NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 15893.

Chtějí-li strany dosáhnouti, aby spor byl projednán ve zvláštním řízení pro pracovní soudy, jsou povinny učiniti prohlášení podle druhého odstavce čl. IX zák. č. 161/1936 Sb. z. a n., třebas byl spor před soudem jednacím podle § 42 zák. o prac. soudu zahájen před účinností řeč. zák., konalo-li se další ústní jednání již za účinnosti uved. zákona a jednáno-li hledíc k změně v osobě soudce podle § 412 c. ř. s. znova.
(Rozh. ze dne 4. března 1937, Rv I 280/37.)
Prvé ústní jednání před soudem jednajícím o žalobě podle § 42 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. se konalo dne 17. července 1936, bylo však odročeno na 12. srpen 1936 po případě 16. září 1936 a pro změnu v osobě soudce provedeno znova podle § 412 c. ř. s. Prvý soud žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací soud rozhodl o odvoláni, potvrdiv prvý rozsudek, v senátě složeném podle § 32 zák. o prac. soud. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu s řízením jemu předcházejícím, počínajíc ústním odvolacím jednáním pro zmatečnost, a uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání rozhodl v senátě složeném podle předpisu § 7 j. n.
Důvody:
Podle čl. IX zákona č. 161/1936 Sb. z. a n. jsou ve sporech projednávaných u okresních soudů, jednajících podle § 42 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n., strany povinny před tím, nežli se pustí do jednání o věci hlavní, prohlásiti se o tom, zda mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle ustanovení zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., a neučiní-li strany takové prohlášení, jest spor projednávati podle ustanovení civilního řádu soudního, platných pro řádné soudy. Zákon č. 161/1936 Sb. z. a n. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1936 a v jeho čl. XI nebyla účinnost zákona y příčině pracovních sporů ve smyslu čl. IX omezena na rozepře, u nichž žaloba byla podána nebo spor byl zahájen před 1. srpnem 1936. Z toho ve spojitosti s tím, že čl. XI řeč. zák. má v jiných směrech přechodná ustanovení, kdežto podobných ustanovení není v příčině pracovních sporů zahájených u okresních soudů, které jednají podle § 42 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n. na místě pracovních soudů, je zřejmé, že nové předpisy čl. XI dotčeného zákona se týkají i sporů zahájených již přede dnem účinnosti zákona (t. j. před 1. srpnem 1936), bylo~li stranám jen možno, aby vyhověly novému předpisu, t. j. aby mohly po účinnosti zákona č. 161/1936 Sb. z. a n. ještě před tím, nežli se pustily do jednání o věci hlavní, prohlásiti, že mají za to, že jde o spor pracovní, který třeba projednávati podle ustanovení zákona o pracovních soudech. V souzené věci měly strany, možnost učiniti takový projev, neboť první ústní jednání se konalo sice dne 17. července 1936, avšak bylo odročeno na 12. srpna 1936, a ježto se právní zástupce žalobce k tomuto roku pro vadnost doručení nedostavil, na 16. září 1936. Jak při stání dne 12. srpna 1936, tak dne 16. září 1936 nastala změna v osobě soudce a proto musilo býti podle § 412 c. ř. s. ústní líčení provedeno před novým soudem znova. Ústní jednání před novým soudcem konané (§ 412 c. ř. s.) je novým jednáním a nikoli jen pokračováním dřívějšího jednání, což by se příčilo požadavkům ústnosti a bezprostřednosti řízení. Nezáleží na tom, že toto nové jednání je poněkud ulehčeno z důvodu procesní ekonomie, aby totiž nebyla zmařena dosavadní procesní činnost stran a její výsledek (§ 412, odst. 2, c. ř. s. v doslovu zák. č. 161/1936 Sb. z. a n.). Co se týká prohlášení stran, zavedeného teprve zákonem č. 161/1931 Sb. z. a n., nemá význam, že strany takové prohlášení v řízení před dřívějším soudcem neučinily a ani učiniti nemohly, ježto podle dřívějšího zákona takového prohlášení nebylo třeba a nemělo žádné závažnosti. Rozhodující je jen, že v době, kdy bylo konáno jednání před novým soudcem a bylo podle předpisu § 412 c. ř. s. jednati »znova«, bylo již v platnosti ustanovení o nutnosti prohlášení, týkajícího se povahy sporné věci, a strany mohly se tedy před novým soudcem prohlásiti ve smyslu třetího odstavce čl. XI zák. č. 161/1936 Sb. z. a n. a musily tak učiniti, chtěly-li dosáhnouti, aby byl spor projednán ve zvláštním řízení pro pracovní soudy platném. Ježto v souzené věcí strany se tak neprohlásily, byl spor prvním soudem správně projednán podle ustanovení civilního řádu soudního, což vychází z toho, že první soud neučinil prohlášení ve smyslu pátého odstavce čl. XI dotčeného zákona a ani v rozsudku se o tom nezmínil, že rozsudek vydává ve zvláštním soudnictví o pracovních soudech. Odvolací soud měl tudíž o odvolání jednati a rozhodnouti v senátě sestaveném podle § 7 j. n. a nikoli v senátě složeném podle § 32 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.

Citace:

č. 6642. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 47-49.