Čís. 5482.

Usnesení trestního soudu, jímž bylo vzhledem k zastavení trestního řízení dle §u 90 tr. ř. uloženo uschovateli věcí, jichž se trestní řízení týkalo, by je vydal tomu, proti němuž bylo vedeno trestní řízení, není exekučním titulem ve smyslu §u 1 čís. 8 ex. ř., na základě něhož by mohla býti vedena exekuce proti uschovateli na vydání věcí.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1925, R I 973/25.)
K oznámení Martina L-а ze dne 30. května 1924, že Josef E. zpronevěřil mu koně s postrojem a vůz, bylo zahájeno přípravné trestní vyhledávání a usnesením ze dne 30. května 1924 nařízeno zabavení koně a vozu a jejich předání Martinu L-ovi, jako zatímnímu uschovateli až do skončení trestní věci. Na návrh státního zastupitelstva bylo usnesením prvého soudu ze dne 1. září 1924 případné vyhledávání podle §u 90 tr. ř. zastaveno a na návrh Josefa E-a ze dne 1. října 1924 bylo v téže trestní věci, již zastavené, prvým soudem dne 2. října 1924 vydáno usnesení, kterým byl Martin L. jako prozatímní uschovatel svého úřadu sproštěn a uloženo mu, by koně a vůz vrátil Josefu E-ovi. Ježto Martin L. tak neučinil, vedl proti němu Josef E. na základě usnesení trestního soudu ze dne 2. října 1924 exekuci na vydání koně s postrojem a vozu. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekučním titulem podle exekučního řádu jsou podle §u 1 čís. 8 ex. ř. také právoplatné nálezy trestních soudů, které vydány byly o útratách trestního řízení nebo o soukromoprávních nárocích, anebo prohlašují danou jistotu za propadlou a o kterých bylo vymáhajícím věřitelem předloženo potvrzení, naznačené v §u 54 poslední odstavec ex. ř., o jejich vykonatelnosti. Které povahy musí tyto nálezy býti a jak jest je vydati, ustanovuje trestní řád ve dvacáté prvé hlavě o nálezích o opatřeních trestního soudu ohledně nároků práva soukromého (§ 365 až 379 ex. ř.). Byl-li obviněný odsouzen, má zpravidla soud zároveň rozhodnouti o soukromoprávních nárocích poškozeného (§ 366 tr. ř.) a sice podle §u 373 tr. ř. nálezem, který má potom účinek, že se může přímo u civilního soudu žádati za jeho výkon. Tato ustanovení platí vzhledem k předpisu §u 447 tr. ř. též v řízení o přestupcích. Usnesení prvého soudu ze dne 2. října 1924 není proto nálezem trestního soudu o soukromoprávních nárocích, v §u 373 tr. ř. naznačených, nýbrž opatřením téhož soudu podle §u 90 poslední věty tr. ř., kterým mělo se státi bezpředmětným usnesení ze dne 30. května 1924. Nehledíc k tomu vymáhající věřitel nepředložil potvrzení o vykonatelnosti téhož usnesení, předepsaného v §u 54 poslední větě ex. ř. Není-li exekučního titulu podle §u 1 ex. ř., soud prvé stolice, povoliv exekuci, posoudil věc právně mylně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že rekursní soud upřel usnesení ze dne 2. října 1924 č. j. Tv 105/24/23 právní povahu exekučního titulu podle §u 1 čís. 8 ex. řádu. Leč dovolací soud sdílí správné, věci i zákonu vyhovující důvody napadeného usnesení, podle kterého řečené usnesení jesť pouhým opatřením trestního soudu podle §u 90 poslední věty tr. ř., jímž nebylo rozhodnuto o soukromoprávních nárocích, a jehož provedení vykoná trestní soud z úřední povinnosti. Ostatně poukázal rekursní soud právem k tomu, že podle §u 54 poslední věty ex. ř. nebylo předloženo potvrzení o vykonatelnosti řečeného usnesení, kteréhožto potvrzení ovšem, vzhledem k tomu, co bylo pověděno úvodem, nelze dosáhnouti.

Citace:

Čís. 5482. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 682-683.