Čís. 7209.

Byla-li výpověď z bytu, podléhajícího ochraně nájemců, povolena jen, ježto se pronajímatel zavázal opatřiti náhradní byt, nelze se domáhati nepřípustnosti exekuce vyklizením žalobou podle § 35 ex. ř. proto, že nedošlo k sjednání nájemní smlouvy o náhradním bytu.
(Rozh. ze dne 7. července 1927, Rv I 1090/27.)
Žalovanému pronajímateli bytu dáno soudní svolení k výpovědi z bytu, najatého četnickou stanicí, jen proto, že se žalovaný zavázal předati nájemníkovi náhradní byt. Ježto k nájemní smlouvě o náhradním bytu nedošlo, domáhal se Zemský četnický ubytovací fond na žalovaném, by exekuční titul, na jehož základě byla vedena exekuce vyklizením, byl zrušen a exekuce byla prohlášena nepřípustnou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovanému pronajímateli bytu dáno soudní svolení k výpovědi z bytu, kládě proti němu povolena byla výpověď z bytu, pokud se tkne žalobu o prohlášení exekuce podle tohoto exekučního titulu za nepřípustnou podle § 35 ex. ř. o tvrzení, že výpověď byla povolena jen, protože se žalovaný zavázal opatřiti náhradní byt, že však ku sjednání nájemní smlouvy o náhradním bytu nedošlo. Než v tom nelze spatřovati takovou skutečnost, jakou § 35 ex. ř. pro úspěšnou žalobu předpokládá, totiž skutečnost nastavší po vzniku exekučního titulu a nárok zrušující nebo zastavující. I kdyby tvrzená skutečnost byla pravdivá, neplynulo by z ní, že vymáhaný nárok, t. j. nárok na vyklizení a předání bytu, byl zrušen, že pominul jedním ze způsobů uvedených ve třetí a čtvrté hlavě občanského zákona (§§ 1411 a 1451), nebo že jeho právní účinnost byla zastavena. Ze skutečnosti té dalo by se nejvýše dovozovati, že důvody exekučního titulu neodpovídají již skutečnosti, ale tím nárok sám jinak nebyl dotčen a nájemní poměr, který byl zrušen, nijak nebyl obnoven. Zdráhá-li se vlastník domu, v němž jest náhradní byt, přijati žalobce za nájemníka, jde jen o závadu výkonu exekuce k vydobytí nároku, jejž má nynější žalobce plniti toliko na vzájemné plnění, jež se má státi z ruky do ruky. Tím však není bráněno ani povolení exekuce (§ 8 ex. ř.), tím méně jest jím zrušen nebo zastaven nárok. Nejvýše mohl by tím býti zavdán podnět k návrhu na odložení exekuce (§ 42 — Čís. 7210 —
1165
čís. 4 ex. ř.), o nějž tu však nejde. Správnosti právního názoru tuto zaujatého svědčí i tyto důvody. Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno výpovědní usnesení prvního soudu, není podle § 4 (5) zák. o ochr. náj. dalšího opravného prostředku. Oba soudy obíraly se ve výpovědním řízení zevrubně s postačitelností náhradního bytu jak co do jeho způsobilosti k obývání na podkladě posudku soudního znalce, tak i co do jeho volnosti k nájmu a rekursní soud potvrdil plně rozhodnutí prvého soudu. Kdyby bylo dovoleno, napadati toto usnesení pod rouškou námitek podle § 35 ex. ř. a dovolávati se jiných okolností k důkazu, že náhradní byt není k obývání způsobilým aneb že z jakýchkoli důvodů k sjednání smlouvy o něm nedošlo, bylo by to jen obcházením předpisu § 4 (5) zák. o ochr. náj. Nižší soudy tudíž neposoudily věc po stránce právní mylně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), když za tohoto stavu věci žalobu zamítly.

Citace:

Čís. 7209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1190-1191.