Čís. 1949.
Při dobrovolné soudní dražbě nemůže soud doplniti dražební podmínky příkazem k vydražiteli, by složil peníz k zajištění dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(Rozh. ze dne 31. října 1922, R I 1269/22.) V řízení o dobrovolné dražbě nemovitosti nařídil soud prvé stolice vydražiteli, by složil 4000 Kč k zajištění dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: V § 43 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. a § 9 obč. zák. uložil zákon soudci povinnost, by vzal zřetel na předepsané zajištění státních poplatku. Určil-li soud v napadeném usnesení 4000 K jako jistotu pro dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti vyhověl prostě této své povinnosti, to tím spíše, že v dražebních podmínkách k dobrovolnému prodeji této nemovitosti není obsaženo nijaké ustanovení o dávce z přírůstku hodnoty.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Prvý soudce příkaz vůbec neodůvodnil. O tom, že nelze jej ospravedlniti § 43 pat. o mimosporném řízení, ani § 9 obč. zák., jak nesprávně činí soud druhé stolice, netřeba se šířiti, to tím méně, jelikož nařízení prvého soudce v zákonu vůbec nemá opory, naopak odporuje předpisu § 1 zmíněného patentu, že v mimosporném řízení soudce nemá překročiti meze zákonného oboru své působnosti. § 29 vládního nařízení ze dne 23. září 1920. čís. 545 sb. z. а n. o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí jedná o spolupůsobení soudu, avšak neobsahuje předpisu, kterým by se dal odůvodniti postup soudu prvé stolice, jenž se neuspokojil s vyrozuměním inspektorátu pro vyměřování dávky z přírůstku hodnoty, nýbrž doplnil po právoplatně ukončeném dražebním řízení dražební podmínky tím, že nařídil vydražiteli, by složil 4.000 Kč k zajištění této dávky.