bezdůvodná námitka stížnosti, že prý st-l ze zcela specielního zák. č. 39/1920, neznajícího čekatelské doby a platného již před účinností zák. č. 222/20, nabyl určitých práv, která mu nemohou býti odňata, nebo podle toho, co svrchu bylo dovozeno, st-l jakožto kvesturní úředník podléhal předpisům služ. pragmatiky státních zaměstnanců, zák. 541/19 a též norem o propočítání let, pokud platí pro pragmatikální státní úředníky.
Ježto rozhodným jest jedině stav zákona v otázce propočtu a nikoli případná pro zaměstnance vysokoškolských kanceláří výhodnější praxe služební, jest pro způsob propočtu bezvýznamným i tvrzení stížnosti, že na universitní kvestuře nebyli nikdy přijímáni praktikanti a že také žádného místa praktikantského tam nebylo a dosud není systemisováno. — —

Citace:

č. 4092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 751-752.