NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2325.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924).
Propadnutí zařízení ve smyslu pátého odstavce §u 24 zákona jest vysloviti bez ohledu na to, zda jest vlastnictvím pachatelovým, či osoby třetí.
Skutková podstata přečinu §u 24 odstavec prvý zákona předpokládá činnost trvalou; nespadá sem ojedinělý případ výroby, dovozu nebo prodeje radiotelegrafního zařízení.
I výkon výroku o propadnutí radiotelefonního zařízení lze podmínečně odložiti (§ 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.). (Rozh. ze dne 24. března 1926, Zm II 546/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 2. října 1925, jímž byl obžalovaný Jindřich B. uznán vinným přečinem podle §u 24 odst. prvý zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, a uznal právem, že radiotelefonní přístroj s celým zařízením patřící Arnoštu K-ovi a zabavený u obžalovaného Jindřicha В-a propadá podle §u 24 odst. pátý zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924 ve prospěch státu. Zároveň zrušil podle §u 290 tr. ř. z moci úřední rozsudkový výrok, že obžalovaný Jindřich B. bez povolení vyrobil radiotelefonické zařízení a že i tím spáchal přečin podle §u 24 odst. prvý zákona, a sprostil obžalovaného Jindřicha В-a podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že v červnu 1925 ve V. beze zvláštního povolení vyrobil radiotelefonní zařízení a že také tím spáchal přečin podle §u 24 odst. prvý zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924. Důsledkem toho zrušil též výrok o trestu a výroky s tím související, zejména i výrok, jímž byly prohlášeny za propadlé dva dřevěné knoflíky a čtyři drátěné kroužky jako součástky radiotelefonního zařízení obžalovaným B-em vyrobené. Obžalovanému uložil znova trest a to podle §u 24 odst. prvý zákona za použití §§ů 266 a 260 b) tr. zák. trest vězení v trvání 8 dnů, zostřeného jedním postem. Podle §§ů 1 a 3 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. povolil obžalovanému Jindřichu B-ovi podmíněný odklad výkonu trestu a lhůtu zkušební určil na dva roky s tím, že podmíněné odsouzení vztahuje se též na výrok o propadnutí radiotelefonního přístroje.
Důvody:
Zmateční stížnosti, opírající se o důvod zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř., dlužno přiznati oprávnění. Nalézací soud, uznav obžalovaného Jindřicha В-a vinným přečinem podle §u 24 odst. prvý zákona čís. 9 z roku 1924, jehož se dopustil tím, že bez zvláštního úředního povolení přechovával a vyráběl radiotelefonní zařízení, vyslovil kromě hlavního trestu propadnutí dvou dřevěných knoflíků a čtyř drátěných kroužků, jež si obžalovaný vyrobil jako součástky radiotelefonního zařízení, nikoliv také propadnutí radiotelefonního přístroje s celým zařízením, ačkoliv tvořil také předmět rozsudku, a to s odůvodněním, že tento přístroj, jejž obžalovaný nedovoleně přechovával, jest vlastnictvím Arnošta K-a, který prý se nesúčastnil na trestném činu obžalovaného, ani nebyl stihán pro spoluvinu (podílnictví) na tomto činu a není dokázáno, že by se byl též nějak jinak súčastnil na jednání obviněného, zvláště, že by byl půjčil svůj radiový přístroj dobrovolně osobě, která sama koncese neměla.
Toto rozhodnutí však neodpovídá ustanovení §u 24 odst. pátý zákona čís. 9 z roku 1924, který předpisuje obligatorně, že radiotelefonní zařízení, o němž soud zjistil, že ho někdo přechovával, vyráběl, prodával, dovážel (bez úředního povolení) propadá ve prospěch státu, bez ohledu na to, je-li vlastnictvím pachatelovým, či osoby třetí. Rozsudek přehlíží, že při propadnutí radiotelefonního zařízení nejde výhradně jen o vedlejší trest, který ovšem může postihnouti jen pachatele ať již přímého, ať spoluvinníka, nebo účastníka trestného činu, proti němuž bylo trestní řízení provedeno, nýbrž současně také opatření rázu administrativního, především policejního, které ovšem může postihnouti i třetí osobu na trestném činu nesúčastnčnou, je-li vlastníkem věcí, které byly předmětem trestného činu. Jde tu o případ, vzhledem k obdobným předpisům ve starších i novějších zákonech, vydaných k doplnění obecného trestního zákona (§ 36 zbroj. pat., § 101 zák. o pat., § 27 zák. o známkách, § 56 zák. autor., § 72 zák. o dobyt. moru, § 18 odst. třetí zák. ze dne 23. března 1923, čís. 60 sb. z. а n.), kde se rovněž nařizuje prohlášení určitých předmětů za propadlé bez ohledu na to, náležejí-li vinníku či osobě jiné — nikterak řídký, že někdo utrpí na svých vlastnických právech újmy trestným činem a musí se spokojiti s tím, že se může za svou škodu hojiti na pachateli trestného činu. Nemůže proto býti okolnost, zdůrazněná v rozsudku, že radiotelefonní přístroj, jejž obžalovaný nedovoleně přechovával, byl vlastnictvím osoby třetí, na překážku, by soud nevyslovil jeho propadnutí, kdyžtě zákon tak nařizuje obligatorně z důvodů policejně bezpečnostních, by byly zamezeny újmy hrozící bezpečnosti a zájmům státu z toho, že přístroj zůstane v držení osoby, která byla přistižena při nedovoleném jeho přechovávání a mohla by ho zneužiti. Tím, že nalézací soud se nezachoval podle předpisu §u 24 zákona čís. 9 z roku 1924 a neuznal na propadnutí radiotelefonního přístroje, překročil meze svého trestního oprávnění a zavinil zmatečnost rozsudku podle čís. 11 §u 281 tr. ř. Bylo proto vyhověti odůvodněné zmateční stížnosti a uznati, jak se stalo.
Trestní sankce §u 24 zákona čís. 9 z roku 1924 vztahuje se mimo případ přechovávání radiotelegrafního zařízení na toho, kdo taková nebo radiotelefonní zařízení vyrábí, prodává, dováží, což vše předpokládá činnost trvalou, opětování, třebas ne po živnostensku provozovanou; zákon nemínil tedy postihnouti trestem toho, kdo pouze jednou na př. jako radioamatér vyrobí, doveze, prodá zařízení radiotelegrafní. Tomu nasvědčuje nejen mluvnický výklad §u 24 — zákon užívá slovesných tvarů iterativních: »vyrábí, dováží, prodává«, nikoliv skonalé formy: »vyrobí, doveze, prodá«, jakož i souvislost s jinými ustanoveními zákona (§ 1 slovo vyráběti, § 3, 4) a zejména účel, který tu zákon sledoval, totiž, by vyrábění, dovážení, prodávání, tedy trvalá činnost byla závislá na povolení z důvodů technických, naproti tomu však, by ojedinělé případy výroby, prodeje atd. zvláště se strany radioamatérů nebyly trestány, poněvadž jejich činnost jest dostatečně postižena trestností přechovávání podle §u 24 zákona čís. 9 z roku 1924, po případě §u 18 zákona čís. 60 z roku 1923. Pokud tedy nalézací soud odsuzuje obžalovaného, — o němž zjišťuje, že si pouze jednou a pro sebe jako radioamatér vyrobil několik součástek radiotelefonního přístroje — pro přečin podle §u 24 zákona čís. 9 z roku J924, použil v tomto směru trestního zákona nesprávně v neprospěch obžalovaného, takže rozsudek trpí nevytýkaným zmatkem podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Bylo tudíž ve smyslu §u 290 tr. ř. z moci úřední zrušiti rozsudek ve výroku, že se obžalovaný dopustil přečinu podle §u 24 odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924 též tím, že si vyrobil několik součástek radiotelefonního zařízení. Důsledkem zrušení výroku o vině byl zrušen též výrok o trestu a výroky s tím související a trest byl obžalovanému podle §u 24 odst. prvý zákona znova vyměřen.
Rovněž zrušen výrok, jímž prohlášeny byly součástky obviněným vyrobené a to dva dřevěné knoflíky a čtyři drátěné kroužky za propadlé ve prospěch státu a to z těchto důvodů: V rozsudečném výroku není sice označen trestný čin po stránce skutkové a neodpovídá výrok ten zákonnému předpisu §u 260 odst. prvý a druhý tr. ř., poněvadž v něm uvedena jest toliko formule zákona. Rozsudkový výrok ten nutno však doplniti rozsudkovými důvody, jež jedině obsahují zjištění (skutečnosti v rozsudkovém výroku uvedené nejsou totiž zjištěními) a v těch jest pouze zjištěno, že obžalovaný vyrobil tyto obě součástky prvým soudem za propadlé prohlášené, nikoli však též, že by je byl přechovával, jak všeobecně zní rozsudkový výrok. Ježto tudíž obžalovaný byl sproštěn z obžaloby, že vyrobil ony součástky, a poněvadž podle zjištění nalézacího soudu součástky ty nepřechovával (nač ostatně ani obžaloba nezněla), bylo důsledně zrušiti také výrok o propadnutí těchto součástek, jak se stalo.
Pomíněný odklad výkonu trestu přiznán byl obžalovanému vzhledem k tomu, že se těší dobré pověsti, k činu se doznal, dopustil se ho jen v patrné nepředloženosti a že požádal o povolení přechovávání radiotelefonických zařízení již několik dní před jich zabavením a to týž den, kdy mu K-ová zapůjčila radiotelefonní přístroj, by tak napravil svoje pochybení proti platnému řádu. Z těchto okolností lze důvodně očekávali, že se obžalovaný vystříhá v budoucnu každého trestného činu a povede napříště pořádný život, takže výkonu trestu není u něho zapotřebí. Doba dvou let považována pak za přiměřenou lhůtu osvědčovací. Výkon výroku o propadnutí radiotelefonního přístroje odložen byl rovněž na dobu dvou let, a to proto, ježto tomu nebrání zřetele veřejné, ani důležité zřetele soukromé (§ 5 odst. druhý zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).

Citace:

č. 2325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 208-211.