NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 11223.

Zaměstnanci veřejní: * Žitím dítěte ve společné domácnosti ve smyslu § 12 odst. 8 plat. zák. (č. 103/26 Sb.) rozuměti sluší členství dítěte v této domácnosti.
(Nález ze dne 19. dubna 1934 č. 8073.) Prejudikatura: srov. Boh. A 11206/34.
Věc: Josef B. v L. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu financí o činovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, respicient finanční stráže v L. na Slov., žádal podáním ze 4. srpna 1931, aby mu od 1. července 1931 na základě § 28 odst. 2 plat. zák. bylo přiznáno činovné podle skupiny míst »C« místo poukazovaného mu činovného podle skupiny míst »D«, a odůvodňoval 3. prosince 1923) na bytě v O. v Čechách, kde oba chodí do obecné školy, žádost svoji tím, že za účelem vzdělání vydržuje syna Josefa (nar. 7. července 1914) na bytě v H. v Čechách, kde studuje na učitelském ústavě, dále dceru Růženu (nar. 13. března 1921) a syna Miloslava (nar. ježto ve služebním stanovišti st-lově je pouze jednotřídní řeckokatolická škola s vyučovacím jazykem rusínským. Na všechny tři dítky přísluší st-li výchovné.
Výnosem gfř v Bratislavě z 9. prosince 1931 nebylo žádosti této podle § 28 odst. 2 plat. zák. vyhověno v podstatě z toho důvodu, že nebyla splněna podmínka nároku na činovné podle skupiny míst C, že totiž dítě musí žíti mimo dobu, ve které je za účelem vzdělání nuceno bydleti odděleně, s otcem ve společné domácnosti, ježto st-l sice prokázal, že svoje dítky Josefa, Růžena a Miloslava vydržuje na bytě mimo své bydliště za účelem školního vzdělání, avšak zmíněné dítky nežily s ním po dobu celých hlavních školních prázdnin ve společné domácnosti. Poněvadž zmíněné dítky se zdržovaly i v době hlavních školních prázdnin mimo st-lovo bydliště a nežily se st-lem ve společné domácnosti, musil st-lův požadavek za přiznání činovného podle skupiny míst C býti zamítnut. Okolnost, že dotyčné dítky žily se st-lem od 21. srpna do 12. září 1931, kdy st-l byl na dovolené v O., ve společné domácnosti v O., nemůže založiti nároku na činovné podle skupiny míst C.
Stížnost, kterou st-l na toto rozhodnutí podal, byla zamítnuta nař. výnosem z důvodů uvedených ve výnosu gfř.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Z předpokladů, k nimž zákon platový č. 103/1926 Sb. v § 28 odst. 2 ve spojení s §em 12 odst. 8 víže nárok státního zaměstnance s činovným skupiny míst D na činovné podle skupiny míst C, je v daném případě na sporu toliko otázka, zda dítky st-lovy za daného nesporného skutkového stavu, podle něhož dítky ty zůstaly i po dobu hlavních prázdnin v Čechách, kde přes celé prázdniny žily ve společné domácnosti se st-lovou manželkou a v době od 21. srpna do 12. září 1931 i se st-lem, žily v kritické době ve společné domácnosti se st-lem.
Žal. úřad neklade pro odůvodnění nároku na vyšší činovné v nař. rozhodnutí požadavek, aby státní zaměstnanec-otec žil s dítětem ve společné domácnosti právě ve svém bydlišti, žal. úřad dále v nař. rozhodnutí uznává, že dítky st-lovy žily od 21. srpna do 12. září 1931 ve společné domácnosti se st-lem, vychází však z právního názoru, že je potřebí, aby dítky po celou dobu hlavních školních prázdnin žily se svým otcem ve společné domácnosti. Naproti tomu namítá stížnost, že podstatou společné domácnosti ve smyslu § 12 odst. 8 plat. zák. nemůže býti bydlení na stejném místě, nýbrž že pojem společné domácnosti nutno vykládati hospodářsky, a že tedy záleží na tom, zda se dítku dostává ukojení jeho životních potřeb v rámci a z prostředků spotřebního společenství s otcem. Předpoklad tento pak je i po názoru stížnosti v případě st-lově splněn, poněvadž se dětem st-lovým, i kdyby žily po celý rok odděleny od otce, dostává ukojení jejich životních potřeb v rámci a z prostředků spotřebního společenství, které je mezi nimi a otcem.
Nss dal stížnosti za pravdu.
Předpis § 12 odst. 8 plat. zák. dává státním zaměstnancům s činovným skupiny míst D nárok na činovné podle skupiny míst C v tom případě, když zaměstnanec ten je nucen dítě, na něž mu přísluší výchovné (§ 144) a jež s ním žije ve společné domácnosti, vydržovati na bytě za účelem školního nebo jiného odborného vzdělání mimo své bydliště. Ježto tedy zákon sám vychází z předpokladu, že dítko je vydržováno na bytě mimo bydliště otcovo, a současně klade důraz na to, aby žilo ve společné domácnosti s otcem, je zřejmo, že k pojmu »společné domácnosti s otcem« ve smyslu § 12 odst. 8 plat. zák. nemůže jako podstatný znak náležeti bydlení na témže místě. Uváží-li se dále, že zákon platový i v § 144, na nějž se v § 12 odst. 8 odkazuje, v odstavci 4 staví děti, které žijí ve společné domácnosti státního zaměstnance-otce, proti dětem, na jejichž výživu otec toliko přispívá, vysvitne, že přispíváním na výživu dětí dlužno rozuměti zcela jiný vztah mezi rodiči a dětmi, než je žití ve společné domácnosti, a že naopak k pojmu společné domácnosti nestačí pouhé plnění povinnosti alimentační. Ježto pak smyslem ustanovení § 12 odst. 8 plat. zák. jest, aby státním zaměstnancům v místech zařazených do skupiny D, kteří svoje dítky musejí za účelem vzdělání (školního neb odborného) míti na bytě v jiném místě, než ve svém bydlišti, byly ulehčeny náklady vzdělání těchto dítek, dlužno míti za to, že zákonodárce úpravou tou měl na zřeteli hospodářskou funkci domácnosti a že tedy »žitím ve společné domácnosti« rozuměl onen vztah, který dítko činí členem domácnosti jakožto organisace hospodářské, t. j. individualisovaného souhrnu zařízení, určených k tomu, aby jednotlivec nebo několik jednotlivců sdružených, zpravidla příslušníci rodinného svazku, pomocí jich společně obstarávali ukojení svých podstatných potřeb životních (srov. Boh. A 8383/30). Dlužno tedy dikci § 12 odst. 8 plat. zák. »jež s ním žije ve společné domácnosti« čísti jako »jež je členem jeho společné domácnosti«. Otázku pak, zda v konkrétním případě toto členství nebo příslušnost k oné hospodářské organisaci jest ještě dána, jest quaestio facti a bude zodpovědění její záviseti na různých okolnostech, ten který vztah dítka k rodině doprovázejících nebo určujících.
Žal. úřad však uplatněný nárok st-lův s těchto hledisek neposuzoval, vycházeje z právního názoru, že směrodatnou je jedině okolnost, zda dítky st-lovy se st-lem žily po celou dobu hlavních prázdnin ve společné domácnosti, čímž vzhledem k tomu, že žal. úřad sám uznává, že v době od 21. srpna do 12. září 1931 dítky ty se st-lem skutečně žily ve společné domácnosti, žal. úřad nepochybně, jak také plyne z jeho odvodního spisu, chce říci, že předpokladem sporného nároku jest, aby po celou dobu, po kterou trvají hlavní prázdniny, st-l se svými dětmi na stejném místě skutečně bydlel. Názor tento je však mylný, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss. (Srov. i nál. Boh. A 11206/34.)

Citace:

Č. 11223. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 881-884.