Authors:
= Váž. civ., 15 (1933), sv. 1
PDF

Čís. 12693.


Nájemní poměr zaniká podle § 1112 obč. zák. nejen, když najatá věc zanikne fysicky, nýbrž i, když věc nelze vůbec užívati k účelu, k němuž podle obecného hlediska by mohla sloužiti. Tak jest tomu, bylo-li právoplatným výměrem správního úřadu nařízeno pronajímateli, zrušiti obývání půdních komor, ježto jsou s hlediska zdravotního a požárněpolicejního neobyvatelné podle § 75 stav. řádu pro Čechy. Pronajímatel jest oprávněn domáhati se vyklizení místností tím okamžikem, když se výměr stavebního úřadu stal právoplatným. Lhostejno, že v žalobě bylo žádáno o vyklizení a odevzdání najatých místností v určitý den a že rozsudek prvého soudu byl vynesen před tímto dnem.
Zákony o ochraně nájemníků nebylo dotčeno rozvázání nájemního poměru pro zánik věci podle § 1112 obč. zák.
(Rozh. ze dne 14. června 1933, Rv I 954/33.)
Pronajímatel domáhal se na nájemci vyklizení půdních komor, ježto mu bylo právoplatným výměrem městské rady v K. v Čechách nařízeno, by zrušil obývání půdních komor. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Je nesporno, že pravoplatným výměrem městské rady v K. ze dne 12. prosince 1932 bylo žalobkyni nařízeno zrušiti obývání půdních komor dosud žalovaným a jeho rodinou obývaných do tří měsíců, ježto komory ty jsou s hlediska zdravotního a požárně policejního neobyva- telné a podle § 75 stav. řádu pro Čechy umístění bytů ve střeše je zakázáno. Ježto jde o pravoplatný výměr stavebního úřadu, nelze soudu jeho správnost přezkoumávati a jest jím vázán (srovnej rozh. č. 5383, 8650, 10742 sb. n. s.). Že výměr ten se stal pravoplatným pro nepodání stížnosti žalobkyní, je pro rozhodnutí o žalobě na vyklizení bez významu. Ježto podle tohoto pravoplatného výměru sporné, žalovaným najaté místnosti jsou neobyvatelné a vůbec obyvatelnými se státi nemohou pro jich umístění odporující předpisu § 75 stav. ř. pro Čechy, přestaly místnosti ty býti věcí, která může býti předmětem nájmu, místnosti ty jako věc najatá zanikly podle § 1112 obč. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení zaniká nájemní poměr nejen, když najatá věc fysicky zanikne, nýbrž i, když věci nelze vůbec užívati k tomu účelu, k němuž podle obecného hlediska by mohla sloužiti, neboť změna taková se rovná úplnému zániku věci. Zákony o ochraně nájemníků nebylo dotčeno rozvázání nájemního poměru zánikem věci podle § 1112 obč. zák. (srovnej rozh. čís. 7445 sb. n. s.), a jest proto žalobkyně oprávněna se domáhati vyklizení sporných místností z důvodů § 1112 obč. zák. tím okamžikem, kdy se výměr stavebního úřadu stal pravoplatným. Že tomu tak bylo již v den podání žaloby, nebylo popřeno. Okolnost, že bylo žádáno podle žalobní prosby za vyklizení a odevzdání najatých místností dnem 31. března 1933 a že rozsudek soudu prvé stolice byl vynesen před tímto dnem, nemohla míti v zápětí zamítnutí žaloby pro předčasnost podle § 406 c. ř. s., neboť, jak již uvedeno, příslušel žalobkyní nárok na vyklizení již v době podání žaloby a lhůta 31. března 1933 v žalobní prosbě a v rozsudku prvého soudu uvedená jest jen lhůtou stanovenou k plnění podle druhého odstavce § 409 c. ř. s.
Citace:
Čís. 12511. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 492-494.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).