NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10506.

Ten, kdo objednal u právního zástupce právnické práce v zastoupení krajského všeodborového sekretariátu, není sice zavázán právnímu zástupci ze smlouvy, jest mu však práv náhradou škody, nebyl-li oprávněn objednati právnické práce.
(Rozh. ze dne 3. února 1931, Rv I 349/30.) Žalující advokát domáhal se na krajském všeodborovém sekretariátu a na Františku P-ovi, tajemníku revírního výboru horníků zaplacení za právní zastupování. Procesní soud prvé stolice neuznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud k odvolání žalobce zrušil rozsudek prvého soudu co do krajského sekretariátu jako zmatečný; proti druhému žalovanému Františku P-ovi uznal zažalovaný nárok důvodem po právu. V důvodech uvedl, že krajský všeodborový sekretariát není způsobilým ke sporu a pokračoval: Z objednání zastupování u žalobce nemohl pro sekretariát žalovaný na prvém místě vzejíti závazek, poněvadž tu nejde o právnickou osobu podle § 26 obč. zák. Přes to však zůstává objednávka v platnosti a přivodila pro žalobce nároky. An druhý žalovaný František P. podepsal objednávku ze dne 14. srpna 1922, jak sám připouští, a an při tom jednal za sdružení, které nebylo způsobilé k jednání a tedy se nemohlo zavazovali, jest považovati objednávku za objednávku vycházející přímo od žalovaného Františka P-a. Z ní vzešly pro něho závazky k žalobci, on musí zaplatiti palmární účet žalobce. Na tom nemění nic okolnost, že nechtěl podpisem objednávky převzíti k žalobci osobní ručení. Musí ručiti za toto prohlášení a nahraditi útraty z něho vzešlé. Ve smlouvě zůstává jen on smluvní stranou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání druhého žalovaného Františka P-a.
Důvody:
Především jest se zabývati důvodem nesprávného právního posouzení věci, ježto na něm závisí řešení další otázky, zda řízení odvolací zůstalo kusým. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, jenž oceniv doslov dopisu ze dne 14. srpna 1922, má za to, že, an žalovaný František P. jednal za sdružení (za krajský všeodborový sekretariát), které nebylo způsobilé k právnímu jednání, jest objednávku právnických prací u žalobce považovati za objednávku vycházející přímo od žalovaného a že z ní vzešel osobní závazek žalovaného k zaplacení palmárního účtu žalobcova. Nemohlo-li jednání, které žalovaný jménem sdružení podnikl, založiti platný právní závazek k plnění, nelze z něho ani žalovanému uložiti plnění. Jiná jest však otázka, zda a pokud jest žalovaný František P. práv z náhrady škody způsobené žalobci jeho činností. Ano zjištěno, že žalovaný napsal a odeslal žalobci dopis ze dne 14. srpna 1922, jímž jménem krajského všeodborového sekretariátu požádal advokátní žalobcovu kancelář, by pro Marii Z-ovou vykonala určité právní práce, a vyžádal si zaslání účtu na řečený sekretariát, a ano bylo tvrzení žalovaného, že práce byly ujednány zdarma, zjištěním prvého soudu ze svědecké výpovědi Rudolfa W-a vyvráceno, — mohl žalobce důvodně podle zásad poctivého styku předpokládati, že žalovaný jedná v dorozumění s příslušným odborovým, sdružením a že jest jím zmocněn a má též souhlas k zaplacení žalobcových útrat. Vždyť jest obecně známo, že odborové organisace uhrazují za své členy útraty právní ochrany, a nemůže tedy býti ani žalobci na úkor, že věřil v seriosnost jednání žalovaného. Žalovaný však ani zmocnění ani souhlas k úhradě účtu žalobcova neměl a, počínal-li si při objednání právnických práci v zastoupení krajského všeodborového sekretariátu tak, jakoby byl k ujednání smlouvy oprávněn, což patrno nejen z doslovu dopisu ze dne 14. srpna. 1922, nýbrž i z doznaného i zjištěného ústního jednání žalovaného se zástupcem žalobcovy kanceláře Rudolfem W-em, zavinil tímto svým jednáním škodu vzniklou žalobci provedením právnických prací a hotovými výdaji, neboť po'rušil hrubě potřebnou péči a bedlivost, jíž jako tajemník krajského odborového sdružení měl dbáti, — by zajistil úhradu objednaných prací příslušnou odborovou organisací a tím předešel škodě druhé smluvní strany. Ježto žalobce žalobní nárok opřel za sporu nejen o smlouvu, nýbrž i o právní důvod náhrady škody, což patrně mínil výtkou, že žalovaný jednal jako falsus prokurátor a že mu též z tohoto důvodu ručí, jest v tomto směru žalobní nárok důvodem po právu.

Citace:

Čís. 10506. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 156-158.