Č. 226.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Ustanovení čl. 10, odst. 3 provád. nař. k česk. řádu dávkovému, dle něhož pokládati jest lhůty podle § 17 řádu dávk. za preklusivní, nemá zákonné platnosti. — 2. Výlohy na opatření a provedení hypotekárních zápůjček, interkalární úroky a odměna za osobní pracovní výkony zcizovatelovy, jež vynaložil na zvýšení hodnoty nemovitosti, nejsou položkami připočítatelnými po rozumu § 9, č. 1 česk. řádu dávk.
(Nález ze dne 31. října 1919 č. 5484.)
Prejudikatura: K I: nález č. 202; K II.: nálezy č. 24, 114 a 158 této Sbírky.
Věc: Josef a Marie Jarolímkovi v Praze (adv. Dr. Ad. Hofmeister z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o nárok stěžovatelů na připočtení nákladů dostavby domu 19420 K podle § 9, č. 1 čes. dávk. řádu k nabývací ceně, zrušuje se jako nezákonné; v ostatních směrech zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Trhovou smlouvou ze dne 18. července 1917 prodali inž. Josef Jarolímek a Alžběta Hólzlová, později provdaná Jarolímková, dům čís. pop. 1249 na Žižkově a v přiznání ku vyměření dávky z přírůstku hodnoty prodané nemovitosti žádali, aby k nabývací ceně dle § 9, čís. 1 čes. dávk. řádu připočteny byly tyto náklady:
1. Náklad na dostavbu domu ............................... 19420 K 2. Výlohy spojené s konversí dluhů na domě váznoucích . . .......9270 K
3. 6procentní úroky z hypotéky................ 250000 K za dobu ode dne nabytí vlastnictví domu, t. j. ode dne 27. dubna 1914 do 1. srpna 1914, kdy byl dům dostavěn a obydlen .... 4000 K
4. odměna za vlastní práci technickou, kterou inženýr Josef Jarolímek na dům vynaložil 9000 K Přípisem král. česk. zemsk. inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 31. října 1917 byl inženýr Josef Jarolímek vyzván, aby náklady na dostavbu domu specialisoval a účty doložil ve lhůtě 14 dnů pod následky, jak je stanoví čl. 10 provozovacího nařízení k českému dávkovému řádu. Připiš doručen byl 10. listopadu 1917 a byl stranou podrobně zodpověděn podáním, jež úřadu doručeno bylo 30. listopadu 1917.
Vyměření dávky stalo se pak platebním rozkazem ze dne 5. ledna 1918 čís. N 41043/1917/2711, aniž byly náklady, jak výše jsou uvedeny, k nabývací ceně připočteny.
Toto stanovisko 1. stolice sdílí též naříkané rozhodnutí zemské správní komise ze dne 30. prosince 1918 čís. 16841/8 z těchto důvodů: Vyměřovací úřad právem nepřihlížel k nákladům dostavby domu, neboť s nárokem na připočteni jich k nabývací ceně je strana prekludována, zodpověděvši připiš vyměřovacího úřadu ze dne 31. října 1917 po dané lhůtě. Ostatní náklady, jichž připočtení se strana domáhá, nespadají pod pojem nákladů ve smyslu § 9 čes. dávk. řádu.
Nejvyšší správní soud vyřizuje stížnost do rozhodnutí 2. stolice podanou, vycházel při svém nálezu z těchto úvah:
1. Dávkový řád nestanoví v § 17 čes. dávk. řádu sankce toho obsahu, že strana je prekludována se svými údaji a průvody, jež přednesla teprve po uplynutí lhůty, která jí dle cit. ustanovení k podání vysvětlivek byla poskytnuta.
Za nedostatku výslovného předpisu nelze však lhůty § 17 čes. dávk. řádu pokládati za lhůty preklusivní, jak nejvyšší správní soud již byl podrobněji dovodil ve svém nálezu ze dne 14. října 1919 čís. 4416, na jehož důvody se dle § 44 jedn. řádu správního soudu poukazuje.
Pokud tedy v čl. 10, odst. 3 prováděcího nařízení k čes. dávk. řádu jest stanovena preklusivnost lhůt podle § 17 čes. dávk. řádu určených, jde ustanovení toto nad meze zákonného zmocnění v § 30 dávk. řádu uděleného a nelze mu proto přiznati olatnosti. Pokud tedy naříkané rozhodnutí vyslovilo, že vyměřovací úřad, řídě se předpisem čl. 10 prováděcího nařízení k čes. dávk. řádu, právem nepřihlížel k podání stěžovatelů, v němž tito specifikovali náklady dostavby domu č. p. 1249 na Žižkovč, je v odporu se zákonem a bylo je v této části zrušiti dle § 7 zák. o správním soudě.
2. Stížnost směřuje dále proti tomu, že náklady konverse dluhů na prodané nemovitosti váznoucích, interkalární úroky z hypotéky 250000 K až do dne, kdy nemovitost byla dohotovena k obývání, jakož i odměna jednoho ze stěžovatelů za technický dohled při dohotovení domu nebyly ve smyslu ustanovení § 9, čís. 1 čes. dávk. řádu připočteny k ceně nabývací a spatřuje v tom nezákonnost. V tomto směru nebylo možno stížnosti dáti za pravdu.
Výlohy spojené s opatřením úvěru v obnosu 9270 K — položka tato skládá se ze správního příspěvku peněžnímu ústavu zápůjčku poskytnuvšímu vyplaceného, z poplatků škálových a vkladních, provisí za opatření úvěru a útrat právního zastoupení, kteréžto výlohy vzešly stěžovatelům vesměs kontrahováním dvou zápůjček a knihovním jich provedením — nelze považovati za náklady vynaložené k trvalému zvýšení hodnoty nemovitostve smyslu § 9, čís. 1 čes. dávk. řádu, neboť nákladem k trvalému zvýšení hodnoty lze rozuměti jen náklad takový, který se vtělil v prodávanou nemovitost a měl v zápětí, že podstata neb jakost její se na tolik zlepšila, že náklad tento dochází výrazu ve zvýšené její hodnotě hospodářské. To nelze však říci o výlohách na opatření a provedení hypotekárních zápůjček, neboť ani tyto výlohy nebyly vynaloženy na věc samu, ani valuta zápůjčkami získaná nepřešla v hospodářskou hodnotu nemovitosti, nýbrž byla upotřebena k výplatě dluhů na nemovitosti již váznoucích.
Interkalární úroky nejsou efektivními výlohami ve smyslu § 9. čís. 1 dávk. řádu, nýbrž ušlým výnosem z nákladu stavebního, jehož přípočet k hodnotě nabývací zákonem nikde není předepsán.
Osobní pracovní výkony zcizovatelovy, jež tento na zvýšení hodnoty nemovitosti byl vynaložil — jen o odměnu za takové osobní výkony pracovní jde při položce 9000 K, které stěžovatel Josef Jarolímek účtuje jako inženýr za svůj technický dozor při dostavbě domu — berou se v počet ve srážkové položce v § 12, odst. 2 čes. dávk. řádu předepsané, nikoliv však v nákladových položkách § 9, čís. 1 česk. dávk. řádu, neboť podle ustanovení § 9, čís. 1 česk. dávk. řádu jest připočítati k ceně nabývací toliko náklad kapitálový (srovnej nález ze dne 1. února 1919 čís. 694).
Z těchto důvodů bylo stížnost ve směrech výše uvedených zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 226. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 464-466.