NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 2252.

Subjektivní skutková podstata přečinu podle §§ů 335, 337 tr. zák. nepředpokládá, že pachatel předvídá nebo může předvídati (možnost) poškození právního statku tam uvedeného, nýbrž stačí, že předvídá (může předvídati) možnost nebezpečenství (ohrožení onoho právního statku), že si tudíž uvědomil nebo při náležité pozornosti uvědomiti mohl, že z jeho jednání (opomenutí) nastane stav, který sám o sobě nebo přičiněním jiných okolností může vyvrcholiti ve skutečnou škodu.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1926, Zm II 564/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 6. srpna 1925, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti života podle §§ů 335, 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud zjistil, že brzdař Antonín S. utrpěl těžké poškození na těle tím, že obžalovaný zavřel dvéře budky, v níž S. stál, aniž před tím S-a upozornil, neshledává však v jednání obžalovaného skutkovou podstatu přečinu podle §u 335, 337 tr. zák., ježto prý obžalovaný nemohl snadno postříci, že železniční zřízenec, který zná předpisy o uzavírání dveří vagonů a i následky neopatrného chování se u dveří — bude se u dveří budky chovati tak neopatrně, že přidrží rukou otevřené dveře. Zmateční stížnost státního zastupitelství uplatňuje proti tomuto osvobozujícímu výroku důvody zmatečnosti podle čís. 4, 7 a 9 a) §u 281 tr. ř. Důvod čís. 4 spatřuje stížnost v tom, že nalézací soud zamítl mezitímním nálezem návrh veřejného obžalobce na výslech znalce z oboru železničního o tom, zda obžalovaný podle železničních předpisů směl při posunování na vagon vyskakovati čili nic. Jest jí přisvědčiti, neboť návrh ten týká se otázky závažné v této trestní věci, a neprávem má nalézací soud za to, že tomu tak není. Neboť, uváží-li se, že к naplnění skutkové podstaty přečinu podle §u 335 po případě 337 tr. zák. stačí — jak bude ještě blíže rozvedeno — předvídatelnost nebezpečenství (nikoli též výsledku, jenž z něho skutečně vzešel), mohl obžalovaný, — byl-li oprávněn při posunování vlaku vyskočiti na stupátko vagonu a na něm státi, — dvéře brzdařské budky zavříti, aniž by si musil za všech okolností uvědomiti, že by tím mohl ohroziti nějaký právní statek předpisem §u 335 tr. zák. chráněný, obzvláště, když by snad při pohybu posunovaného vlaku byla otevřenými dveřmi budky ohrožena jeho vlastní tělesná bezpečnost, anebo když by podle předpisů pro posunování vlaku dvířka brzdařské budky měla býti zavřena. Po této stránce bude třeba uvažovati prvému soudu, zdali k úrazu vůbec nemohlo dojíti, kdyby obžalovaný, podle předpisů o posunování vlaků, jak předpokládá obžaloba, nebyl býval oprávněn na stupátko vagonu vyskočiti. Zmateční stížnost jest proto oprávněna již z důvodů podle čís. 4 §u 281 tr. ř.
Jest však oprávněna též z důvodů podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., jímž napadá právní závěr soudu nalézacího, podle něhož prý obžalovaný nemohl postříci, že železniční zřízenec bude se u dveří budky chovati tak neopatrně, že přidrží rukou otevřené dvéře. Trestní zákon čelí předpisy §§ů 335, 337, 431, 432 jakémukoliv jednání (opomenutí), o němž pachatel v konkrétním případě a v určité době může seznati, že jest způsobilé, přivoditi nebo zvětšiti nebezpečí pro právní statky, v §u 335 tr. zák. uvedené. Zákon nepředpokládá, že pachatel předvídá neb může předvídati poškození (možnost poškození) takovéhoto právního statku, nýbrž stačí, že pachatel předvídá neb může předvídati možnost nebezpečenství, t. j. ohrožení tohoto právního statku. Pojem nedbalosti po subjektivní stránce skutkové podstaty přečinu §u 335 (337) tr. zák. je tudíž naplněn již tím, že si pachatel uvědomil aneb alespoň při náležité pozornosti uvědomiti mohl, že z jeho jednání (opominutí) nastane stav, který sám o sobě nebo přičiněním jiných okolností může vyvrcholiti ve skutečnou škodu. Proto nelze nedbalost jednání (opominutí) popříti, když pachatel pouze předpokládal, že jiná osoba, k jejímuž poškození může z jeho jednání (opominutí) dojíti, osvědčí, ač o jednání (opominutí) pachatelově neví, z jiných příčin dostatečnou ostražitost a zůstane mimo dosah příčinné působivosti jednání (opominutí) pachatelova. Takovým předpokladem, že nedojde k poškození právního statku v §u 335 tr. zák. uvedeného přes nebezpečenství, které si pachatel uvědomil aneb uvědomiti mohl, přesunuje pachatel opatrnost, již mu zákon za účelem ochrany oněch právních statků ukládá, na jinou osobu, a nemá proto právního významu. Měl-li nalézací soud za to, že pro takový předpoklad obžalovaného není zde skutkové podstaty přečinu §§ů 337, 335 tr. zák., řídil se nesprávným výkladem zákona, takže jeho sprošťující výrok jest stižen též zmatkem čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. a bylo proto rozsudek prvé stolice zrušiti, aniž třeba bylo zabývati se ostatními vývody stížnosti. Ve věci samé rozhodnouti ještě nelze již vzhledem k zmatečnosti podle čís. 4 §u 281 tr. ř. Výrok o tom, zda obžalovaný mohl postříci, že může svým jednáním způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství pro tělesnou bezpečnost Antonína S-a, jest — ačkoliv obsahuje současně i právní závěr — v podstatě skutkovým zjištěním, k němuž jest povolán výhradně nalézací soud. V rozhodovacích důvodech prvé stolice není — přihlíží-li se k souvislosti konečného shora uvedeného závěru s jeho předpoklady — jasného výroku o tom, že obžalovaný věděl nebo mohl věděti, že jeho jednání jest způsobilé přivoditi nebezpečenství nebo zvětšiti nebezpečenství pro S-a, ba není jasným způsobem zjištěno ani, zda věděl obžalovaný nebo mohl věděti, že je někdo v budce, jejíž dvéře bez upozornění zavřel, aniž, zda byly nebo měly býti obžalovanému jako staničnímu dělníkovi (posunovači) známy služební předpisy, k nimž poukazují rozhodovací důvody prvé stolice a stížnost. Schází též — ovšem jen v případě, nebude-li snad zjištěno, že obžalovaný nebyl oprávněn vyskakovati na stupátko — zjištění, zda obžalovanému bylo známo, že přední okno v budce je rozbito a nahraženo plechem, že tudíž mohl předpokládati, že S. byl nucen vyhýbati se s dveří ven, by viděl dopředu a — jak bylo již naznačeno pod důvodem podle čís. 4 — nebyl-li obžalovaný nucen vzhledem na ohroženou vlastní bezpečnost dvéře přiraziti, jak se sám hájí, aniž by měl možnost upozorniti S-a na to, že mu hrozí nějaké nebezpečenství. Teprve po zjištění těchto skutečností v souvislosti s posudkem znalcovým bude lze otázku viny řešiti s patřičným ohledem na veškeré v úvahu přicházející okolnosti. Bylo proto uznati, jak se stalo.

Citace:

Nález č. 2169. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 916-919.