NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12768.

Zaplatil-li vydražitel převodní poplatek váznoucí knihovně na nemovitosti, kterou vydražil, když příklep byl již právoplatný, a to před rokem k rozvrhu nejvyššího podání, následkem čehož berní úřad vzal zpět svou přihlášku na zapravení tohoto poplatku a vydražitel jako knihovní věřitel dostal o tuto částku více na svou pohledávku, nemůže se na prodateli nemovitosti domáhati podle § 1042 obč. zák. zaplacení částky vynaložené na převodní poplatek, třebaže vydražitel podle svého úmyslu platil za prodatele.
Ustanovení o osobním závazku podle § 68 popl. zák. nemá ráz přednostní a nenastupuje před věcným ručením podle § 72 popl. zák.
(Rozh. ze dne 2. září 1933, Rv I 487/32.)
Trhovou smlouvou ze dne 7. září 1927 prodala žalovaná Občanská záložna Josefu a Marii Š-ovým pozemek. Z této trhové smlouvy byl vyměřen převodní poplatek, jenž nebyl zapraven. Pozemek přišel pak do exekuční dražby a vydražila ho žalobkyně, jež byla též knihovní věřitelkou. Žalobkyně po právoplatnosti příklepu před rozvrhem nejvyššího podání zapravila převodní poplatek a domáhala se žalobou, o niž tu jde, náhrady na žalované. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Je zjištěno, že žalující strana nemovitost, na níž byl převodní poplatek knihovně zajištěn, vydražila při vnucené dražbě dne 26. února 1929, že berní úřad poplatek z převodu majetku řádně k rozvrhovému roku přihlásil, že šlo o pohledávku přednostní, jíž příslušelo právo po rozumu § 216 čís. 2 ex. ř., a že berní úřad od přihlášky při rozvrhovém roku dne 20. června 1929 upustil, ježto žalující strana dne 19. června 1929 poplatek ten zapravila. Žalující strana hájí stanovisko, že tak učinila za žalovanou, jež po zákonu byla povinna poplatek ten rukou společnou a nedílnou s kupiteli pozemku Josefem a Marií Š-ovým zapraviti, a že proto má po rozumu § 1042 obč. zák. proti straně žalované nárok na náhradu výloh za ni vynaložených. Jest ovšem pravda, že žalovaná strana za převodní poplatek ručila podle § 68 čís. 3 popl. zák. solidárně s kupiteli nemovitosti a že berní úřad byl oprávněn domáhati se na ní zaplacení poplatku. Než za poplatek ten ručí í nemovitost sama věcně podle § 72 popl. zák. tak, že převodnímu poplatku náleží přednostní právo přede všemi soukromými pohledávkami. Toto přednostní právo bylo v dražebním řízení berním úřadem náležitě uplatněno a byla by bývala pohledávka ta bernímu úřadu přikázána z nejvyššího podání v pořadí přednostním, kdyby byla žalující strana před rozvrhovým rokem poplatek ten sama nezapravila. Právoplatným příklepem nemovitosti dochází ke změně právní povahy exekučního řízení. Kdežto až do toho okamžiku směřuje činnost soudu proti straně povinné a má za účel uspokojení vykonatelné pohledávky vymáhajícího věřitele z nejvyššího podání, v kterémžto období řízení i vymáhající strana i strana povinná mohou vykonávati vliv na činnost soudu, jest jejich vliv na činnost soudu po právoplatném příklepu nemovitosti zcela vyřazen, neboť vlastnictví vydražené nemovitosti přechází na vydražitele a od toho okamžiku nikoli již vydražená nemovitost, nýbrž na místě ní vstupuje nejvyšší podání a ostatní částky v § 215 ex. ř. uvedené jako společný fond, sloužící nejen k uspokojení vymáhajícího věřitele, nýbrž k uspokojení všech, kdož nabyli na vydražené nemovitosti nebo na právech na ní váznoucích věcných práv a soud z úřadu je povinen toto rozdělení exekuční podstaty provésti. Vydražená nemovitost ručila za převodní poplatek podle § 72 popl. zák. věcně a příslušelo převodnímu poplatku přednostní právo, které bylo berním úřadem v zastoupení finančního eráru v řízení exekučním uplatňováno, takže z rozdělované podstaty by byl berní úřad co do převodního poplatku došel plně uspokojení v pořadí přednostním, jakmile se stal příklep právoplatným a pohledávka berního úřadu z převodního poplatku řádně knihovně zajištěná byla k rozvrhovému roku v pořadí výsadním přihlášena, byla strana žalovaná již své zákonné povinnosti k zaplacení poplatků zproštěna a mohla by povinnost tato jen tehdy obživnouti, kdyby byl poplatek z nějakého důvodu nedošel z rozdělované podstaty uspokojení. Že by byl takový případ nastal, kdyby byla žalující strana sama dříve poplatek nezapravila, netvrdí, takže, když žalující strana dne 19. června 1929, den před rozvrhovým rokem — poplatek ten zapravila, neplatila již za žalovanou, která by byla stejně nemusila již poplatek ten zapraviti, i kdyby byla strana žalující poplatek ten nezapravila, ježto by poplatek ten byl zapraven býval z rozdělované podstaty, a to dokonce v pořadí výsadním. Schází tu tedy zákonný předpoklad § 1042 obč. zák., že žalující strana platila za stranu žalovanou náklad, který by tato podle zákona byla musila učiniti sama. Kdyby byla žalující strana poplatek nezapravila, byl by bernímu úřadu přikázán býval z rozdělované podstaty v pořadí výsadním a bylo by o to přikázáno bývalo jí méně na její pohledávku v pořadí knihovním a nelze proto mluviti ani o bezdůvodném zkrácení žalující strany ani o bezdůvodném obohacení strany žalované. Je proto lhostejné, že podle svého úmyslu platila žalobkyně za stranu žalovanou s tím, že bude náklad ten od ní požadovati. Poukaz na rozhodnutí čís. 2228 sb. n. s. není případný, ježto v případě tam řešeném nešlo o převod nemovitosti vnucenou dražbou, nýbrž kupní smlouvou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní byla věc posouzena soudem odvolacím v podstatě správně a stačí odkázati na důvody napadeného rozsudku. K vývodům dovolatelky jest uvésti toto: Dovolatelka zaplatila převodní poplatek váznoucí knihovně na nemovitosti, kterou vydražila, když příklep byl již právoplatný, a to den před rokem k rozvrhu nejvyššího podání, následkem čehož berní úřad vzal zpět svou přihlášku na zaplacení tohoto poplatku a dovolatelka dostala o částku tu více na svou pohledávku. Jest zcela nerozhodné, zda dovolatelka podle svého úmyslu platila za žalovanou, neboť, an poplatek by byl dle zákonných předpisů přišel k zaplacení v pořadí výsadním z dražebního výtěžku za nemovitost věcně ručící, nebyla by žalovaná jako prodatelka bývala již povinna poplatek ten platiti, a proto nemohla dovolatelka takovou povinnost žalované založiti tím, že zaplatila poplatek a tím sama získala výhodu pro svou pohledávku, která z nejvyššího podáni nedošla úplného uspokojení. Není tu proto případu § 1042 obč. zák., poněvadž dovolatelka neučinila za žalovanou náklad, který tato podle zákona byla by měla učiniti sama, a nemá proto dovolatelka právo žádati náhradu toho, co zaplatila, od žalované, jak správně ze zjištěných skutečností dovodil odvolací soud. Podle poplatkového zákona (§ 68 čís. 3) ručí ovšem za převodní poplatek obě smluvní strany solidárně, mimo to však podle § 72 popl. zák. ručí nemovitost, o kterou při převodu šlo, věcně. V poplatkovém řízení nebyla žalobkyně účastnicí a nebyla proto oprávněna do něho zasahovat! s tím výsledkem, by povinnost poplatková stihla tu neb onu ze smluvních stran. Když se berní úřad zaplacení domáhal z nemovitosti věcným ručením stižené, a dal tento úmysl najevo tím, že poplatek na nemovitosti knihovně dal zaznamenati, a také přihlásil poplatek ten k rozvrhu nejvyššího podání za prodanou tuto nemovitost v pořadí výsadním, dal najevo, že používá zákonného práva na zaplacení z nemovitostí věcně za poplatek ručící, nepoužil tedy práva žádati zaplacení na solidárně zavázané žalované. Žalobkyně proto není oprávněna žádati zaplacení poplatku na žalované, i když poplatek sama zaplatila, neboť nepřísluší jí právo rozhodovati o tom, kdo z povinných má poplatek platiti, ježto bylo to jen věcí úřadů finančních a na jejich rozhodnutí žalobkyně jako osoba v řízení poplatkovém nezúčastněná nemůže nic měniti. Není v zákoně předpisu o tom, že by ustanovení o osobním závazku podle § 68 popl. zák. mělo ráz přednostní a teprve pak platilo ručení věcné podle § 72 popl. zák. Zákon tu nerozlišuje a poplatek jest platiti jen jednou, tedy, byl-li by došel úhrady z exekuční podstaty, nelze mluviti o povinnosti žalované. S odchylnými úvahami dovolatelky nelze souhlasili. Žalobkyně, platíc po právoplatném příklepu poplatek, který by byl býval uhrazen z této exekuční podstaty, docíliti mohla tím jen toho, že o tuto částku se dostalo více onomu oprávněnému, který nedošel uspokojení, tedy v tomto případě jí samé. Platila tedy vpravdě ve svůj vlastní prospěch, nikoli pro nebo za žalovanou a nemůže požadovati tutéž částku po druhé od žalované. Bezvýznamná jest výtka dovolatelky, že žalovaná byla liknavou v placení, neboť nebyla žalobkyně její věřitelkou a jestliže berní úřad nezakročil proti žalované, spokojiv se podle § 72 popl. zák. věcnou zárukou nemovitosti, nebylo a není v moci žalobkyně, by na tom něco měnila, a nevzešlo z toho důvodu žalobkyni žádné právo proti žalované.

Citace:

Čís. 12768. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 104-107.