Čís. 17196.

Opominula-li strana za rozepře oznámiti změnu bytu, jest posuzovati podle okolností jednotlivého případu, zda ji lze přes to bez obtíží vypátrati.
Nezdařilo-li se doručení soudní písemnosti v bytě strany, jest se pokusiti o doručení v jejím pracovišti, je-li uvedeno v žalobním spise; pokud se tak nestalo, nelze postupovati podle §§ 104,111, odst. 2, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1939, R I 1540/38.)
Exekuční soud povolil vymáhající věřitelce k vymožení 1800 Kč s přísl. přisouzených jí rozsudkem pro zmeškání exekuci na svršky a na služební plat povinného Emanuela P., soukromého úředníka v P.-XIV., N. ulice č.... Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: Povinný vytýká, že doručení rozsudku bylo neprávem, provedeno podle § 111 ex. ř., ježto nebyly splněny podmínky řečeného zákonného ustanovení, které předpokládá jednak, že strana opomine za rozepře oznámiti soudu změnu bydliště, jednak že strana pro tuto změnu nemohla býti nalezena. I když stěžovatel jako žalovaný opominul oznámiti změnu svého bydliště, neplynulo z toho ještě, že by nemohl býti nalezen. když ze spisů bylo možno zjistili jeho adresu. V tomto směru nelze upříti rekursu oprávněni. Jestliže žalobkyně již v žalobě uvedla, že žalovaný jest úředníkem firmy B. a synové v P.-II., U P.... č...., a adresu tu i poštovní orgán vyznačil na vráceném nedoručeném zpátečním lístku, pak podle znění § 111 c. ř. s., které předpokládá, že strana pro změnu bytu nemohla býti již nalezena, mělo býti doručeni provedeno v místě pracoviště žalovaného (§ 15, odst. 1, § 14, odst. 3, Sdělení č. 84 Věst. min. sprav. 1928). Dokud se tak nestalo, nelze míti za to, že by žalovaný pro změnu bytu nemohl býti již nalezen. Ježto tudíž není rozsudek dosud vykonatelný (§§ 1, 7 ex. ř.), nelze exekučnímu návrhu vyhověti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle druhého odstavce § 111 c. ř. s. jest, bylo-li opominuto oznámení změny bytu, vykonati doručení podle předpisu § 104 c. ř. s. jen tehdy, nemůže-li býti osoba, které má býti doručeno, již nalezena pro změnu bytu. Jest proto posuzovati podle okolností jednotlivého případu, zda ji lze přes to, že strana opominula oznámiti změnu bytu za rozepře, bez obtíží vypátrá ti. Byloť by zbytečnou tvrdostí, aby strana, jež opominula oznámiti změnu bytu, byla beze všeho pokládána za stranu, kterou nelze vypátrati (srov. Materialien zu den neuen oesterr. Zivilprozessgesetzen I, str. 238).
V souzené věci bylo uvedeno v žalobě o placení výživného, že žalovaný jest úředníkem firmy B. a synové, P.-II., U p.... č.... Selhalo-li doručení rozsudku v bytě povinného, měl býti učiněn pokus o doručení v jeho pracovišti (§ 101 c. ř. s.), jež bylo v žalobě přesně udáno.
Názor dovolací stěžovatelky, že jest postupovati podle § 104 c. ř. s., když nový byt nemůže býti bez obtíží nalezen, nelze v jeho všeobecnosti schváliti. Bylo by s ním souhlasiti jen tehdy, kdyby jako místo doručení byl udán jedině byt. V souzené věci však může býti doručováno i v pracovišti žalovaného, jež zákon v § 101, odst. 1, c. ř. s. klade na roveň jeho bytu.

Citace:

č. 17196. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 90-91.