Č. 3974.

Učitelstvo. — Státní zaměstnanci. * I. Učiteli veřejné školy národní, který nastoupil do služeb školských po 1. září 1919, nevzniká z výnosu min. škol. z 15. dubna 1921 č. 3534 pres. nárok na propočtení služební doby podle nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. — II. O výkladu § 4 zák. č. 222/20 o propočtení služební doby.
(Nález ze dne 2. října 1924 č. 16833.)
Prejudikatura: Boh. 3221 adm.
Věc: Karel Ch. ve F. proti ministerstvu školství a národní osvěty o započtení válečných pololetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad postupem stolic, že st-li nepřísluší nárok na připočítání válečných pololetí podle §u 1 zák. z 23., července 1919 č. 457 Sb., poněvadž nebyl dne 1. listopadu 1918 v činné službě učitelské, a že ustanovení § 24 vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. nelze v daném případě použíti, poněvadž se nejedná o přestup z jiné služby, při čemž by bylo válečná pololetí tam započtená ponechati.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.
I. Proti nepřipočtení válečných let podle § 1 zák. č. 457/1919 namítá stížnost, že výrok ten odporuje zákonu, poněvadž uvedené ustanovení zákonné rozumí »aktivní službou« právě tak činnou službu vojenskou jako civilní.
V tom se stížnost mýlí, neboť podle názoru, jejž nss vyslovil a zevrubně odůvodnil již v nál. Boh. 3221 adm., není v pojmu »aktivni služba« § 1 zák. č. 457/19 zahrnuta činná služba vojenská, nýbrž lze slovy těmi rozuměti jen činnou službu civilního státního zaměstntnce.
Na tomto právním názoru soud trvá i v tomto případě; názor ten platí ovšem i o službě učitelské, kdyžtě podle II. čl. zák. paritního z 23. května 1919 č. 274 Sb. sluší zákony a nařízení o služebních příjmech státních úředníků přizpůsobiti na učitelstvo.
St-l započal podle vlastních údajů učitelskou službu teprve dnem 20. října 1919. Nebyl tedy dne 1. listopadu 1918 ještě v činné službě učitelské a nesplniv tak předpokladu, na který § 1 zák. č. 457 z r. 1919 výhodu tímto zákonem poskytnutou víže, nemůže se této výhody právem dovolávati.
II. Leč st-l nemůže se pro nárok jím uplatňovaný odvolávati ani na vlád. nař. č. 666/20; neboť toto stanoví v § 17 souhlasně s § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., že propočítání provésti jest jen u státních zaměstnanců, kteří byli ustanoveni dne 1. září 1919.
I když vzhledem k čl. II. resp. IV. parit. zák. č. 274/1919, zákon č. 222 z r. 1920 resp. vlád. nař. č. 666 z r. 1920 jest provésti také v příčině učitelstva veř. škol národních, nemá st-l přec na propočtení služební doby a tudíž v rámci jeho ani na započtení vojenských pololetí podle nař. č. 666/1920 právního nároku, když, jak uvedeno, jest nesporno, že byl v úřad svůj dosazen teprve 20. října 1919, tudíž teprve po účinnosti zák. č. 541/1919 Sb. a když tedy nenáleží do okruhu osob v § 1 zák. č. 222 z r. 1920 resp. § 17 vlád. nař. č. 666 z r. 1920 označených.
St-l dovozuje okolnost, že se nař. č. 666 z r. 1920 k němu vztahuje, z toho, že byly výhody nařízením tím poskytnuté výnosem min. škol. z 15. dubna 1921 č. 3534 rozšířeny i na státní zaměstnance a učitele ustanovené po'l. září 1919. St-l však přehlíží, že, nehledíc ani k otázce, zda výnosu tomu vůbec nepřísluší snad jen výnam pouhé instrukce vydané pro podřízené instance, nemohl pouhý výnos žal. úřadu vůbec rozšířiti výhody propočtení let služebních podle zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 na zaměstnance ustanovené až po 1. září 1919, jak plyne z těchto úvah:
Otázka propočítání služební doby státních zaměstnanců upravena byla zák. č. 222/1920, který — jak již shora uvedeno — výhodu propočítání služební doby omezil na zaměstnance ustanovené ve službě již před 1. zářím 1919.
Když pak jednak § 7 cit. zák. jeho provedením pověřil všechna ministerstva, jednak v § 4 přenechal »nařízení«, aby stanovilo, pokud se započítávají léta ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální) nebo ve službě »vojenské«, tedy plyne z toho ten důsledek, že jednak jednotlivý ministr může sice cit. zákon prováděti, nemůže však stanoviti nic, co by šlo nad rámec tohoto zákona, jednak že i bližší ustanovení podle § 4 může se státi toliko »nařízením«, čímž — jelikož opak v zákoně není stanoven, — nutno rozuměti nařízení v striktním smyslu podle předpisů ústavní listiny, tedy podle §§ 55, 64 posl. odst, 81 lit. a) a 84 úst. listiny nařízení vlády.
Nemůže-li dle toho, co právě řečeno, jednotlivý ministr vydávati generelní předpisy rozšiřující výhody z propočítáni služební doby v příčině zaměstnanců státních, nemůže se tak státi zejména v příčině učitelstva národních škol způsobem, kterým nad míru zákonem předepsanou by byli zatěžováni vydržovatelé škol národních.
Konkurenční povinnosti těchto vydržovatelů škol, založené §em 66 zák. o školách národních z roku 1869 a zemskými zákony o zřizování škol byly — pokud zejména jde o úhradu tak zv. osobního nákladu zachovány čl. V. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., při čemž nutno míti na paměti že změna nařízená co do úhrady osobního nákladu §em 35, odst. 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. ve smyslu § 38, odst. 2, téhož zák. dosud ( s výjimkou škol menšinových — viz § 35 odst. 4 a § 38 odst. 1) účinnou se nestala.
Rozsah povinností konkurenčních činitelů co do výše osobního nákladu jest tudíž i nyní posuzovati podle čl. II. zák. č. 274/1919, který učitelstvu přiznává služební příjmy státních úředníků t. j. (podle druhé věty téhož článku) »platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a výhody, které příslušejí státním úředníkům podle platných zákonů a nařízení k nim se odnášejících«.
Dle toho nesahá tedy povinnost vydržovatelů škol k úhradě požitků učitelstva národních škol nad onu míru požitků státních zaměstnanců, která stanovena jest platnými zákony a nařízeními k nim se odnášejícími, tedy pokud jde o zvýšení požitků z propočtení služební doby a započtení let s ním souvisejícího nad onu míru, která stanovena byla pro statní úředníky zák. č. 222/20 a vl. nař. podle § 55 úst. listiny a § 4 zák. č. 222/20 k tomuto zákonu vydaným.
Z těchto úvah jde, že výnosem min. škol z 15. dubna 1921 č. 3534 pres. (Věstník min. škol. ročník III. č. 9/61, str. 175) toho obsahu, že . . . . k § 17 . . . »Zaměstnancům, kteří byli ustanoveni v civilní státní službě po 1. září 1919 započtou se služební doby. . . v rozsahu a způsobem, kterým se započítávají zaměstnancům před 1. zářím 1919 ustanoveným ....«, nemohl býti platně založen ani nárok na propočtení resp. započtení služební doby pro učitele veřejné školy národní ustanoveného po 1. září 1919 ani povinnost konkurenčních činitelů na úhradu případného vyššího nákladu z toho plynoucího.
Z těchto úvah nelze ani v tomto směru shledati, že by nař. rozhodnutím bylo bývalo nezákonným způsobem zasaženo do práv st-lových a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3974. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 507-509.