NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 17209.

Byl-li pachtýřův návrh na úpravu pachtovného (§ 8 vlád. nař. č. 168/ 1936 Sb. z. a n.) v nesporném řízení (§ 13 uved. vlád. nař.) pravoplatně zamítnut, třebas jen pro jeho opožděnost, má rozhodnuti předurčující význam i pro spor, v němž se propachtovatel domáhá na pachtýři nedoplatku pachtovného.
Ustanovení § 16 uved. vlád. nař. se vztahuje jen na pachtýře, kterým bylo pachtovné upraveno vládním nařízením č. 164/1933 Sb. z. a n., nikoli i na případy, kdy došlo mezi pachtýřem a propachtovatelem k dobrovolné dohodě na jiném základě.
Cen, uvedených ve vyhlášce min. zemědělství č. 293/1936 Sb. z. a n., lze užiti pouze pro výpočet v případě § 3 vlád. nař. č. 168/1936, nikoli též na případ uvedený v § 2 uved. vlád. nař.
(Rozh. ze dne 7. února 1939, Rv I 1662/38.)
Srov. rozh. č. 14046 a 13659 Sb. n. s.
Podle snímku notářského spisu ze dne 8. dubna 1932 propachtoval Josef K. žalované ideální polovici veškerých pozemků zapsaných ve vložce č. 7 poz. knihy K. a polovici pozemků č. kat. 423, 424 a 381 zapsaných ve vložce č. 128 téže poz. knihy s veškerými hospodářskými budovami na dobu od 1. dubna 1932 do 31. března 1938 za smluvené roční pachtovné, rovnající se z každého korce ceně 380 kg (snížené roku 1933 na 180 kg) nej lepší české pšenice, platné na pražské plodinové burse v den splatnosti pachtovného. Veškeré uvedené nemovitosti žalované propachtované vydražil v soudní dražbě Josef P. a podle dražebních podmínek převzal také shora uvedené právo pachtovní, jež bylo knihovně zapsáno. Josef P. postoupil svoji pohledávku proti žalované žalobcům, kteří se domáhají na žalované zaplacení nedoplatku pachtovného splatného ke dni 30. června 1936 v částce 322 Kč 58 h, jednak ke dni 30. prosince 1936 částkou 2129 Kč 28 h. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: V souzeném případě není sporné a z pachtovní smlouvy je zřejmé, že propachtovatelé propachtovali žalované polovici veškerých pozemků zapsaných při statku č. p. 7 ve vložce č. 7 poz. knihy K. a polovici pozemků ve vložce č. 128 téže poz. knihy s veškerými hospodářskými budovami. Šlo tudíž o pachf hospodářského celku, na který se vztahuje pouze ustanovení § 8 uved. vlád. nař. a nikoliv § 7 téhož vlád. nař., jak prvý soud správně v napadeném rozsudku uvádí. Žalovaná také podala u soudu prvé stolice pod Nc 218/36 návrh na úpravu pachtovného podle § 8 uved. vlád. nař., avšak návrh ten byl usnesením prvého soudu z 9. října 1936, c. j. Cc 218/ 36-3, které nabylo právní moci, zamítnut. To má v zápětí, že nyní již nemůže uplatňovati nárok na úpravu pachtovného podle § 8 uved. vlád. nař., neboť uplatnění nároku toho vadí vzhledem na uvedené usnesení prvého soudu věc pravoplatně rozsouzená. Na tom nic nemění ustanovení § 16 , vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., podle něhož pachtýřům, kterým bylo pachtovné upraveno podle vlád. nař. č. 164/1933 Sb. z. a n. (což se v souzené věci stalo, jak zjistil prvý soud), přísluší nárok na úpravu pachtovného podle vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. i bez oznámení podle § 6, odst. 1, § 7 a 8, odst. 1, uved. nař., jsou-li splněny podmínky tímto nařízením vytčené, neboť z ustanovení § 16 řeč. vlád. nař. nijak neplyne, že by pachtýř mohl žádati za úpravu pachtovného podle onoho vládního nařízení i tehdy, když již takový jeho návrh byl pravoplatným soudním usnesením zamítnut. Také nic takového neplyne ani z ustanovení prvního odstavce § 8 téhož vlád. nař., pokud se v něm praví, že pachtýř, nedojde-li mezi ním a propachtovatelem do 30 dnů k dohodě o úpravě pachtovného, může v dalších 15 dnech žádati u okresního soudu za úpravu pachtovného, a také z ustanovení toho (totiž ze slov »může v 15 dnech žádati«) neplyne — jak se odvolatelka mylně domnívá —, že by pachtýř nebyl vůbec povinen žádati za úpravu pachtovného v uvedené 15denní lhůtě u soudu, nýbrž naopak z celého ustanovení odst. 1 § 8 řeč. vl. nař. jasně vyplývá, že pachtýř — kromě případu v§ 16 téhož vlád. nař. uvedeného, — nedohodne-li.se s propachtovatelem o úpravě pachtovného do 30 dnů po té. kdy mu byl doporučeným nebo na potvrzení dodaným dopisem oznámil, že chce za úplatu pachtovného žádati, do dalších 15 dnů zažádati u soudu za úpravu pachtovného, jinak že by nároku na úpravu pachtovného pozbyl. Při jinakém výkladu tohoto předpisu nemělo by totiž dotčené ustanovení o 15denní lhůtě vůbec žádného praktického významu. Otázkou, zdali návrh odvolatelky na úpravu pachtovného byl usnesením prvého soudu Nc 218/36 zamítnut právem či nikoliv, nelze se již nyní zabývati, když usnesení to nebylo vůbec vzato rekursem v odpor a nabylo právní moci. Z toho, co uvedeno, jest zřejmé, že nárok na úpravu pachtovného podle § 7 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. žalované nepřísluší z toho důvodu, že ustanovení § 7 cit. vlád. nař. se na její pachtovní poměr nevztahuje, a že nárok na úpravu pachtovného podle § 8 téhož vlád. nař. jí nepřísluší proto, že její návrh na tuto úpravu pachtovného byl již zamítnut pravoplatným usnesením prvého soudu z 9. října 1936, č. j. Nc 218/36-3. Že by žalované příslušel nárok na úpravu pachtovného podle §§ 1 až 6 uved. vlád. nař., to žalovaná netvrdí ani neuplatňuje. Za tohoto stavu věci jest zcela zbytečné řešiti otázku. Zda nárok žalované na úpravu pachtovného jest vyloučen též ustanovením odst. 1 § 10 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., a netřeba se proto vůbec zabývati vývody odvolání, pokud se tou otázkou obírají. Také shledává odvolací soud správným názor soudu prvé stolice, že se žalovaná nemůže pro výpočet pachtovného dovolávati cen obilí uvedených ve vyhlášce ministerstva zemědělství č. 203/1936 Sb. z. a n., neboť ze znění této vyhlášky, totiž z toho, že se v ní uvádí, že jest vydána podle § 3, odst. 2, vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., jest zřejmo, že se vyhláška ta vztahuje pouze na případy spadající pod ustanovení § 3 uved. vlád. nař., t. j. na případy, v kterých pachtovné bylo ujednáno v penězích, a nikoliv též na případy § 2 téhož vlád. nař., v kterých byla pro výpočet pachtovného vzata za základ zcela nebo zčásti cena určitého množství pšenice a žita. Že tomu tak jest, vyplývá také ze srovnání § 2 uved. vlád. nař. s ustanovením § 3 téhož vlád. nař., z něhož jest zřejmo, že zjištění průměrných cen obilí, o nichž se v odst. 2 § 3 praví, že je vyšetří a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásí ministerstvo zemědělství — což se právě stalo vyhláškou č. 293/1936 Sb. z. a n., — jest třeba pouze při výpočtu pachtovného podle § 3 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. a nikoliv též v případech § 2 téhož vlád. nař., v nichž má býti vzata za základ výpočtu nejvyššího pachtovného výkupní cena pšenice a ječmene, pokud se týče cena žita a ovsa, kterou se rozumí výkupní cena stanovená Československou obilní společností podle vlád. nař. č. 152/1935 a č. 156/1935 Sb. z. a n. (§ 4 uved. vlád. nař.). Ježto v souzeném případě nejde o pachtovné ujednání v penězích, nýbrž za základ výpočtu pachtovného stanoveno bylo určité množství pšenice, nejde tu o případ § 3 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., nýbrž o případ § 2 téhož vlád. nař., na který se ceny uvedené ve vyhlášce č. 293/1936 Sb. z. a n. nevztahují, a nemůže se jich tedy žalovaná dovolávati. Na tom nic nemění to, že v uvedené vyhlášce jsou stanoveny, též ceny obilí po srážce příspěvků podle vlád. nař. č. 18/1936 Sb. z. a n. a že odst. 3 čl. I. vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. stanoví, že ustanovení odst. 2 téhož článku o uvedených příspěvcích a o jejich odčítání od cen obilí platí též pro pachtovní smlouvy, na něž se vztahuje vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., neboť z toho, co uvedeno, nikterak ještě neplyne, že by se ceny stanovené ve vyhlášce č. 293/1936 Sb. z. a n. vztahovaly též na případy § 2 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. Prvý soud v důvodech napadeného rozsudku uvádí, že tvrzení žalované o tom, že za druhé pololetí roku 1935 počítají žalobci cenu pšenice 187 Kč za 1 q proti cenám úředně stanoveným pro pacht, takže bylo přeplaceno žalobcům o částku 417 Kč 50 h, není v tomto sporu nijak dokázáno, že žalovaná nenabídla o tomto svém tvrzení žádné důkazy a že podle důkazů provedených v tomto sporu nemohl soud zjistiti, zdali žalovaná pachtovné za druhé pololetí roku 1935 skutečně o částku 417 Kč 50 h přeplatila. Avšak nesprávnost uvedeného tvrzení žalované o přeplatku 417 Kč 50 h jest zřejmá již z toho, že žalovaná při výpočtu tohoto přeplatku vycházela z nesprávného a mylného předpokladu, že má nárok na úpravu pachtovného podle vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. a že se na její pachtovní poměr vztahují ceny obilí, uvedené ve vyhlášce č. 293/1936 Sb. z. a n. Ostatně prvý soud uvedené tvrzení žalované o přeplatku 417 Kč 50 h vyvrátil již tím, když v napadeném rozsudku uvedl, že podle kursovního listu pražské plodinové bursy byla ke dni 30. prosince 1935 průměrná cena pšenice mezi cenami výkupními a prodejními ve výši 174 Kč 50 h za 1 q pšenice, že podle této ceny vypočítané pachtovné činilo ke dni 30. prosince 1935 částku 12152 Kč 18 h, a ježto na ně žalovaná podle svého tvrzení zaplatila pouze částku 12096 Kč 60 h, zbyl tu ještě nedoplatek 55 Kč 58 h. Posoudil tudíž prvý soud věc po právní stránce správně a právem dospěl k závěru, že nedoplatky pachtovného v žalobě požadované jsou správně vypočteny a důsledkem toho právem žalobě výhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud správně rozpoznal, že nejde o parcelní pacht podle § 7 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n., nýbrž o pacht hospodářského celku podle § 8 uved. vlád. nař., neboť žalovaná má propachtovány nejen pozemky, nýbrž i příslušné hospodářské budovy, tedy »hospodářskou usedlost«.
Jako pachtýřka hospodářské usedlosti podala žalovaná u okresního soudu v B. žádost o úpravu pachtovného podle § 8 uved. vlád. nař. Tato její žádost však byla usnesením ze dne 9. října 1936, č. j. Nc 218/36-2, zamítnuta a pachtýřka nepodala opravného prostředku. Tím se stalo pravoplatným zamítnutí nároku pachtýřky na úpravu pachtovného, o němž je rozhodovati podle § 13 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. jen v řízení nesporném. Toto obě strany zavazující rozhodnutí soudní se stalo předurčujícím pro souzený spor (obdoba § 190 c. ř. s.; srov. rozh. č. 14046 Sb. n. s.).
Není správný názor dovolání, že prý uvedené zamítnutí žádosti o úpravu pachtovného má v zápětí jen ztrátu nároku na úpravu pachtovného cestou nespornou, že však ponechává pachtýřce možnost, aby se svého nároku domáhala sporem, poněvadž usnesení ze dne 9. října 1936, č. j. Nc 218/36-3, zamítlo nárok na úpravu jen proto, že byl k soudu podán opožděně. Shora uvedené usnesení nesporného soudce, jímž byl — byť i pro opoždění — nárok na úpravu pachtovného konečně zamítnut, nabylo právní moci a není možno, aby tato otázka byla po druhé řešena. Sluší tu podotknouti, že rozhodnutí nejvyššího soudu, uveřejněné pod č. 13659, na které dovolání poukazuje, řeší jen otázku, jak se má postupovati při návrhu na úpravu pachtovného podle vládního nař. č. 164/1933 Sb. z. a n., nepožádal-li pachtyř ve lhůtě vytčené v § 7, odst. 1, právě dotčeného vládního nařízení u soudu, aby bylo pachtovné upraveno.
Ustanovení § 16 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. nemůže se žalovaná s úspěchem dovolávati, neboť toto ustanovení se podle svého jasného znění vztahuje pouze na pachtýře, kterým bylo pachtovné upraveno podle vládního nařízení č. 164/1933 Sb. z. a n. a nikoli na případy, kdy došlo mezi pachtýřem a propachtovatelem k dobrovolné dohodě na jiném základě.
Co se týká významu a dosahu vyhlášky ministerstva zemědělství ze dne 28. listopadu 1936, č. 293 Sb. z. a n., rozhodl odvolací soud správně, že cen v řečené vyhlášce uvedených jest užiti pouze na výpočet v případě § 3 vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. a nikoli na případ uvedený y § 2 téhož vlád. nař. Tím méně jsou tyto ceny závažné pro případy, v nichž jest vypočítati pachtovné bez zřetele na vládní nařízení č. 165/1936 Sb. z. a n. Nejvyšší soud neshledal tudíž zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen (§ 510, odst. 3, c. ř. s.).

Citace:

č. 17209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 119-123.