Čís. 14888.

Nežalovatelnost zápůjčky dané vědomě k umožnění zakázaného termínového obchodu s obilím.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1936, Rv II 194/34.)
Žalobce poskytl žalovanému zápůjčku k provedení termínového obchodu obilím, již nyní požaduje žalobou zpět. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle § 10 a 11 zákona ze dme 4. ledna 1903 čís. 10 ř. z. jsou zakázány pro tuzemce bursovní termínové obchody s obilím a mlýnskými produkty, nechť již jsou uzavírány v tuzemsku, nebo na burse cizozemské, neboť zákon v tomto směru nerozeznává. K obilí patří i kukuřice, neboť i tato jest obilninou. Názor odvolatelův, že na cizozemské obchody lze vztahovati jen § 12 cit. zákona, jenž předpokládá, že byly zvláštním ministerským naříizením dotyčné obchody zakázány, jest sice uváděn v Komentáři Staub-Pisko v dodatku ke čl. 357, avšak dle stálé judikatury nejvyššího soudu (viz rozh. 6124, 6971, 7490, 8349, 10636 a 10781 Sb. n. s.) vztahuje se zákaz § 10 citovaného zákona i na termínové obchody s obilím, byť i byly uzavřeny v cizině. Termínové obchody bursovní s obilím dlužno považovati za hry a sázky (§§ 1270—1272 obč. zák.). Poskytl-li tedy žalobce žalovanému zápůjčku zaplacením zálohy (krytí) a tím pomocné ruky ku provedení termínového obchodu obilního, nemůže žádati vrácení zápůjčky, kterou poskytl k tomuto zapovězenému hernímu účelu (§ 1174 odst. 2 obč. zák.). Účelem tohoto ustanovení bylo podle motivů k třetí dílčí novele použití všech prostředků ke stížení náhodných her a je předpis ten vztahovati nejen na zápůjčky dané přímo hráči k zakázané hře, nýbrž i na všechny zápůjčky dané proto, by zakázaná hra byla umožněna. Není proto žalovatelnou zápůjčka daná vědomě k umožnění zakázaného termínového obchodu s obilím, neboť úmysl zapůjčitelův nesl se k tomu, by umožnil zápůjčkou zakázanou bursovní hru, čímž splněna náležitost poslední věty § 1174 obč. zák. (srovnej rozh. 3414 Sb. n. s.). Žalobce se nemůže vymlouvati, že neznal nedovolenost obchodu toho, neboť neznalostí zákona nelze se omlouvati (§ 2 obč. zák.).

Citace:

Č. 14888. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 101-102.