Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2313.


Čtrnáctidenní lhůtu §u 2 (2) úpadkového řádu dlužno počítati od veřejného vyhlášení usnesení, jímž bylo vyrovnávací řízení zastaveno, nikoliv teprve od jeho pravomoci.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, R I 82/23.)
Vymáhající věřitel nabyl exekučního zástavního práva na dlužníkovy movité věci dne 21. června 1922. Dne 4. července 1922 bylo zahájeno o dlužníkově jmění vyrovnávací řízení, čímž podle §u 12 vyr. řádu zaniklo právo na oddělení, poněvadž ho bylo nabyto teprve v období 60 dnů před zahájením vyrovnávacího řízení. Vyrovnávací řízení bylo právoplatně zastaveno rozhodnutím rekursního soudu ze dne 25. října 1922 (dlužníku doručeno dne 4. listopadu 1922), jímž bylo potvrzeno zastavovací usnesení vyrovnávacího soudu ze dne 28. září 1922. Exekuční soud usnesením ze dne 17. října 1922 nařídil dražbu zabavených předmětů pro pohledávku vymáhajícího věřitele; dražba byla určena na den 20. listopadu 1922. Ježto byl dne 14. listopadu 1922 na dlužníkovo jmění vyhlášen úpadek, žádal správce úpadkové podstaty, by dražební řízení bylo zastaveno dle §u 12 (2) konk. ř. Soud prvé stolice dražební řízení zastavil, rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by v řízení prodejovém pokračoval. Důvody: Poněvadž návrh na vyhlášení úpadku nebyl podán do 14 dní po zastavení vyrovnávacího řízení, t. j. včetně do 8. listopadu 1922, netrvaly účinky zahájení vyrovnávacího řízení až do vyhlášení úpadku (§ 2 (2) kon. řádu), podle §u 12 vyrovnávacího řádu obživla práva na oddělení, nabytá nově před zahájením vyrovnávacího řízení. Toto věřitelovo právo na oddělení, nabyté exekucí uhrazovací, nezaniklo vyhlášením úpadku, poněvadž vzniklo již 21. června 1922, tedy před 60denním obdobím před vyhlášením úpadku (§ 12 kon. řádu). Nebylo tudíž překážky, by nebylo v dražebním řízení pokračováno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacimu rekursu.
Důvody:
Názor rekurentův, že bylo dlužníku teprve ode dne doručení usnesení vrchního zemského soudu, potvrzujícího zastavení vyrovnávacího řízení, možno podati návrh na vyhlášení úpadku, by dosáhl účinků §u 2 (2) konk. ř., poněvadž prý před doručením tohoto usnesení vyrovnací řízení pro něho trvalo, nelze sdíleti. Ustanovení §u 2 (2) konk. ř. žádá zřejmě nepřetržitost řízení úpadkového a vyrovnacího, která nemá býti nad dobu, tam stanovenou přerušováno. Poněvadž toto ustanovení připouští, aby byl úpadek zároveň se zastavením vyrovnacího řízení nebo 14 dní po něm vyhlášen, jest z toho patrno, že nemá býti vyčkávána teprve právní moc tohoto zastavení. Tomu nasvědčuje také ustanovení §u 56 (4) vyr. ř., že poznámka zavedení vyrovnacího řízení má býti po právoplatném zastavení řízení vymazána, nebyl-li ve 14 dnech po zastavení návrh na vyhlášení úpadku podán, čímž jest vysloveno, kdy má býti právoplatnost zastavovacího usnesení vyčkána (t. j. při výmazu poznámky) a kdy ne (při podání návrhu podle §u 2 (2) konk. ř.). Nutno tedy 14denní lhůtu §u 2 (2) konk. ř. počítati ode dne, kdy nastávají právní účinky a následky doručení zastavovacího usnesení, t. j. ode dne jeho veřejného vyhlášení (§§ 56 (4), 63 (2) vyr. ř. a § 174 konk. ř.). Nezáleží na tom, že rozhodnutí druhé stolice, potvrzující zastavení vyrovnávacího řízení bylo dlužníku doručeno teprve dne 4. listopadu 1922, poněvadž toto rozhodnutí má zpětný účinek ke dni, kdy bylo vyhlášeno usnesení prvé stolice. Poněvadž usnesení ze dne 28. září 1922, kterým bylo vyrovnací řízení zastaveno, bylo veřejně vyhlášeno dne 3. října 1922, nemůže míti vyhlášení úpadku k návrhu teprve dne 14. listopadu 1922 podaném účinky § 2 (2) konk. ř.
Citace:
Čís. 2313. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 321-322.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).