NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 159.

Nešetření předpisů poplatkových nemá vlivu na platnost právního jednání.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1919, Rv II 126/19.)
Dle obsahu písemné kupní smlouvy prodala žalobkyně žalované nemovitosti za 40000 K, jež zaplaceny byly částkou 12000 K před podpisem smlouvy, zbytkem vtěleny na nemovitostech a spláceny býti měly v ročních lhůtách; žalobkyně tvrdí ve své žalobě, že kupní cena neodpovídá skutečnému dohodnutí, ježto byla smluvena na 42000 K a částka 30000 K měla býti splatna ve lhůtách a vtělena na prodaných nemovitostech. Několik dní před sepsáním trhové smlouvy požádali ji prý žalovati, by si dala knihovně zajistiti pouze 28000 K, 2000 K prý splatí co nejdříve, takže by bylo knihovní zajištění u tohoto zbytku bezúčelné. Žalobkyně prý této žádosti vyhověla nevědouc, že žalovaným šlo o snížení poplatků převodních, poněvadž podle zák. ze dne 18. června 1901, č. 78 ř. z. obnáší převodní poplatek při kupní ceně nemovitosti do 40000 korun pouze З1/2 proc. a při kupní ceně přes 40000 K 4 proc. kupní ceny. Jelikož jí žalovaní na ony 2000 K splatili dosud pouze 500 K, domáhá se na nich zaplacení částky 1500 K. — Soud prvé stolice (krajský sond v Novem Jičíně) vyhověl žalobnímu podaní, vzav za prokázáno, že trhová cena skutečně byla smluvena na 42000 K, že bylo ujednáno, že částka 2000 K bude zaplacena co nejdříve, nejdéle do roka, že však na ní splaceno bylo pouze 500 K, takže nárok žalobní na zbytek 1500 K jest ospravedlněný. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Brně) potvrdil rozsudek prvého soudu z těchto důvodů: Strana žalovaná potírá roz- sudek prvého soudce v první řadě proto, že soudce opomenul prohlásiti smlouvu kupní mezi spornými stranami uzavřenou za neplatnou podle § 879 obč. zák. a že z toho důvodu žalobu zamítl. Při tom však přehlíží žalovaná strana, že nešetření předpisů poplatkových na platnost právního jednání vlivu nemá a že v zákoně o poplatcích ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z. podobného předpisu (až na § 86, který se však jen týče písemných závazků) není; ovšem ale nastávají následky trestní dle § 84 č. 2 poplatk. zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných.
Důvody:
Žalovaní shledávají nesprávné posouzení po stránce právní v tom, že ujednání mající za účel, by fiskus byl na poplatcích zkrácen, jest závazné. Než věc byla odvolacím soudem správně posouzena. Neboť k tvrzení žalovaných, že každá úmluva, při které nedbáno ustanovení poplatkového zákona, odporuje dobrým mravům a jest dle § 879 obč. zák. neplatnou, nelze přisvědčiti. Nešetření předpisů poplatkových na platnost právního jednání vlivu nemá. Všeobecná ustanovení § 879 obč. zák. nevztahují se vůbec na případy přestupku poplatkového zákona, protože případy ty jsou zvláštními ustanoveními zákona o poplatcích upraveny. V § 84 zák. o poplatcích ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z. se výslovně ustanovuje, že udání nižší ceny v listině, která jest podkladem pro vyměření poplatku, dlužno stihati dle norem poplatkového zákona, aniž by bylo vysloveno, že smlouvy takové jsou neplatné; extensivní výklad § 86 poplat. zák. jest vzhledem k výjimečnosti tohoto ustanovení nepřípustný.

Citace:

č. 159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 326-327.