NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 16433.

Ani předpisy vodního zákona č. 71/1870 z. z. čes., ani jiných zákonů (zák. č. 58/1885 ř. z. a zák. č. 250/1852 ř. z.) neukládají držitelům pobřežních pozemků povinnost, aby trpěli soukromým osobám volnou chůzi po břehu svých pozemků pro soukromé účely a aby se zdrželi jakýchkoli opatření znemožňujících řečeným osobám vstup na pobřežní pozemek.
Soukromé osoby nemohou s úspěchem opírati nárok na náhradu škody o to, že vlastník ohradil svůj soukromý pozemek až k vodníma toku řeky, třebaže správní úřad nařídil držiteli pobřežního pozemku, aby uvolnil průchod podél říčního břehu pro poříční dozorčí orgány.
(Rozh. ze dne 29. října 1937, Rv I 1056/36.)
Žalobce, kterému bylo výměrem zemského úřadu v P. ze dne 28. července 1931 uděleno vodoprávní povolení k provozování prámového převozu přes řeku S. v říčním kilometru 32,83, t. j. ve vzdálenosti 50 m nad jezem řeky S. v Č. při pravém břehu a 150 m při levém břehu, se domáhá na žalovaných vlastnících pobřežních pozemků č. kat. 655/4, 655/5, 655/7, žalobou, zaplacení 10750 Kč s příslušenstvím z důvodů náhrady škody. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zavinění všech tří žalovaných spatřuje dovolání v tom, že žalovaní proti ustanovení §§ 8, 42, 43 českého vodního zákona č. 71/1870 z. z. zahradili své soukromé pozemky až k vodnímu toku řeky S., že tím prý žalovaní znemožnili dělníkům žalobcem zjednaným, aby se včas dostali k žalobcově pramici, která byla umístěna u pozemku prvé žalované a byla ohrožena ledovými krami, a že prý se tak stalo, že pramice byla rozdrcena.
Pobřežní pozemky jsou stiženy, nehledí-lí se k soukromoprávnímu závazku, jejž žalobce ani netvrdil, t. zv. zákonnými služebnostmi, jež jsou uvedeny v § 8 dotč. vodního zákona, v § 5 a 6 rybářského zákona č. 58/1885 ř. z. a v § 39 lesního zákona č. 250/1852 ř. z. Oba poslední zákony nemají pro souzenou věc významu. Podle § 8 českého vodního zákona jsou držitelům pobřežního pozemku uloženy tyto povinnosti: 1. trpěti dosavadní přístaviště lodí a vorů; 2. trpěti dosavadní stezky k tahání lodí zřízené; 3. trpěti chození po břehu říčnímu dozorčímu personálu a 4. jost mimo to vlastník břehu povinen, bude-li třeba, i cestou expropriace postoupiti k rozšíření dosavadních přístavišť neb vodních stezek ty části svého pozemku, jichž nebylo dosud k tomuto účelu užíváno.
Z řečeného ustanovení vodního zákona tudíž nevyplývá, že byli žalovaní povinni ponechati pro chodce volnou cestu podél řeky, jak se mylně domnívá žalobce. Ani z předpisu, že držitelé břehu jsou povinni zdarma dopouštěti, aby osoby k policejnímu dohledu vodnímu zřízené chodily po břehu, nelze usouditi, že držitelé pobřežních pozemků jsou povinni, aby trpěli též soukromým osobám chůzi po břehu a aby se zdrželi jakýchkoli opatření, znemožňujících soukromým osobám vstup na pozemek. Zvláště není ani ve vodním, ani v jiném zákoně zákazu, že soukromý břeh nesmí býti oplocen, a jest jen stanoveno, že veřejným orgánům musí býti umožněna volná chůze (na př. též vrátky).
Ustanovení §§ 42 a 43 českého vodního zákona se nehodí na souzený případ, ježto jednají o zcela jiných opatřeních (vodoprávním povolení ochranných a regulačních děl, způsobu zřizování a udržování ochranných staveb vodních).
Žalobce nemůže nic pro sebe těžiti ani z výměru okresní správy politické v B. ze dne 11. června 1934, č. 19814, jímž bylo žalovaným nařízeno, aby uvolnili průchod podél břehu řeky pro dozorčí orgány poříční, neboť tu šlo jen o opatření veřejné správy v zájmu říčního dohledu, avšak z toho neplyne ještě nárok žalobce jako soukromé osoby, aby mu žalovaní dovolili vstup na jejich pozemky a jejich užívání k účelům soukromým, žalovaní se nedopustili žádného bezprávného jednání tím, že mu znemožnili vstup na své pozemky oplocením jich až k vodnímu toku řeky.
Že ploty žalovaných nebránily tomu, aby se žalobcovi dělníci dostali k prámu, a že se mohli tam dostati způsobem obvyklým po veřejné cestě, bylo zjištěno nižšími soudy, a bylo věcí žalobce, aby vše zařídil tak, aby se jeho dělníci včas dostali tímto způsobem na břeh k lodi.

Citace:

Čís. 16433. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 464-465.