NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3013.

I pro přestupek nedospělých (§§ 237, 269 a) tr. zák.) se vyžaduje zlý úmysl, obsahující všechny skutkové známky, které jsou zákonem při vymezení pojmu zločinu jako jeho složky vyjmenovány.
Subjektivní skutková podstata zločinu smilstva proti přirozenosti podle § 129 I b) tr. zák., vyžaduje zlý úmysl, vědomí pachatelovo, že skutek mezi osobami téhož pohlaví jest smilstvem proti přirozenosti. Vědomí pachatelovo musí zasahovati nejen smilnou povahu skutku, nýbrž i jeho povahu nepřirozenou. Nestačí, že pachatel ví, že se skutkem, na němž se činně nebo trpně súčastňuje, projevuje podrážděný pud pohlavní nebo dráždí se pohlavní pud jeho nebo spolupachatele neb obou, a že se současně skutek příčí slušnosti, kterou ve věcech pohlavního života žádají mrav a zvyky lidské společnosti. Jest třeba, by si pachatel byl také vědom toho, že se skutek příčí přirozenosti, že neslouží ani přímo, ani nepřímo účelu, za jakým příroda vytvořila různá pohlaví a vybavila je různými ústroji pohlavními.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1927, Zm II 450/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 24. září 1927, pokud jím byli stěžovatelé Alfred R. a Heřman S. uznáni vinnými zločinem podle § 129 I b) tr. zák., Heřman S. i přestupkem podle §§ 237 a 269 a) tr. zák., zrušil rozsudek prvé stolice ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu těchto obžalovaných a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, uplatňující důvody zmatečnosti podle § 281 čís. 5, 9 písm. a) tr. ř., dlužno přiznati důvodnost, pokud (vývody, že ke skutkové podstatě zločinu podle § 129 I. písm. b) tr. zák., náleží vědomí, že se provozuje smilstvo proti přirozenosti, a že se zločinu toho nemůže dopustiti, komu pojem smilstva proti přirozenosti není jasný), namítá, že subjektivní stránka zločinu, přesněji zločinu a přestupku, jimiž byli stěžovatelé uznáni vinnými, nedošla v napadeném rozsudku náležitého skutkového opodstatnění. Zlý úmysl, který se předpokládá pro každý zločin a proto, spatřuje-li se ve zločinném skutku z důvodu nedospělosti pachatele jen přestupek, i pro tento přestupek, musí podle ustáleného výkladu § 1 tr. zák. obsahovati všechny skutkové známky, které jsou zákonem při vymezení pojmu zločinů jako jeho složky vyjmenovány. Podle § 129 trestá se jako zločin I. smilstvo proti přirozenosti, t. j. ... b) s osobami téhož pohlaví. Předpokládá se tedy pro zločin, o který v této trestní věci jde, zlý úmysl, vědomí pachatelovo, že skutek mezi osobami téhož pohlaví předsevzatý jest smilstvem proti přirozenosti. Vědomí pachatelovo musí zasahovati nejen smilnou povahu skutku, nýbrž i jeho nepřirozenou povahu. Nestačí, že pachatel ví, že se skutkem, na němž se činně nebo trpně súčastňuje, projevuje podrážděný pud pohlavní nebo dráždí se pohlavní pud jeho nebo spolupachatele neb obou, a že se současně skutek příčí slušnosti, kterou ve věcech pohlavního života žádají mrav a zvyky lidské společnosti. Jest třeba, by si byl pachatel také vědom toho, že se skutek příčí přirozenosti, že neslouží ani přímo, ani nepřímo účelu, za jakým příroda vytvořila různá pohlaví a vybavila je různými ústroji pohlavními. Ani ve druhé ze řečených složek vědomí nejde o znalost anebo neznalost trestního zákona, jež byla by ovšem bezvýznamnou, nýbrž o znalost (neznalost) zvláštní známky skutkové, pro kterou nabývá smilný skutek tíhy neboli větší protiprávnosti, která ho činí zločinem. Proto dlužno zjistiti výslovně a přesně veškeré uvedené složky vědomí pachatelova, jakmile vzešly — jako v této trestní věci ohledně obou stěžovatelů — z té neb oné příčiny pochybnosti o tom, zda měl pachatel přes svůj mladistvý věk dostatečné porozumění pro to, co dělal anebo snášel. Neníť vyloučeno ani, že v duši mladistvého pachatele, třebaže si již uvědomuje smilnou povahu určitého skutku ve smyslu shora vytčeném, nejsou vůbec žádné nebo jsou jen mlhavé představy o tom, že přirozenými jsou úkony pohlavního života jen mezi osobami různého pohlaví, kdežto provádění jich osobami téhož pohlaví navzájem příčí se zákonům přírody a jím přizpůsobeným názorům lidské společnosti. Vylíčeného rozsahu skutková zjištění rozsudku prvé stolice nejsou, i když se ponechá stranou, že i povšechné vymezení pojmu smilnosti není dosti přesné. Rozhodovací důvody vyslovují jen, že si stěžovatel R. byl vědom, že činy jím páchané nutno označiti za smilné, že to platí ve stejné míře o Heřmanu S-ovi a že si byl S. vědom, že činy W-ovy mají vztah ku sféře pohlavní a mají za účel ukojiti pohlavní pud. Další vědomí, jehož bylo třeba podle hořejších úvah, není zjištěno ani rozsudečným předpokladem, uvedeným výrokům předeslaným, že osoby s W-em smilstvo provozující byly nazývány »Klub Er« a že zkušenějšími byli dostatečně poučeni i ti, kdož si podstaty W-ova počínání nebyli snad vědomi. Neboť není ani v tomto předpokladu, ani v souvislosti s ním vysloveno nebo naznačeno, že R. a S. z onoho názvu poznali nebo že jim vysvětlili zkušenější soudruzi právě protipřirozenost skutků, k nimž se W-ovi propůjčovali. Tím, co rozsudek po stránce subjektivní u stěžovatelů zjistil, není naplněno vědomí, předpokládané podstatou zločinu, jímž byli stěžovatelé — S. arciť částečně jen za kvalifikace zločinného skutku jako přestupku nedospělých — uznáni vinnými, takže rozsudek spočívá v této části výroku o vině na nesprávném použití zákona i jest jej v části té i s příslušejícími výroky o trestu a dalšími výroky z důvodu § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. zrušiti, aniž třeba zabývati se ostatními vesměs formálními vývody stížnosti. Podle podstaty shledaného zmatku nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení ve stolici prvé. Proto bylo o zmateční stížnosti způsobem shora naznačeným rozhodnuto ihned v zasedání neveřejném podle § 5 zákona čís. 3 ř. zák. na rok 1878.

Citace:

č. 3013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 946-948.