NPD documents search: Právník, 65 (1926) - Přídavky poskytované zaměstnavatelem pro děti zaměstnancovy má určení, aby se dostal dětem, ne aby si ho podržel otec sám a mohou se ho tyto domáhati na otci po případě pořadem práva.

Čís. 4107.

Nepočestným ve smyslu § 488 tr. zák. není o sobě každé jednání příčící se právnímu řádu, pouhé překročení předpisů, jež mají v zápětí jen civilněprávní následky; taková překročení, nemajíce o sobě vztah k čestnosti, mohou zasahovati do oboru cti teprve vzhledem k okolnostem, jimiž jsou doprovázena. — Čís. 4107 —
Výčitka úmyslného protahování sporu o sobě není obviněním z nepočestného činu ve smyslu § 488 tr. zák., a mohla by býti takovým obviněním jen za zvláštních okolností, jež by kvalifikovaly vytýkané jednání jako nečestné; pokud není takovou okolností způsobení zvýšených nákladů sporu o sobě; subjektivní stránka.
(Rozh. ze dne 13. března 1931, Zm II 458/30).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského trestního jako odvolacího soudu v Brně ze dne 3. března 1930, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 488 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení § 488 tr. zák., rozsudek ten se zrušuje a věc se odkazuje krajskému trestnímu jako odvolacímu soudu v Brně k novému jednání a rozhodnutí.
Důvody:
O žalobách, které podala Československá obec učitelská v Praze na Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě dne 15. září 1926 o zaplacení 295931 Kč a dne 7. září 1928 o zaplacení 134500 Kč, konáno bylo společné ústní jednání před krajským soudem civilním v Brně dne 9. dubna 1929, a zastupoval stranu žalující Václav Š. a stranu žalovanou Antonín B. a Josef M. Oba zástupci strany žalované podali pak soukromou obžalobu na Václava Š-a pro výrok při tomto ústním jednání; »Vy úmyslně spor protahujete«. Obžalovaný Václav Š. byl rozsudkem okresního soudu trestního v Brně ze dne 10. prosince 1929 osvobozen podle § 259 čís. 3 tr. ř. od obžaloby pro zažalovaný přestupek § 488 tr. zák. z důvodu, že závadný výrok, který se, jak soud vzal za prokázáno, vztahoval na soukromé obžalobce, byl hledíc k povaze pozastaveného výroku a k délce trvání obou civilních sporů silnou, avšak přece ještě z mezí nevybočující kritikou. Na odvolání soukromých obžalobců uznal krajský soud trestní jako soud odvolací v Brně rozsudkem ze dne 3. března 1930 obžalovaného Václava Š-a vinným přestupkem § 488 tr. zák. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvádí odvolací soud toto: Zažalovaný závadný výrok vztahoval se na osoby soukromých obžalobců; výrokem tím byli obviněni z činu nečestného, poněvadž jde o spor nadmíru nákladný a jeho úmyslné protahování bylo by nesvědomitostí proti straně, která bude povinna hraditi značné náklady sporu. Názor prvého soudu, že pozastavený výrok je kritikou nevybočující z dovolených mezí, nelze obhájiti, an obžalovaný podkládá soukromým obžalobcům přímo zlý úmysl. Tím právě vybočila dovolená snad jinak kritika z mezí nezbytné nutnosti a věcnosti, a obžalovaný musel by dokázati úplnou pravdu svého tvrzení, o který důkaz se však ani nepokusil. Tím je dána skutková podstata přestupku proti bezpečnosti cti i po stránce objektivní i subjektivní«.
Tímto rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon. Jest připustiti, že úmyslné protahování civilního sporu jest jednáním, příčícím — Čís. 4107 —
se civilnímu řádu soudnímu, neboť četná ustanovení civilního řádu soudního směřují k tomu, by bylo znemožněno stranám spor protahovati, a úmyslné protahování sporu má pro stranu v zápětí i určité újmy. Avšak ne každé jednání, příčící se právnímu řádu, jest již proto i nepočestným ve smyslu § 488 tr. zák. Je-li takovým jednáním nepochybně každé překročení trestního zákona, jak plyne z ustanovení § 487 tr. zák., není tomu tak vždy při pouhé svévoli, při pouhém překročení předpisů, jež mají v zápětí jen civilněprávní následky. Překročení taková, nemajíce o sobě žádný vztah k čestnosti, ke mravní ceně v mínění lidské společnosti, mohou zasahovati do oboru cti teprve vzhledem k okolnostem, jimiž jsou doprovázena. Výčitka úmyslného protahování sporu o sobě není obviněním z nepočestného činu, a mohla by býti takovým obviněním jen za zvláštních okolností, jež by kvalifikovaly vytýkané jednání jako nečestné (srov. rozh. býv. vídeň. nejv. s. úř. sbírka č. 3077). Odvolací soud patrně vychází z tohoto názoru, dovozuje nečestnost poukazem na velikou nákladnost sporu, jehož úmyslné protahování by bylo nesvědomitostí ke straně, která bude musiti hraditi značné útraty, jež z něho vzejdou. Jest však uvážiti, že povinnost hraditi náklady vzešlé protahováním sporu mohou býti uloženy straně spor úmyslně protahující, takže náklady sporu samého se tím nezvýší, a strana druhá tím újmy nedozná. Nehledíc však ani k tomu nečiní způsobení zvýšených nákladů sporu o sobě protahování sporu činem nepočestným; jím by mohlo býti jen za zvláštních okolností, najmě kdyby spočívalo na pohnutkách nečestných nebo sledovalo cíle nečestné, a spadala by pak výtka úmyslného protahování sporu pod ustanovení § 488 tr. zák., kdyby obžalovaný takovou pohnutku nebo takové cíle druhé straně křivě podkládal. V důvodech sice praví odvolací soud, že obžalovaný podkládá soukromým obžalobcům přímo zlý úmysl, avšak nevyslovuje se, v čem spočívá podstata tohoto zlého úmyslu a co tímto »zlým úmyslem« rozumí, a neuvádí ani okolnosti, z nichž by se dalo usuzovati, že výrazem »zlý úmysl« míní právě to, co by podle předchozí věty dopouštělo, by výtka úmyslného protahování sporu mohla býti podřaděna pod ustanovení § 488 tr. zák. Kromě toho však není ono zjištění odvolacího soudu po stránce formální nezávadné, an odvolací soud nehodnotil vůbec výpověď svědka Josefa J-a, že závadný výrok nečinil na něho dojem, že se obžalovaný chtěl dotknouti druhé strany, a nechal nepovšimnutu svědeckou výpověď Jana K-a, potvrdivšího, že při ústním jednání dne 9. dubna 1929 po ukončení jeho svědeckého výslechu předseda soudu uvedl, že, bude-li spor ukončen při příštím ústním jednání, ustanoví jednání až po soudních prázdninách, pakli ne, že nařídí rok před soudními prázdninami; že na to soukromí obžalobci prohlásili, že spor v nejbližším líčení ukončen nebude, ano prý je zapotřebí, by byli vyslechnuti on (K.) znovu a pak ještě jiní svědkové, a že obžalovaný v této souvislosti pronesl zažalovaný výrok. Hodnotiti tuto výpověď a další obsahově podobnou výpověď svědka Bohuslava H-a byl odvolací soud tím spíše povinen, an žádný ze slyšených svědků v trestním řízení netvrdil, že byl pozastavený výrok pronesen v souvislosti s poukazem na zvyšování nákladů sporu jeho protahováním, tak že, kdyby odvolací soud, opakuje podle § 470 tr. ř. důkaz ten, vzal skutečnosti svědky Janem K-em a Bohuslavem H-em uváděné za prokázané, mohly by přivésti odvolací soud k jinému názoru na smysl závadného výroku. Nepovšimnutou neměla zůstati ani okolnost, že obžalovaný Václav Š. byl ústnímu jednání přítomen za žalující stranu, a měl tedy podle převzaté povinnosti hájiti oprávněné zájmy organisace jím zastupované, k níž dojista náležela i péče o ukončení sporu o velké peníze, tak že odvolacímu soudu bylo zkoumati, zda obžalovaný jednal bezelstně ve výkonu převzatých povinností, zda a pokud překročil meze tohoto svého práva, a zda, pronášeje závadný výrok, byl si vědom protiprávnosti svého obvinění, by i po stránce subjektivní bylo zjištěno, zda obžalovaný Václav Š. jednal v úmyslu v § 488 tr. zák. předpokládaném.

Citace:

Prager Presse. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, s. 679-679.