NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 10675.

Sprostředkovatelská smlouva.
Ujednání sprostředkovatele se zákazníkem jsou nicotná, pokud se odchylují v neprospěch strany od schváleného provozovacího řádu a poplatkové sazby.
Schválení provozovacího řádu a poplatkové sazby zemským úřadem, jež nařizuje § 4 zákona ze dne 19. srpna 1925, čís. 203 sb. z. a n., pro sprostředkovatelské živnosti, jest stanovením nejvyšších sazeb pro tuto živnost ve smyslu § 51 živn. řádu. Civilněprávní účinky stanovení nejvyšších sazeb jest posuzovati podle § 1059 obč. zák., avšak teprve počínajíc schválením provozovacího řádu a poplatkové sazby zemským úřadem. Schválení nepůsobí zpět na úmluvy již sjednané.
Sprostředkovatel, jenž provozuje sprostředkování, aniž si vymohl schválení provozovacího řádu a poplatkové sazby, propadá sice trestu podle živnostenského řádu, ale sjednaná dohodčí smlouva nestává se neplatnou. Dohodčí smlouva není neplatná, když ten, kdo sprostředkuje obchod s nemovitostmi po živnostensku, k tomu vůbec nemá koncese.
Sprostředkovatel může býti činným pro obě strany a může si dáti od obou slíbiti odměnu.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1931, Rv II 94/30.)
Realitní kancelář Františka F-a sprostředkovala prodej domu (hostince) žalovanou L-ovi, jenž zaplatil realitní kanceláři 2% z kupní ceny. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně (postupnice realitní kanceláře) zaplacení 2% provise i na žalované prodatelce domu. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o provisi za sprostředkování, jež spadá pod úpravu, k níž došlo zákonem ze dne 19. srpna 1925, čís. 203 sb. z. a n. Podle § 4 tohoto zákona je každý žadatel o koncesí povinen předložiti příslušnému úřadu ke schválení řád o provozování podniku, v němž musí býti přesně uveden způsob provozování živnosti a poplatková sazba. Podnikatel jest povinen, převezme-li sprostředkování, doručiti straně při zahájení jednání jeden exemplář schválení sazby a je povinen zachovati se při provozování podniku přesně podle sazby. Z celého doslovu § 4 cit. zák., jmenovitě z odst. (6) a (7) je patrno, že sprostředkovatel musí i ve styku se stranami zachovávati všecka ustanovení schváleného řádu, protože by se jinak účele, který podle důvodové zprávy zákon sledoval, ochrany stran a právní bezpečnosti nedalo ani dosáhnouti. Kdyby sprostředkovatel této povinnosti nedbal, provinil by se proti zákonnému předpisu a nemohl by podle názoru odvolacího soudu spravedlivě činiti nároky z jednání, které se protiví příkazu zákona. V souzeném případě byl provozovací řád úředně předložen, jeho pravost a správnost nebyla popřena. Ve smyslu druhého odstavce tohoto řádu smí sprostředkovatel požadovati poplatek jen od jedné strany, od té, která ho o sprostředkování požádala. V souzeném případě je mimo spor, že za sprostředkování byla již zaplacena provise od L-a a že tento o sprostředkování požádal. Proto žalobkyně již podle tohoto řádu nemůže nyní uplatňovati nárok na provisi ještě proti druhé straně. Mimo to nebyla splněna podmínka odst. 7 § 4 cit. zák., neboť nebylo ani tvrzeno, že j. žalované exemplář schválené sazby doručil; protože se podle skutkového děje jednání se žalovanou odehrávalo v jejím hostinci, nikoliv v místnosti právního předchůdce žalobkyně, neměla žalovaná vůbec možnost nahlédnouti do řádu a do sazby, ba nebyla o jejich jsoucnosti ani zpravena, ačkoli podle smyslu a účelu citovaného zákona bylo podle názoru odvolacího soudu povinností sprostředkovatelovou nekořistiti z této její nevědomosti, nýbrž ji náležitě poučiti. Ano se tak nestalo, nelze uznati nároku na provisi. S právním posouzením napadeného rozsudku lze potud souhlasiti, že nepovstal závazek žalované k placení provise, a to ani v případě, kdyby, neznajíc pravý stav věci (§§ 871 a 1432 obč. zák.), byla provisi slíbila, a že byla oprávněna provisi odepříti, to tím spíše, an i podle názoru odvolacího soudu sprostředkovatel nejednal v její prospěch, takže tu není ani nároku s hlediska § 1035 obč. zák., jak správně uznal i soud první stolice.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud má pravdu v tom, že ujednání sprostředkovatele se zákazníkem jsou nicotná, pokud se odchylují v neprospěch strany od schváleného provozovacího řádu a poplatkové sazby. Schválení provozovacího řádu a poplatkové sazby zemským úřadem, jež nařizuje § 4 zák. čís. 203/1925 pro sprostředkovatelské živnosti, není v podstatě než stanovením nejvyšších sazeb pro tuto živnost, jež připouští již § 51 živn. řádu pro drobný prodej věcí, patřících k nejnutnějším potřebám denní potřeby a pro určité živnosti tam jednotlivě vyjmenované. Jest vlastně rozšířením ustanovení § 51 živn. řádu na živnost sprostředkovatelskou a má týž právní význam jako stanovení nejvyšších sazeb podle § 51 živn. řádu pro živnosti tam uvedené. Civilněprávní účinky stanovení nejvyšších sazeb jest posuzovati podle § 1059 obč. zák. Toto ustanovení prohlašuje, byla-li pro zboží stanovena sazba, vyšší cenu za protizákonnou. Úmluva se tedy příčí potud zákonu, pokud sjednaná cena převyšuje stanovenou sazbu, a jest potud podle § 879 obč. zák. nicotná. Co ustanovuje § 1059 obč. zák. o překročení sazeb stanovených úřadem pro zboží, musí obdobně platiti i pro překročení úředních sazeb pro výkony živnostenské, neboť účel stanovení sazeb i pro zboží i pro výkony živnostníků, pro které zákon takové stanovení připouští nebo nařizuje, jest týž, ochrana veřejného zájmu. Avšak tento právní účinek nastane teprve stanovením sazeb, tedy při sprostředkovatelské živnosti teprve schválením provozovacího řádu a poplatkové sazby zemským úřadem, jím má býti upravena živnostníkova odměna pro budoucnost; schválení nepůsobí zpět na úmluvy již sjednané, poněvadž to zákon neustanovuje. Provozovací řád a poplatková sazba Františka F-a, jež odvolací soud položil za základ svému rozhodnutí, byly zemským úřadem schváleny dne 11. ledna 1928, kdežto sprostředkovatelská smlouva, jež jest předmětem sporu, byla podle zjištění prvého soudu, které v odvolacím řízení zůstalo nedotčeno, sjednána již na podzim roku 1927. Provozovací řád a poplatková sazba tedy neplatily pro tuto smlouvu, a nebylo tvrzeno, že František F. měl v této době schválené jiný řád a sazbu. Nelze tudíž sprostředkovatelskou smlouvu sjednanou se žalovanou pokládati za neplatnou proto, že se příčila provozovacímu řádu a poplatkové sazbě schváleným pro živnost Františka F-a. Odvolací soud míní, že nelze uznati nárok na provisi ani proto, že se František F., pokud se týče jeho zaměstnanec, nezachoval podle sedmého odstavce § 4 zák. čís. 203/1925, neodevzdav žalované exemplář schválené sazby. Kdyby platnost sprostředkovatelské smlouvy byla závislá na zachování tohoto ustanovení, byla by ovšem smlouva neplatná i tehdy, když ji František F. ujednal se žalovanou dříve, než si vymohl podle § 4 osmý odstavec zák. čís. 203/1925 schválení provozovacího řádu a poplatkové sazby pro svou živnost, neboť, dokud tak neučinil, nemohl se ani zachovati podle sedmého odstavce § 4. Než mínění odvolacího soudu je právně mylné. Sprostředkovatel, který provozuje sprostředkování, aniž si podle osmého odstavce § 4 vymohl schválení provozovacího řádu a poplatkové sazby, propadá sice trestu podle živnostenského řádu, ale sjednaná smlouva dohodčí nestává se nezachováním tohoto předpisu neplatnou, poněvadž to zákon neustanovuje, právě tak, jako dohodčí smlouva není neplatná, když ten, kdo sprostředkuje obchod s nemovitostmi po živnostenská, k tomu vůbec nemá koncesi (sb. n. s. čís. 8562 a j.). Nelze však přisvědčiti ani mínění soudu první stolice, že mezi žalovanou a Františkem F-em nebyla sjednána dohodčí smlouva, předpokládajíc ovšem, že jest pravda, co tvrdí žalobkyně, že se žalovaná zavázala zaplatiti 2% provisi z kupní ceny, když k prodeji dojde. Ujednala-li žalovaná se zástupcem Františka F-a provisi pro případ, že prodej bude uskutečněn, rozumí se samo sebou, že tím zároveň ujednala s ním dohodčí smlouvu. František F. dostál své povinnosti ze smlouvy, ježto svým zaměstnancem přivedl žalované koupěchtivého L-a a ji s ním seznámil. Také příčinná souvislost mezi touto činností a dojednáním kupu je zjevná, poněvadž by nebylo ke kupu došlo, kdyby zaměstnanec Františka F-a nebyl kupce přivedl. Nezáleží na tom, že si Jan L. první zjednal Františka F-a; sprostředkovatel může býti činným pro obě strany a může si od obou dáti slíbiti odměnu (sb. n. s. čís. 8359). je tedy také názor prvého soudu, že slib žalované, zaplatiti provisi, je pouhým slibem darovacím, právně mylný. Že žalovaná svůj slib, zaplatiti provisi, odvolala, jak míní soud prvé stolice, nemělo by právní význam, poněvadž žalovaná přes to použila služeb Františka F-a, a následkem jeho činnosti došlo k sjednání kupní smlouvy. Rozhodnutí sporu závisí tedy na tom, zda jest pravdivé tvrzení žalobkyně, že se žalovaná zavázala zaplatiti Františku F-ovi 2% provisi, když se kup uskuteční. Skutková zjištění soudu prvé stolice, týkající se této otázky, byla odvolacím důvodem nesprávného ocenění důkazů dotčena, a bylo proto povinností odvolacího soudu, by je přezkoumal celé, i co do výpovědí svědků průvodních, i vývodních (§§ 488, 498 c. ř. s.). Poněvadž odvolací soud tak neučinil, bylo jeho rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušiti a naříditi mu, by o věci znovu jednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 10675. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 493-496.