NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6327.

K § 2, písm. g), § 335 tr. zák.
Nejde o nutnou obranu, chtěl-li napadený svým jednáním (výstřelem) útočníky pouze zastrašiti.
Na napadeném, který je ohrožován v době noční nebezpečnými osobami na životě a majetku, nelze žádati takovou míru opatrnosti a obezřetnosti, jako na osobě jednající za stavu méně nebezpečného.
(Rozh. ze dne 23. února 1939, Zm I 62/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 335 tr. zák., změnil napadený rozsudek a obžalovaného zprostil podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro zločin těžkého uškození na těle podle §§ 152, 155, písm. a), b) tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 29. května 1938 v K. ve svém hostinci, vypáliv z automatické bambitky ránu po přítomném tam R. a zasáhnuv ho výstřelem do levé strany prsou, takto proti člověku ne sice v úmyslu, aby ho usmrtil, přece však v jiném úmyslu nepřátelském takovým způsobem jednal, že z toho vzešlo R. těžké ublížení a přerušeni zdraví i nezpůsobilost k povolání trvající dvacet i třicet dní, při čemž poranění bylo učiněno takovým nástrojem a takovým způsobem, se kterým bývá spojeno nebezpečenství pro život.
Důvody:
Napadený rozsudek zjistil, že 29. května 1938 v noci přišlo do hostince obžalovaného několik cikánů; že došlo k hádce, která se vystupňovala ve výtržnost a rvačku;
že obžalovaný vyzval cikány, aby opustili místnost; že cikán R. přistoupil k obžalovanému, šlápl mu na nohu a udeřil ho do prsou, takže obžalovaný zavrávoral; že na to vzal obžalovaný tágo a snažil se cikány vytlačiti z místnosti; ti si však vzali rovněž tága do rukou a nechtěli se dáti z místnosti vykázati; cikán R. vytrhl obžalovanému tágo z ruky a udeřil jím obžalovaného přes nos, takže obžalovaný krvácel;
že obžalovaný na to odešel do kuchyně, kde si vzal automatickou bambitku a vrátil se zpět do hostinské místnosti; jakmile tam vešel, začaly po něm lítati sklenice a tácky, které ho nezasáhly jen proto, že se jim uhýbal; obžalovaný vystoupil na lavici a vykazoval cikány znovu z místnosti; v té chvíli jeden z cikánů zdvihl na obžalovaného židli a zasáhl jí obžalovaného do nosu;
že po této ráně židlí obžalovaný napřáhl ruku poněkud napravo a z bambitky, kterou držel v ruce, vystřelil, aby, jak udává, cikány zastrašil; nábojem byl zasažen cikán R. a utrpěl těžké uškození na těle.
Podle toho nejde o stav nutné obrany, pokud obžalovaný chtěl výstřelem cikány jen zastrašiti; nemůže však jíti ani o vydíráni podle § 98, písm. b) tr. zák., poněvadž obžalovanému nešlo o to, aby protiprávně vynutil na cikánech nějaké konání, dopuštění nebo opominutí. Nutno proto jen zkoumati, zda se při tomto nikoli protiprávním vyhrožování nedopustil nedbalosti podle § 335 tr. zák.; a tu nutno uvážiti, že za situace nahoře vylíčené a rozsudkem zjištěné nebylo lze na obžalovaném požadovati stejnou míru opatrnosti a obezřetnosti jako za situace klidnější a méně nebezpečné; nutno počítati s tím, že obžalovaný, ohrožován ve svém hostinci v době noční cikány — tedy osobami, jež venkovští lidé pokládají za lidi nebezpečné a všeho schopné — na životě a majetku, který rozbíjeli, byl v pochopitelném rozčilení, a že proto nemohl snadno nahlížeti, že svým jednáním může způsobiti nebezpečí pro statky v § 335 tr. zák. chráněné.
Bylo proto přisvědčiti zmateční stížnosti obžalovaného, uplatňující s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., že pro nedostatek subjektivních náležitostí § 335 tr. zák. neměl býti obžalovaný uznán vinným ani tímto přestupkem. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti.

Citace:

Čís. 6327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 52-53.