NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2444.

V tom, že řidič silostroje, vyhýbaje se povozu, vjel na silniční banket,
nelze ještě spatřovati porušení silničního řádu pro Čechy. Poměr zavinění řídíce silostroje k spoluzavinění poškozeného úrazem.
(Rozh. ze dne 28. března 1923, Rv I 1068/22.)
Žalobce, jda po pravém chodníku silnice, odděleném patníky od jízdní
dráhy, byl zasažen poštovním autobusem, za ním jedoucím, jenž, vyhýbaje se vozu před ním jedoucímu, zabočil na pravý chodník silnice. Žalobu o náhradu škody z tělesného zranění proti řidiči Josefu H-ovi a čs.
eráru (majiteli autobusu) procesní soud prvé stolice zamítl,
odvolací soud uznal žalobní nárok proti oběma žalovaným co do
důvodu dvěma třetinami po právu.
Nejvyšší soud k dovolání žalovaných uznal žalobní nárok co
do důvodu po právu jednou třetinou.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) uplatňují oba
dovolatelé neprávem potud, pokud je spatřují v tom, že byla odvolacím
soudem vůbec vina na nehodě žalobcově u Josefa H-a shledána. Nelze
ovšem přičítati vinu Josefu H-ovi proto, že, vyhýbaje povozu, vjel na silniční banket. Není totiž proti silničnímu policejnímu řádu v Čechách,
vjede-li se s vozidlem na banket silnice, neboť jízda po silničním banketu v českém silničním policejním řádu ze dne 15. června 1886, čís. 47
z. z. není zapovězena a naopak v §u 17 policejního řádu pro erárni silnice v Čechách ze dne 21. června 1886, čís. 54 z. zák. přímo je vysloveno,
že se zápověď, jezditi po banketu, nevztahuje na případ vyhýbání. Než
přes to nutno Josefu H-ovi přičísti také vinu na nehodě žalobcově, neboť,
pustiv se zřetele chodník a hledě jen k povozu T-ovu, jemuž se vyhýbal,
nedbal náležitě pozornosti, kterou netoliko § 1297 a 1299 obč. zák., nýbrž
zvlášť § 45 nařízení ze dne 28. dubna 1919, čís. 84 ř. zák., řidiči motorových vozidel ukládá. Odvolací soud proto právem uznal, že Josef H.
nehodu žalobcovu spoluzavinil. Že i žalobce je na své nehodě spoluvinen, je rozhodnuto s konečnou platností. Jedná se jen o to, jakou měrou
je vinen na nehodě Josef H. a jakou žalobce. U této otázky dlužno přisvědčiti dovolání, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, uznav, že
vina žalobcova je menší a že Josef H. má na nehodě vinu dvěma třetinami.
Uvážiti jest, že Josef H. dal zavčas výstražné znamení, že zmírnil rychlost
tak, že jel jen co noha nohu mine a že v tomto tempu zabočoval k chod- níku, takže lze mu za vinu přičítati jen, že se neujistil, zda je chodník
volným a že nezastavil, když žalobce před automobilem neuhnul. Naproti
tomu, co se týče žalobce, jest v úvahu vzíti, že, ač žádnou tělesnou vadou,
která by mu znemožňovala, nebezpečí postřehnouti a nehodě se vyhnouti,
stižen nebyl, ani výstražných znamení ani hluku blížícího se automobilu,
ani příprav Josefa T-а pro předjetí autobusu nedbal, se neohlédl, z okraje
chodníku neodbočil a že při trochu pozornosti a opatrnosti se strany
žalobce mohlo nehodě býti zabráněno. V úvaze toho nutno dospěti
k úsudku, že na nehodě větší vinu má žalobce sám a že Josef H. zavinil
nehodu měrou daleko menší. Proto bylo žalobci přičísti nehodu dvěma
třetinami, Josefu H-ovi jednou třetinou.

Citace:

Rozhodnutí č. 2444. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 548-549.