Čís. 7066.

Byl-li odklad exekuce nuceným vyklizením povolen až do rozhodnutí o žalobě podle §§ 35 a 36 ex. ř., jest tím rozuměti rozhodnutí právoplatné.
Při exekuci vyklizením může býlí uspokojení vymáhajícího věřitele ohroženo (§ 44, druhý odstavec, ex. ř.) také tím, že mu byt povinným nebude včas uprázdněn a že mu tím bude znemožněno spiniti vlastní smluvní závazek.
(Rozh. ze dne 18. května 1927, R I 349/27.)
K návrhu dlužníků povolil soud prvé stolice právoplatně odklad exekuce vyklizením až do rozhodnutí o žalobě podle § 35 ex. ř. Když byla žaloba procesním soudem prvé stolice zamítnuta, navrhl vymáhající věřitel jednak, by bylo pokračováno v exekuci, jednak by další odklad exekuce byl učiněn závislým na složení jistoty dlužníky. Soud prvé stolice vyhověl návrhu vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v exekuci a vyhradil rozhodnutí o návrhu na zřízení jistoty podle § 44 ex. ř. Rekursní soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v exekuci, i návrh jeho, by další odklad exekuce byl učiněn závislým na složení jistoty. Důvody: Soud prvé stolice vyhověl návrhu vymáhajícího věřitele, by bylo pokračováno v exekuci, ježto odklad exekuce nebyl povolen až do právoplatného rozhodnutí o žalobě a ježto žaloba byla soudem prvé stolice zamítnuta. Podle procesních spisů podali dlužníci do rozsudku odvolání. Názor prvého soudu nelze sdíleti. Neboť třebas nebylo tak výslovně vytčeno, nelze usnesení o povolení odkladu exekuce rozuměti jinak, než tak, že odklad exekuce byl povolen až do »právoplatného« rozhodnutí. Jiný výklad byl by pouze tehdy možným, kdyby byl prvý soud výslovně vytkl, že se exekuce odkládá až do rozhodnutí v »prvé stolici«, což se však nestalo. Dlužno poukázati na ustanovení § 466 c. ř. s., podle něhož má odvolání účinek odkladný.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele potud, že zrušil napadené usnesení ve výroku, zamítajícím návrh na složení jistoty dlužníky, a uložil prvému soudu, by o tomto návrhu znovu rozhodl; jinak napadené usnesení potvrdil.
Důvody:
Jest přisvědčiti mínění rekursního soudu, že, byl-li odklad exekuce nuceným vyklizením povolen až do rozhodnutí o žalobě podle §§ 35 a 36 ex. ř., jest tím rozuměti právoplatné rozhodnutí o žalobě, byť to nebylo výslovně vyjádřeno v usnesení odklad povolujícím, neboť platné rozhodnutí o žalobě nenastává vydáním rozsudku soudu prvé stolice, když na včas podané odvolání může rozhodnutí prvého soudu býti zrušeno a nové rozhodnutí mu uloženo a když zákon (§ 466 c. ř. s.) s od- — Čís. 7067 —
862
voláním spojuje výslovně odkládací účinky co do vykonatelnosti rozsudku. Jiná jest však otázka, zda jest opodstatněn návrh vymáhající strany, by povolený odklad exekuce byl učiněn závislým na složení jistoty povinnými, poněvadž dalším odkladem exekuce bylo by ohroženo její uspokojení (§ 44 druhý odstavec ex. ř.). Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že ohrožení vymáhající strany nemůže v tomto případě nastati, poněvadž prý výkon exekuce vyklizením bytu nebude nikdy nemožným, a stačí odkázati k rozhodnutí nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 6109, jež se touto otázkou zabývá, doličujíc, že uspokojení vymáhajícího věřitele může býti ohroženo také tím, že mu byt povinným nebude všas uprázdněn a že tím bude mu znemožněno spiniti vlastní smluvní závazek, ježto rozhodnutí o návrhu vymáhající strany na složení jistoty podle §u 44 druhý odstavec ex. ř. jest závislým na okolnostech, ohrožujících uspokojení vymáhající strany a vyžadujících ještě vysvětlení ku správnému posouzení jejich účinků, bylo v tomto směru napadené usnesení zrušiti a prvému soudu uložiti, by o tomto návrhu znova rozhodl.

Citace:

Čís. 7066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 887-888.