NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Čís. 10490.

Soud musí z úřadu vyslechnouti všechny svědky ústního posledního pořízení bez ohledu na to, zda jsou schopnými či neschopnými svědky po rozumu § 591 a násl. obč. zák.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1931, R I 1008/30).
Pozůstalostní soud zamítl návrh na výslech svědků ústního posledního pořízení, maje za to, že byli neschopnými svědky posledního pořízení. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by dále po zákonu jednal. Důvody: Podle § 65 nesp. říz. má soud kromě případu, že o poslední vůli ústně projevené byl vyhotoven řádný zápisek všemi svědky vlastnoručně podepsaný, obeslati všechny svědky z úřadu, vyslechnouti každého z nich o sobě, zatím bez přísahy, o jich jménu a zaměstnání, o stáří, pak o obsahu posledního pořízení a o okolnostech, na nichž závisí platnost závětí, jakož i o tom, kdy a kde zůstavitel svou vůli projevil, a prohlásiti sepsaný zápis. Z tohoto ustanovení zákona vyplývá, že soud z úřadu musí vyslechnouti všechny osoby jmenované jako svědky ústního posledního pořízení bez ohledu na to, zda osoby ty jsou schopnými či neschopnými svědky po rozumu § 591 a násl. obč. zák. Teprve při tomto výslechu má soud pozůstalostní zjistiti okolnosti, na nichž závisí platnost ústního posledního pořízení, tedy i okolnost, zda navržení svědci jsou skutečně osobami, jež po rozumu § 594 obč. zák. byly neschopnými svědky ústního posledního pořízení. Okolnost ta přijde, teprve v úvahu, až bude rozhodováno o platnosti ústního pořízení, není však na závadu, by řečené osoby nebyly po rozumu § 65 nesp. říz. slyšeny jako svědci. Bude-li ovšem při jich výslechu zjištěno, že jde o osoby po rozumu § 594 obč. zák., tedy o svědky nezpůsobilé, bude ovšem jich svědectví bez významu při posuzování platnosti ústního posledního pořízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací stížnost není odůvodněna, a stačí k jejímu vyvrácení poukázatí především na případné důvody napadeného usnesení, k nimž jest podotknouti vzhledem k vývodům stížnosti jen ještě toto: Podle § 65 nesp. říz. jest pozůstalostní soud, kdykoliv se doví, že zůstavitel projevil svou poslední vůli ústně, povinen, a to z úřadu, by — není-li tu vyhotovený a vlastní rukou podepsaný zápisek podle § 585 obč. zák. — vyslechl všechny svědky tohoto ústního posledního pořízení. Je-li však, jak nařizuje zákon, pozůstalostnímu soudu postupovati při tom z úřadu a nařídil-li zákon výslech všech svědků bez rozdílu, nemůže pozůstalostní soud této úřední povinnosti sprostiti ani ta okolnost, že někdo z účastníků pozůstalostního jednání tvrdí, že některý z těchto svědků jest podle § 594 obč. zák. nezpůsobilým svědkem. Soud jest podle § 65 nesp. říz. povinen slyšeti i tohoto svědka, jelikož teprve jeho výslechem jest zjistiti i okolnosti, na nichž závisí platnost posledního pořízení, čímž jest zajisté i otázka způsobilosti svědka podle § 594 obč. zák. (Srov. Kom. Schuster str. 118 a Rintelen str. 57).

Citace:

č. 14141. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 120-121.