NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Č. 696.

Je-li obchodním zvykem, že určité cenné papíry kupují se na určité burse a nechávají se v místě, kde byly koupeny, jest komisíonář oprávněn, papíry na téže burse prodati.
(Rozh. ze dne 5. října 1920, Rv I 449/20.) Žalobce dal dne 18. dubna 1914 žalované pražské bance příkaz, by na jeho účet koupila 25 kusů alpinek. Žalovaná banka příkaz ten provedla a koupila papíry na vídeňské burse, o čemž pak žalobce zpravila. Dne 20. února 1919 přikázal žalobce žalované, by oněch 25 akcií na jeho účet co nejlépe prodala, načež žalovaná banka akcie prodala na vídeňské burse za kurs 913 K. V téže době měly alpinky na pražské burse kurs 940 K. Žaloba, jíž domáhal se žalobce na bance náhrady rozdílu kursů, byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta. Důvody: Žalobce spatřuje zavinění žalované banky v tom, že tato akcie prodala na vídeňské a nikoli na pražské burse, kde kurs v tu dobu činil 940 K. Než dle názoru soudu neprávem. Na základě posudků znalců dospěl soud k přesvědčení, že pražské banky výhradně kupovaly alpinky na vídeňské burse, pokud nezněl výslovně příkaz, aby koupě nebo prodej stal se na pražské burse. Posudkem znalců je dále prokázáno, že jest všeobecným zvykem, že cenné papíry nechají se ležeti v místě, kde byly koupeny, a že, přeje-li si komitent, aby papíry byly uloženy na místě jiném, musí dáti k tomu výslovný svůj příkaz, a dále, že jest obvyklým provésti prodej cenných papírů tam, kde se papíry ty nalézají. Písemným příkazem žalobcovým ze dne 18. dubna 1914 a 20. února 1919 jest prokázáno, že žalobce nedal výslovného příkazu, aby žalovaná banka akcie koupila aneb prodala na pražské burse, a žalobce také ani netvrdí, že dal podobný příkaz. Dle uvedeného byla žalovaná banka oprávněna akcie koupiti na vídeňské burse, ve Vídni je ponechati, a opět na vídeňské burse akcie ty prodati, to tím spíše, že žalobce, ač byl vyrozuměn o tom, že akcie na vídeňské burse byly koupeny, ničeho proti tomu nenamítal a při příkazu ku prodeji na to neupozornil, že si nepřeje, aby tyto akcie na vídeňské burse byly prodány. Okolnost, že žalovaná banka žalobci oznámila, že má u ní v depot mimo jiné papíry též uvedených 25 kusů alpinek, na tom ničeho nemůže měniti, ježto na základě posudku znalců jest prokázáno, že tím se nevyrozumívá, že 25 akcií jest u žalované banky uschováno v určitých kusech, nýbrž že žalobce jako komitent má od ní pouze požadovati vydání dotyčných kusů. Žalobce má za to, že nutno dle § 376 obch. zák. pokládati žalovanou banku za kupitelku, pokud se týče za prodatelku, a že žalobce z toho musel souditi, že akcie jsou v depot přímo u žalované banky, a že na pražské burse budou prodány. V tom směru nutno poukázati na to, že akcie jsou věcmi zastupitelnými, takže označování jich čísel v oznamování o koupi (prodeji) nemá žádného účelu. Žalovaná banka sdělila žalobci, že akcie na vídeňské burse koupila a prodala. Tím oznámila žalobci, kde příkaz jí daný vykonala, a následkem toho nelze žalovanou banku ve smyslu čl. 376 obch. zák. pokládati za spolusmluvníka. Avšak i kdyby se za to mělo, že žalovaná banka dotyčné obchody se žalobcem sama uzavřela, nebylo by lze z této okolnosti nějak souditi, pokud se týče dovozovati, že akcie měly býti uschovány přímo u žalované banky v Praze, kdyžtě jest prokázáno, že akcie byly koupeny ve Vídni, a dle výše uvedeného jest zvykem ponechati cenné papíry v místě, kde byly koupeny. Dle vylíčeného provedla žalovaná banka prodej akcií způsobem při prodeji cenných papírů obvyklým, tedy způsobem zcela správným, a nemůže jí žalobce vytýkati, že příkazu neprovedla s péčí řádného obchodníka ve smyslu čl. 361 obch. zák. Žalobce tvrdí dále, že bylo nařízeno, aby všechny zdejší banky cenné papíry na pražské burse kotované pouze na této prodávaly. Než žalobce nařízení toho, ač k tomu byl vyzván, nepředložil, důkaz o tom proto neprovedl a proto ke tvrzení tomu hleděti nelze. Jest nesporno, že kdyby byly alpinky na pražské burse prodány, že by byl přišel žalobci k dobru zažalovaný peníz a že tudíž žalobce utrpěl skutečně škodu v této výši tím, že akcie byly prodány na vídeňské burse. Než, jak výše uvedeno, stal se prodej akcií způsobem úplně správným, žalované bance nelze viny přikládati, proto nelze škodu tu uváděti v souvislost s nějakým opomenutím žalované banky. Žalobce nemůže proto žalovanou banku činiti zodpovědnou za tuto škodu. Odvolací soud rozsudek potvrdil, přidav se k právnímu stanovisku soudu prvého.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce udělil bance příkaz ku koupi a prodeji alpinek. Splnila-li banka příkaz dle všeobecně zachovávaných zvyklostí, nemůže jí býti vytýkán nedostatek povinné péče. Žalobce byl vyrozuměn o tom, že akcie byly koupeny na vídeňské burse, a ničeho proti tomu nenamítal. Již z toho mohl usuzovati, že i při prodeji může přijití v úvahu vídeňská bursa, a bylo tedy na něm, aby si vyžádal potřebných vysvětlení, byl-li v tomto směru v pochybnostech. Neučinil-li toho a neustanovil-li při udělení příkazu ku prodeji nic bližšího, nemůže za to činiti banku zodpovědnu. Banka byla oprávněna ponechati papíry ve Vídni. I kdyby byla sama kupitelem po případě prodavačem, nemohl z toho žalobce důvodně usuzovati, že jsou akcie v depot přímo u žalované banky a že budou prodány na pražské burse. Prodej na vídeňské burse odpovídá všeobecné zvyklosti a nelze v tomto směru přičítati žalované nějaké zavinění. Odvolací soud posoudil věc s hlediska právního správně.

Citace:

č. 521. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 311-313.