NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12437.

Byl-li nabyvatel zabavené již movité věci bezelstný co do exekučního zástavního práva, nabyl k ní neobmezeného vlastnictví, exekuční zástavní právo jest proti němu bezúčinné a nabyvatel nemusí snášeti další exekuci na věc.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, Rv II 851/31.)
Žalobkyně domáhala se zrušení exekuce, vedené žalovanou záložnou proti Cyrilu K-ovi na movitosti tvrdíc, že k movitostem nabyla vlastnictví. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl a uvedl mimo jiné v dů- vodech: Dříve, než žalobkyni byly věcí, o které tu jde, prohlášením ve smyslu § 428 obč. zák. odevzdány a žalobkyně mohla se státi jejich majitelkou, tedy v době, když vlastníkem věcí byl ještě dlužník Cyril K., byly tyto věci zabaveny žalovanou stranou a nabyla žalovaná strana na těchto věcech soudcovského zástavního práva. Žalobkyně mohla by tedy nabýti jen vlastnictví soudně zabavených předmětů. Toto zástavní právo není změnou ve vlastnictví dotčeno, a je proto exekuce přípustná.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by dále o ní jednal a znovu ji rozhodl.
Důvody:
V době převodu věcí na žalobkyni byly již věci exekučně zabaveny a byly stiženy soudcovským právem zástavním, neboť k zabavení došlo podle protokolu o zájemním zápisu dne 13. listopadu 1929. Tato skutečnost stačila odvolacímu soudu, by zamítl žalobu. Odvolací soud se však vůbec nezabýval s otázkou, zda-li kupitelka byla v době uzavření písemní smlouvy v dobré víře, že věci nejsou stíženy soudcovským právem zástavním. Nebyla-li v dobré víře, není ovšem žalobní nárok odůvodněný, neboť nabyla věcí stižených tímto zástavním právem a musela by snášeti exekuci. Byla-li však v dobré víře, nabyla k nim neobmezeného vlastnictví a jest zástavní právo proti ní pokládati za bezúčinné (srov. judikát bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 232, čís. 7484 Gl. U. nová řada). Žalovaná záložna vznesla námitku, že žalobkyně věděla neb aspoň věděti musela, že věci byly záložnou soudně zabaveny. Kdyby žalobkyni nebyla dokázána obmyslnost, přišla by v úvahu ještě námitka odporovatelnosti právního jednání podle čís. 3 § 2 odp. ř. žalovanou vznesená, a žalobkyně, sestra zcizitelova, musela by ve smyslu uvedeného zákonného předpisu prokázati, že úmysl zcizitelův, zkrátiti věřitele, ani jí nebyl znám, ani jí znám býti nemusel. Těmito námitkami se soudy nižších stolic nezabývaly.

Citace:

Čís. 12437.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 371-372.