Č. 2527.

Veřejní úředníci (Slovensko): O pensijních nárocích
městských zaměstnanců v Báňské Šťávnici.
(Nález ze dne 22. června 1923 č. 8344.)
Věc: Jan M. v H. proti bývalému administrativnímu výboru municipálního města Báňské Štávnice a Bělé o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že dává st-le k jeho žádosti od 1. června 1922 do výslužby podle § 41 pens. statutu,
poněvadž je úředním lékařským vysvědčením prokázáno, že je pro svůj zdravotní stav k další úřední službě neschopen. Pense určuje se mu dle pensijních statutů na 86% a to z kmenového platu (§ 47, 35) 6285 K, a bytná pense dle § 48 1000 K, celkem 7285 K.
Žádosti, aby se mu započítala doba ztrávená ve službě diurnisty při státních drahách, správní výbor nemůže té doby vyhověti, nařídí však, jakmile bude tato otázka generálním finančním ředitelstvím vyřešena,
aby dle toho byla tato záležitost úřadem vyřízena.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Nesporno jest, že st-1 byl městským zaměstnancem municip. města Báňské Šťávnice a Bělé. Jeho nárok na zaopatřovací požitky jest tudíž posuzovati dle městského pensijního statutu z 8. prosince 1914 č. 263, schváleného býv. uh. min. vnitra výnosem z 19. ledna 1916 č. 5145, nikoli však dle předpisů pro státní zaměstnance rep. čsl. Podle § 47 onoho statutu jest městskému úředníku vyměřiti zaopatřovací požitky podle započítatelného platu ve skutečné službě posléze pobíraného. Podle § 33 pak započítatelným platem jest systemisovaný plat a dále přídavek tvořící doplněk platu, mající jeho povahu, zakládající se na zákoně nebo na platovém statutu a nepřiznaný výlučně na dobu trvání úřední činnosti. Naproti tomu nejsou podle § 34 započítatelny požitky jiné, jako ku př. aktivní, místní, rodinné nebo drahotní přídavky, příbytečné, in nátura pobírané požitky, alimentace a příspěvky, příjem z polí, dávka dříví, paušály cestovní a jiné.
Z ustanovení těchto je patrno, že bytné, drahotní podpory, náhlé podpory a nouzové výpomoci k pensijní základně připočítati nelze, právě tak jako palivové dříví, případně jeho peněžitou protihodnotu, jak st-1 se domáhá, a že tudíž nehleděl-li žal. úřad, vyměřuje st-li pensi, k těmto požitkům, nelze jeho výroku vytýkati nezákonnost. Jest tedy
stížnost v tomto směru bezdůvodná.
St-1 brojí proti nař. výroku dále v tom směru, že k započítatelné době nebyla mu připočtena služba u maď. státních žel. drah. Jak však z výroku v odpor vzatého patrno, nerozhodl žal. úřad dosud o tomto st-lově nároku, neodepřel mu jej tudíž, nýbrž zavedl dříve šetření o
povaze služby ve směru tom, zda a pokud ji lze pokládati za rovnocennou se službou municipální a vyhradil si rozhodnouti o nároku st-lovu, aby doba ta byla při výměře pense započtena, až po vyřešení této otázky.
Není zde tudíž rozhodnutí úřadu správního, pokud jde o tuto spornou otázku, a jest proto stížnost v tomto směru nepřípustná (§§ 2 a 5 zák. o ss).) Tím ovšem není st-li bráněno, aby svým časem nepoužil vhodných právních prostředků proti úřednímu výroku, jímž jeho pensijní záležitost bude po této stránce úřadem správním vyřešena ....

Citace:

č. 2527. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 338-339.