Čís. 1815.
K hospodářské nemožnosti plnění dlužno přihlížeti pouze tehdy, nastala-li událostmi, jež strany, uzavírajíce smlouvu, nemohly předvídati.
Úhradní koupi nelze předsevzíti, pokud neuplynula původní, pokud se týče prodloužená lhůta dodací, leč že prodatel již před tím plnění odmítl a cena zboží nebyla vyšší. Nutno-li poskytnouti dodatečnou lhůtu k plnění, lze krycí koupi předsevzíti teprve po jejím uplynutí. Zda kupitel, předsebera krycí koupi, zboží potřeboval а k čemu je potřeboval, jest lhostejno.
(Rozh. ze dne 5. září 1922, Rv I 455/22.) Žalující firma uzavřela v roce 1919 se žalovanou smlouvu o dodání zinku, jehož část žalovaná dodala, se zbytkem 20000 kg zůstala však v prodlení, ježto jí v dodávce zabránila stávka v její továrně. Žalobkyně vyzvala ji dopisem ze dne 28. května 1920, by polovici zbytku dodala v červnu a polovici v červenci 1920, načež 7. července 1920 přikročila ku krycí koupi. Žalobě o náhradu rozdílu mezi cenou smluvenou a cenou, již žalobkyně vynaložila při krycí koupi, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání přehlíží, že § 1447 obč. zák. předpokládá nemožnost plnění nahodilou a tudíž nezaviněnou, a to ovšem musí platiti nejen pro námitku nemožnosti fysické (absolutní), nýbrž i hospodářské (relativní). Uzavřena-li smlouva před válkou a doba splnění nastala teprve za války, kdy poměry podstatně se změnily a splnění hospodářsky nemožným činily, přihlížela k tomu praxe jako k nemožnosti nezaviněné, protože takovou radikální změnu poměrů nebylo možno předvídati. Pakliže však smlouva uzavřena byla teprve za války, kdy poměry už byly takové, že strana musila s případnou budoucí hospodářskou nemožností plnění počítati, zavinila si nemožnost tu sama, a nemůže se náhody a tudíž dobrodiní § 1447 obč. zák. dovolávati. Zavinění její spočívá v tom, že přes to, že při náležité rozvaze s nemožností splnění počítati musila, smlouvu přece uzavřela, aniž by se buď hospodářsky proti nemožnosti samé nebo smluvně proti právním jejím následkům opatřila, a že takto tedy risiko budoucích nepříznivých poměrů převzala. Poctivost obchodu, věrnost a víra tu pak vyžadují, by strana smluvníku svému ve slově a tudíž ve smlouvě stála, tedy smlouvu splnila, pokud se týče následky nemožnosti nesla a škodu hradila. Totéž však platí, když smlouva se stala teprve v době poválečné, kdy změna hospodářských poměrů, válkou přivoděná, ještě trvala — a trvá v podstatě posud — strana tedy nepředvídatelností hospodářské nemožnosti plnění omlouvati se nemůže. Proti žalované platí to v tomto případě tím spíše, když smlouvu nejen teprve v roce 1919 koncem srpna a začátkem září uzavřela, ale nemožnost splnění svádí mimo to v podstatě na stávku, která, jak nesporno, v jejím závodě již v čase uzavření smlouvy trvala, a na zvýšení výrobních nákladů, jež po obnovení provozu její zinkové hutě nastalo. Praví-li dovolání, že náš hospodářský stav i dnes ještě na dlouhou dobu jest nevyjasněným a nehotovým, má v podstatě pravdu, ale nemůže z toho dovozovati, jak neprávem činí, že ochrana § 1447 obč. zák. proti hospodářské nedostižnosti plnění na stejně dlouhou dobu jest nepostradatelná, nýbrž právě naopak, že ochrana ta pravidelně již odepřena býti musí, protože nevyjasněnost a nehotovost poměrů musí nabádati každého k opatrnosti, by na se nebral závazky, o nichž se nadíti může, že je hospodářsky nebude moci vůbec splniti nebo jen s nepoměrnými obtížemi. Tím arci se nepopírá, že výjimkou i nyní mohou nastati případy, kdy k hospodářské nemožnosti plnění dlužno přihlížeti, avšak to předpokládá, by nemožnost nastala událostmi, jež při smlouvě strany předvídati nemohly, což právě bude velmi řídké. Co se týče druhé hlavní otázky, škody, neuznává dovolání podstatu konkrétního výpočtu škody a krycí koupě. Je-li prodatel s dodáním zboží v prodlení, může kupitel, vykonal-li volbu v tom smyslu, že žádá náhradu škody pro nesplnění, koupiti si nedodané zboží jinde (koupě krycí), ovšem zachovávaje při tom péči řádného obchodníka, což se obzvláště týče též ceny kupní, a může potom žádati rozdíl mezi cenou smluvní a cenou koupě krycí. To se v tomto případě stalo. Zboží mělo dle uzávěrky býti dodáno na odvolání žalující firmy v měsících září, listopadu a prosinci 1919, ale ohledně zbytku 20000 kg nastal následkem stávky v závodě žalované průtah, jejž jí žalobkyně prominula. Když provoz závodu obnoven, vyzvala žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 28. května 1920, aby zbytek nejdéle do 30. června 1920, je-li jí to však milejší, 10000 kg v červnu a zbytek v červenci 1920 dodala, a když žalovaná na to dopisem ze dne 10. června 1920 odpověděla, že výrobní náklady tak stouply, že dodávka za cenu smluvenou jest pro ni nedostižnou a že tedy není na smlouvu vázána, udělila jí žalobkyně dopisem ze dne 18. června 1920 dodatečnou lhůtu tak, že jí pohrozila, že se na její útraty krýti bude, neprohlásí-li do 20. června určitě, že jeden vagon dodá během června a druhý během července, a když žalovaná v odpovědi své ze dne 24. června 1920 tomu odpírala, dala jí listem ze dne 30. června 1920 poslední dodatečnou lhůtu do 5. července 1920 s tím, že jinak bude se na její útraty jinde krýti. Když potom jednání mezi stranami, by se kryla koupí u žalované samé, nevedlo k cíli, kryla se žalobkyně, jak nižší stolice zjistily, u firmy bratří D., která v tuzemsku vedle žalované jediná v úvahu přichází, koupí ze dne 7. července 1920. Z tohoto stavu věci jde, že žalobkyně jednala v podstatě podle zákona (čl. 355, 356 obch. zák.), neboť poklesky, jež se níže ukážou, nebyly toho rázu, by jí práva na náhradu škody zbavovaly, a musí jí tedy žalovaná rozdíl mezi cenou smluvní a cenou krycí koupě hraditi. Vše, čím se proti tomu žalovaná v dovolání brání, jest bezvýznamné. Žalobkyně nemusí dokazovati, že zboží nedodané potřebovala, zejména snad pro své zákazníky, by jim smlouvy splniti mohla; jestiť jedinou podmínkou krycí koupě, že prodatel nedodal, a je v prodlení, ale nic nezáleží na tom, zda kupitel má pro zboží odbyt anebo je dokonce smluvně povinen jinému je dodati čili nic, je tedy lhostejno, zda-li žalobkyně snad docílila storna uzávěrek se svými zákazníky a byla by se mohla bez zboží obejíti. Tato ochrana dovolatelky tedy neobstojí. Mylným jest také náhled dovolatelky, že když žalobkyně dopisem ze dne 28. května 1920 vyzvala žalovanou k dodání zboží, vykonala volbu mezi právy čl. 355 obch. zák. a rozhodla se pro právo na plnění, že tedy od této volby nemohla později ustoupiti a nárok na náhradu škody pro nesplnění vznášeti. Jestiť právo na splnění přirozeným právem smluvním, k vůli němuž právě smlouva uzavřena byla a jež ze smlouvy samé vyplývá, kdežto právo na náhradu pro nesplnění nebo na odstoupení od smlouvy jsou kupiteli teprv positivním předpisem zákona pod jistými předpoklady zřízeny, kupitel nepotřebuje tedy vykonávati volbu, by nabyl práva na plnění, nepotřebuje činiti oznámení prodateli a dodatnou lhůtu mu udělovati jak se to vyžaduje dle čl. 356 při obou druhých alternativách. Vyzve-li tedy kupitel prodatele k dodání zboží, nesmí se to hned pokládati za oznámení volby, neboť nedává tím ještě na jevo, že se z oněch tří práv rozhodl pro toto, nýbrž je to pouhá upomínka liknavého dlužníka. Teprv kdyby z vyzvání plynulo, že se druhých práv vzdává a výlučně splnění požaduje, byla by volba vykonána pro splnění: to však z citovaného dopisu dosuzovati nelze. Krycí koupi může kupitel předsevzíti teprv, když prodatel je s dodáním v prodlení, a je-li třeba uděliti mu dodatečnou lhůtu, tedy teprv, když lhůta ta uplynula. To se podává logicky z toho, že teprv prodlením prodatelovým může vzejíti pro kupitele vůbec nárok na náhradu škody (čl. 355) o že až do uplynutí dodatečné lhůty prodatel jest oprávněn zboží dodati a kupitel povinen je přijati, nemůže tedy kupitel do té doby krýti se jinak na účet prodatelův. Nelze tedy sice souhlasiti s názorem Stauba-Pisko (§ 26 k čl. 355), že kupitel má mezi těmito dvěma dobami volbu, avšak správným jest další náhled téhož komentáře, že, udělil-li kupitel prodateli dodatečnou lhůtu neoprávněně, nemůže to prodateli býti na újmu, t. j. kupitel jest po nadejití řečené kritické doby nejen oprávněn krycí koupi předsevzíti, nýbrž také povinen, předsevzíti ji pak bez zbytečného odkladu, co nejdříve, že tedy, když prodatel už dřív prohlásil, že nechce dodati, v kterémž případě dodatečné lhůty dle povahy věcí třeba není, kupitel nemá lhůtu udělovati a tak dobu krycí koupě oddalovati, což má po případě vliv na cepu její — nýbrž ihned ke krycí koupi přikročiti. V tomto případě nastalo původně prodlení žalované již uplynutím uzávěrkové dodací lhůty (listopad a prosinec 1919), a poněvadž se žalovaná omlouvala stávkou, povolila jí žalobkyně lhůtu dodací až do obnovení provozu její zinkové hutě, načež ji, jak řečeno, dopisem ze dne 28. května 1920 vyzvala, by dodala polovici v červnu a polovici v červenci 1920, tedy jí až do té doby lhůtu dodací prodloužila. Že to skutečně bylo prodloužení dodací lhůty, a nikoliv udělení lhůty dodatečné, která prodlení neodčiňuje, plyne z toho, že dodatečné lhůty je dle čl. 356 potřeba toliko, když kupitel oznamuje, že bude pro případ nedodání ve lhůtě, kterou zároveň uděluje, žádati náhradu pro nesplnění, nebo že od smlouvy ustoupí; toho však žalobkyně neoznamovala, nýbrž prostě k dodání vyzývala. Prodlení nastalo tedy co do prvé polovice zbytkové dodávky teprv uplynutím měsíce června a co do druhé polovice teprve uplynutím měsíce července. Udělení dodatečné lhůty potřebí nebylo, protože žalovaná dopisem z 10. června 1920 prohlásila že následkem stoupnutí nákladů výrobních necítí se na smlouvu vázanou, čímž zřetelně dala na jevo, že dodati nechce. Měla tedy žalobkyně krycí koupi předsevzíti hned po uplynutí dodací lhůty, tedy ohledně prvé polovice zbytkové dodávky začátkem července a ohledně druhé začátkem srpna 1920, a ne udíleti žalované listem ze dne 30. června 1920 dodatečnou lhůtu do 5. července 1920, jež ohledne druhé polovice zbytkové dodávky vůbec nebyla dodatečnou, protože tu lhůta dodací končila vůbec teprv koncem července 1920. Žalobkyně předsevzala krycí koupi dne 7. července 1920 celkově pro obě polovice zbytkové dodávky, tedy co se týče prvé polovice v čas, co však se týče druhé polovice zdánlivě předčasně, protože žalovaná tu v prodlení ještě nebyla. Předčasnost ta je vskutku jen zdánlivá, neboť když prodatel určitě prohlásil, že dodati nechce, jako zde, není příčiny, proč by kupitel nemohl krycí koupi předsevzíti ihned, ještě před uplynutím dodací lhůty. Ovšem má tu prodatel právo vésti důkaz, že by cena krycí koupě, kdyby uplynutí dodací lhůty bylo bývalo vyčkáno, jevila se nižší (Staub-Pisko cit. § 26), toho však žalovaná ani netvrdila, naopak dle svědka D. zůstala cena u jeho firmy od 4. května 1920 do počátku prosince 1920 táž. Раk-li tedy vůči tomuto stavu věci žalovaná ještě v dovolání provádí, že se žalobkyně již v listopadu 1919, a pak v lednu, dubnu a květnu 1920 zinkem opatřila, že se tedy kryla předem a to za ceny levnější, a že může účtovati jen tu škodu, která při těchto levnějších cenách jako rozdíl vyplývá, jest na omylu a neprávem viní žalobkyni z obmyslnosti. Neboť nákupy zinku, které žalobkyně předsevzala v uvedených měsících, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla, nebyla žalobkyně ani oprávněna, neřku-li povinna účtovati na dodávku od žalované dlužnou; tím kryla jinou svou potřebu, ale nebyla a nemohla to býti koupe krycí na dodávku spornou.