Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10954.


Byly-li sudy se zbožím zasílány prodatelem dráhou a kupitel s tím souhlasil, jest míti za to, že schválil mlčky tento způsob dopravy. Případná ztráta sudů za dopravy na dráze jde na vrub kupitele.
Při vrácení vypůjčených sudů do splniště kupitelova závazku z půjčky, jde doprava na nebezpečí kupitelovo (vypůjčitelovo).
Nárok na vrácení zapůjčené věci promlčuje se ve třiceti letech. Preklusivní lhůty § 982 obč. zák. nelze tu použiti.
Nárok na vrácení pronajaté věci promlčuje se ve třiceti letech. Jde-li jen o vrácení pronajaté věci, nepřichází v počet lhůta § 1111 obč. zák.
(Rozh. ze dne 4. září 1931, Rv II 366/30.)
Žalobkyně domáhala se na žalované vrácení sudů, v nichž zaslala žalované zboží. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Pokud jde o sud čís. 23, nepopřela žalovaná, že sud se zbožím nebyl žalobkyní odeslán, tvrdila jen, že adresáta nedošel. Uváží-li se však, že veškeré sudy se zbožím byly zasílány žalobkyní drahou a žalovaná s tím souhlasila, jest vzhledem k ustanovení § 429 obč. zák. za to míti, že mlčky tento způsob dopravy schválila (§ 863 obč. zák.) a že tudíž žalobkyně učinila své smluvní povinnosti zadost tím, že odevzdala sud se zbožím dráze k dopravě, a jde proto případná ztrátu sudu na vrub žalované jako kupitelky. Že šlo při tomto sudu o věc nezastupitelnou, že tu tedy jest absolutní nemožnost vrácení tohoto sudu, žalovaná netvrdila, takže tu jest její povinnost ke vrácení tohoto sudu, kteréžto své povinnosti se může sprostiti zaplacením 250 Kč. Pokud jde o ostatní sudy, které se zbožím adresáty došly a podle nesporného přednesu stran v prvé stolici byly žalobkyní žalované jen zapůjčeny (§ 971 a násl. obč. zák.), bude třeba zjistiti splniště pro závazek žalované k vrácení zapůjčených sudů. Při vrácení věci do tohoto místa jde doprava na kupitelovo (vypůjčitelovo) nebezpečí (srov. rozh. čís. 6505 sb. n. s.). Názor žalované, že zažalovaný nárok jest promlčen, jest mylný. Nárok na vrácení zapůjčené věci promlčuje se podle § 1479 obč. zák. ve třiceti letech (srov. rozh. čís. 6505 sb. n. s.). Propadná lhůta § 982 obč. zák. nevztahuje se na sporný případ, ježto se netýká vrácení (ztráty) zapůjčené věci. Že šlo o nájem, netvrdila žalovaná v prvé stolici, takže jde o námitku, k níž nelze přihlížeti v opravném řízení podle §§ 482 a 513 c. ř. s. Nehledíc k tomu, promlčuje se nárok na vrácení pronajaté věci podle § 1479 obč. zák. rovněž ve třiceti letech; lhůta § 1111 obč. zák. nepřichází v počet, ano jde jen o vrácení pronajaté věci.
Citace:
Čís. 10954. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 102-103.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).