NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 13244.

Ujednav se zaměstnancem, že »požitky budou upraveny podle výsledků obchodního roku tak, aby průměrný příjem činil minimálně 5000 Kč měsíčně«, zavázal se zaměstnavatel platiti zaměstnanci nejméně 5000 Kč měsíčně za všech okolností, ať byl výsledek běžného obchodního roku příznivý nebo nepříznivý a ať přikročil k nové úpravě příjmů zaměstnancových nebo nepřikročil.
(Rozh. ze dne 2. února 1934, Rv I 240/32.)
Ve sporu, jímž se žalobce domáhal na žalovaném úvěrním ústavu nedoplatku služného za rok 1930, vznesl žalobce mezitímní určovací návrh, aby bylo zjištěno, že žalobci přísluší proti žalovanému od 1. ledna 1929 právo na měsíční služné 5000 Kč kromě novoročného. Procesní soud prvé stolice mezitímním rozsudkem žalobcův mezitímní určovací návrh zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl mezitímnímu určovacímu návrhu žalobcovu.
Důvody:
Rozhodnutí o žalobcově mezitímním určovacím návrhu závisí jen na výkladu akceptačního dopisu žalovaného ústavu ze dne 13. července 1928, který jest písemným potvrzením služební smlouvy ujednané mezi žalobcem a žalovaným ústavem. Ježto úkolem soudu je jen výklad této listiny, jde o právní posouzení věci. Příslušný odstavec dopisu má tento nesporný doslov: »Podle výsledků běžného obchodního roku budou Vaše požitky upraveny se zpětnou platností od 1. ledna 1929 tak, aby Váš průměrný příjem bez ohledu na novoročné činil minimálně 5000 Kč měsíčně. Mimo to Vám bude povolena 5% účast na zisku.« Odvolací soud vyložil toto smluvní ustanovení shodně s prvým soudem tak, že se v něm žalobci slibuje nová úprava jeho služebních požitků od 1. ledna 1929, a to podle výsledků běžného obchodního roku, jež by ovšem musily býti pro žalovaný ústav příznivé, a že jen za splnění obou těchto předpokladů — t. j. nového ujednání stran o výši služného a příznivých obchodních výsledků v běžném: roce — měl průměrný žalobcův příjem činiti nejméně 5000 Kč měsíčné kromě novoročného. Dovolací soud neschvaluje tento výklad, který by mohl obstáti jen, kdyby nebylo v akceptačním dopisu výslovně řečeno, že žalobcovy požitky budou upraveny tak, aby jeho průměrný příjem bez ohledu na novoročné činil minimálně 5000 Kč měsíčně. Bylo by naprosto zbytečné, by byla stanovena nejnižší hranice žalobcových požitků, kdyby se vycházelo z výkladů, že strany zamýšlely pro období po 1. lednu 1929 teprve novým ujednáním upraviti výši žalobcových příjmů podle toho, jaké budou výsledky běžného obchodního roku. Právě toto výslovné stanovení nejnižší hranice; žalobcova měsíčního příjmu pro dobu po 1. lednu 1929 svědčí nepochybně o tom, že se žalovaný ústav zavázal platiti žalobci od 1. ledna. 1929 nejméně 5000 Kč měsíčně kromě novoročného za všech okolností, ať byl výsledek běžného obchodního roku příznivý nebo nepříznivý a ať žalovaný ústav přikročil po 1. lednu 1929 k nové úpravě žalobcových příjmů nebo ne. Nové smluvní úpravy žalobcových příjmů by bylo potřeba teprve, kdyby byl žalovaný ústav chtěl žalobcovy příjmy zvýšiti nad ujednané minimum, a příznivý výsledek obchodního roku by se mohl projeviti jen v tom, že by byly podle něho žalobci zvýšeny příjmy nad ujednanou nejnižší hranici 5000 Kč kromě novoročného. Zamýšlel-li žalovaný ústav ponechati žalobci i po 1. lednu 1929 jeho dosavadní platy ujednané pro rok 1928, kdyby obchodní výsledky běžného roku nebyly příznivé, bylo na něm, aby tuto svou vůli v akceptačním dopisu projevil jasně tak, aby byla i pro druhou stranu poznatelná, jinak jest nejasný výraz vyložiti podle § 915 obč. zák. na škodu toho, kdo ho použil; z obsahu dopisu nelze vůbec vyčísti, že žalobcovy služební požitky zůstanou i po 1. lednu 1929 stejné, nebudou-li nově upraveny podle výsledků běžného obchodního roku, naopak slovo »minimálně« takový výklad přímo vylučuje. Dovolací soud dospěl proto k úsudku, že v akceptačním dopisu ze dne 13. července 1928 byla pevně stanovena nejnižší mez žalobcových služebních požitků od 1. ledna 1929 na 5000 Kč měsíčně kromě novoročného. Tomuto výkladu nijak nevadí, že se v dopisu mluví o úpravě požitků v čase budoucím (»budou upraveny«), neboť jest přirozené, že se v dopisu vydaném dne 13. července 1928 mluvilo o tom, jaký má býti žalobcův příjem až v roce 1929, jako o události budoucí. Slova »se zpětnou platností« od 1. ledna 1929« nejsou uvedenému výkladu rovněž na závadu, neboť se týkají jen případného zvýšení žalobcových požitků nad smluvené minimum a jest je vysvětliti prostě tím, že výsledky obchodního roku nejsou známy hned 1. ledna toho kterého roku, nýbrž teprve později až po sestavení bilance. Z uvedeného výkladu plyne, že žalobci přísluší proti žalovanému ústavu od 1. ledna 1929 smluvní nárok na měsíční služné 5000 Kč kromě novoročného, takže se žalobce právem domáhal, aby to bylo najisto postaveno mezitímním rozsudkem podle §§ 236 a 393 druhý odstavec c. ř. s. Podotýká se, že určovací návrh přesahuje rámec tohoto sporu, neboť určovací návrh se týká služného od 1. ledna 1929, kdežto v tomto sporu jest žalováno o zaplacení nedoplatku jen za rok 1930.

Citace:

Čís. 13244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 153-155.