NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Čís. 13604.

Kdo si vybral u kameníka z hotových pomníků náhrobní kámen, koupil jej a dal kameníkovi příkaz, by do tohoto koupeného kamene vyryl určité jméno, stal se tím, že kameník provedl tento příkaz, vlastníkem zakoupeného kamene.
(Rozh. ze dne 2. června 1934, Rv II 504/34.)
Žalobce vybral si z hotových pomníků u Bedřicha G-a náhrobní kámen, koupil jej a přikázal G-ovi, aby kámen po vyrytí jména jeho zesnulé manželky byl postaven na židovském hřbitově a odevzdal mu k tomu účelu potřebné povolení židovské obce. Po vyrytí nápisu byl náhrobní kámen zabaven k vydobytí peněžité pohledávky žalovaného za Bedřichem G-em. Žalobě o nepřípustnost exekuce procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Jest prokázáno, že žalobce náhrobní kámen od G-a koupil a že i vlastnictví na něho přešlo, neboť odevzdání k nabytí vlastnictví bylo v tomto případě nahrazeno znameními. Náhrobní kámen jest dozajista předmětem, u kterého není možným odevzdání z ruky do ruky. Znamením bylo, že žalobce dal příkaz, by na pomník byl vyryt nápis jím určený, který na kameni již, jak zájemním zápisem zjištěno, byl, a došlo proto k odevzdání kamene podle § 427 obč. zák. Žalobce byl již skutečně po koupi kamene v takovém poměru k věci, že s ní mohl libovolně a výlučně nakládati, jakž i činil, dav příkaz k vyrytí nápisu na pomník a k jeho postavení na hřbitově. Došlo proto i k odevzdání a jest vlastníkem sporného kamene jen žalobce, neboť jej koupil před zabavením. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soud neposoudil věc správně po stránce právní když ze zjištění vyvodil, že došlo mezi smluvními stranami ku převodu věci znameními ve smyslu § 427 obč. zák. Podle § 427 obč. zák. je u věcí, skutečné předání nepřipouštějících přípustné předání znameními, buď odevzdáním listiny vlastnictví prokazující nebo nástroji, jimiž přejímatel nabývá možnost držby věci výlučně se zmocniti. Tyto předpoklady nejsou splněny. Především náhrobní kámen jako věc movitá připouští hmotné odevzdání, k němuž také podle žalobcova přednesu dodáním a postavením na židovském hřbitově mělo dojíti. Vyrytí jména zemřelé manželky žalobce na náhrobek nelze pokládati ani za listinný průkaz vlastnictví ani za nástroj, pomocí něhož by mohl žalobce volně a výlučně s věcí nakládati. Nedošlo tedy ještě k předání věci podle § 425 obč. zák., žalobce vlastnictví pomníku nenabyl a nemůže proto uplatňovati ve smyslu § 37 ex. ř. ohledně zabaveného pomníku právo výkon exekuce nepřipouštějící.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
V souzeném případě uplatňuje žalobce právo vlastnické na náhrobní kámen, který koupil dne 28. března 1933 od Bedřicha G-a, kterýžto kámen byl později u G-a zabaven žalovaným. Jak zjištěno, vybral si žalobce z hotových pomníků u Bedřicha G-a zabavený náhrobní kámen, koupil jej, načež dal G-ovi příkaz, by do tohoto koupeného kamene vyryl jméno Katharina Sch. Udělil-li tudíž žalobce po kupu náhrobního kamene G-ovi příkaz, by vyryl jméno Katharina Sch. do zakoupeného kamene, by tedy zpracoval materiál jím koupený a jednal-li G. podle příkazu žalobcova, vyryv nápis, je jasno pro každého, že se vlastníkem kamene stal žalobce, který s kamenem tím, jenž náležitě specifikován, výlučně a libovolně nakládal.

Citace:

Čís. 13604.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 666-667.