NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 13805.

Zákon ze dne 22. února 1934, čís. 34 sb. z. a n., o dočasných opatře¬ ních v exekučním a konkursním řízení proti nezaměstnaným.
Ochrany zákona se může dovolávat! jen dlužník, jenž se dostal ne¬ zaviněně do hospodářské tísně, kterou způsobily pHčiny na jeho vůli zcela nezávislé, nikoliv dlužník, který se vlastnhn zaviněním musil sa¬ mostatné výdělečné činnosti vzdáti.
(Rozh. ze dne 27. září 1934, R II 359/34.)
Dlužník navrhl odklad vnucené dražby nemovitosti podle zákona ze dne 22. února 1934, čís. 34 sb. z. a n. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Jde o to, zda jest v souzeném případě pokládati dlužníka za nezaměstnaného ve smyslu § 4 odstavec (2) zákona ze dne 22. února 1934, čís. 34 sb. z. a n. Z šetření, jež bylo nařízeno, vyplývá, že dlužník měl velmi dobře jdoucí obchod, že však živnost špatně vedl a lehkomyslně žil. Soud má za to, že nelze proto pokládati dlužníka za »nezaměstnaného« ve smyslu uvedeného ustanovení zákona, ježto toto ustanovení předpokládá, že k zastavení výdělečné činnosti (provozu) došlo pro hospodářské poměry. Zákon chce v tomto směru dlužníka, jenž pro hospodářskou tíseň musel v provozu ustátí, tudíž nemůže svou výdělečnou činnost vykonávat!, chrániti potud, že chce vyloučiti prodej (dražbu) jeho movitého (nemovitého) majetku. Nedošlo-li však k zastavení provozu pro hospodářskou tíseň, nemá důvodu chrániti takového dlužníka. Dlužník, jak již shora uvedeno, žil velmi lehkomyslně, vedl podnik neobchodně a i jinak byly to osobní poměry dlužníkovy, jež způsobily, že podnik, kdysi kvetoucí, upadal až posléze dlužník o vše přišel. Nebyly to tedy v projednávaném případě hospodářské poměry, jež způsobily hospodářské zhroucení dlužníkovo a tím i zastavení provozu a důsledkem toho nezaměstnanost dlužníkovu, nýbrž byly to okolnosti, tkvící v jeho osobě. Dlužník nepřichází proto v úvahu jako »nezaměstnaný« a nelze naň použíti svrchu uvedeného zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje stavu věci a zákonu, pročež se odkazuje na jeho správné důvody, jež nebyly vyvráceny vývody dovolacího rekursu a k nimž se podotýká, že pro názor dovolacího rekurenta, že ochrany podle zák. čís. 34/34 sb. z. a n. jest účasten i ten dlužník, který se vlastním zaviněním musil samostatné výdělečné činnosti vzdáti, není opory. Z důvodových zpráv k vládnímu návrhu zákona tisk. 1211 a 1214 senátu jest zřejmo, že ochrany tohoto zákona se může dovolávati jen ten dlužník, který se do hospodářské tísně dostal nezaviněně a kterou způsobily příčiny na vůli jeho zcela nezávislé, což o dovolacím rekurentu podle zjištěného stavu věci nelze říci. Podle § 4 odst. (2) cit. zákona musí dlužník osvědčiti, že se jen následkem hospodářské tísně octl ve stavu nezaměstnanosti, takže, poukazuje-li v dovolacím rekursu k hospodářským poměrům jakožto příčině svého úpadku, jest možné, že to přispělo k jeho úpadku, poněvadž však jest celou řadou okolností osvědčeno, že příčinou jeho hospodářského zhroucení byla jeho lehkomyslnost, nebylo z toho důvodu třeba prováděti důkazy dovolacím rekurentem v dovolacím rekursu postrádané a jest výtka vadnosti řízení po té stránce napadenému usnesení činěná neopodstatněna.

Citace:

č. 5731. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 235-236.