NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11440.

Občanství státní: * Ztráta čs. státního občanství opcí není ztrátou státního občanství propuštěním neb nepřítomností podle § 40 zák. čl. L:1879.
(Nález ze dne 26. září 1934 č. 17917.)
Věc: Jan K. v T. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. vnitra, že odmítá st-lovu žádost za zpětvzetí do čsl. státního svazku podle § 40 zák. článku L:1879 jako nepřípustnou, poněvadž st-l, nabyv — jak také sám uvádí — opcí uherského státního občanství, ztratil čsl. státní občanství po rozumu ustanovení §§ 6—8 ústav. zák. č. 236/1920 Sb., jež pro optanta stanoví povinnost vystěhovací a nikoliv nárok na opětné udělení státního občanství.
O stížností do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Podle ustanovení § 40 zák. článku L:1879 má býti na svoji žádost přijat zpět do státního svazku, kdo propuštěním nebo nepřítomností ztratí svoje (československé) státní občanství a po navrácení jest přijat do svazku některé tuzemské obce nebo se mu takové přijetí přislíbí.
Podstatou nař. rozhodnutí popřel žal. úřad, že u st-le jsou splněny podmínky, za nichž právě uvedené ustanovení přiznává nárok na opětné přijetí do státního svazku, vycházeje z názoru, že pozbyl-li st-l čsl. státního občanství opcí podle §§ 6—8 úst. zák. č. 236/1920 Sb., neztratil je ani propuštěním ze státního svazku ani nepřítomností, jak o tom mluví nahoře citované ustanovení § 40 zák. čl. L:1879.
Názoru žal. úřadu bylo přisvědčiti.
Opcí, zejména i podle ustanovení §§ 6—8 úst. zák. č. 236/1920 Sb., jest rozuměti projev, jímž fysická osoba na základě práva normou jí daného výlučně ze své vůle bez součinnosti, ba i proti vůli dosavadního státu arroguje si nové státní občanství, vystupujíc současně ze státního svazku, do něhož do té doby náležela. Zánik dosavadního státního občanství jest tu prostým důsledkem projevu opčního, rozhodujícího se pro jiné státní občanství a vyhraženého — jak již řečeno — výlučně vůli osoby optující.
Naproti tomu propuštěním ze státního svazku jest rozuměti projev, jímž příslušný orgán státu svoluje, aby osoba, o kterou jde, ze státního svazku vystoupila, a jest pak ztráta dosavadního státního občanství důsledkem projevu souhlasné vůle obou stran, aby dosavadní státní občanství zaniklo.
Z toho jde, že zánik státního občanství opcí nelze identifikovati se zánikem státního občanství propuštěním, a že proto, pozbyl-li st-l čsl. státního občanství opcí podle úst. zák. č. 236/1920 Sb., neztratil je pro- puštěním, jak o tom hovoří uvedený § 40 zák. čl. L:1879. Že pak v takovém případě nejde o zánik státního občanství nepřítomností, jest na bíle dni a nepotřebuje proto býti blíže dovozováno. Poněvadž pak ustanovení § 40 zák. čl. L:1879 přiznává nárok na opětné přijetí do státního svazku jen těm, kdo čsl. státního občanství pozbyli propuštěním nebo nepřítomností, st-l pak těmito způsoby svého čsl. státního občanství ne- pozbyl, ztrativ je opcí, nepochybil žal. úřad, neuznal-li st-lova nároku na opětné přijetí do státního svazku podle uvedeného ustanovení.

Citace:

č. 11440. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 238-239.