NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Ze vzpomínek Marie Brožové na kriminál

— Čís. 7534 —
Čís. 7534.

Zákon ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. а n., o pojištění u báňských bratrských pokladen. — Čís. 7534 —
»Zaopatřovacím platem«242/1922 sb., § 88.2 ve smyslu § 88 (2) zákona jsou i pojistné dávky pro případ nemoci. Pro pohledávky výživného ze zákona jest přípustná exekuce na všechny pohledávky, plynoucí ze zákona a vypočtené v § 1 bod 1 až 5, tudíž i na nemocenské.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1927, R II 257/27.)
Manželka horníka navrhla k vydobytí vykonatelné pohledávky na výživném a na útratách procesních a exekučních а k zajištění nároku na placení výživného po dobu dalšího roku proti manželi povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání (pokud se týče pouze zabavením) nemocenského důchodu, který dlužník jako horník pobírá od revírní bratrské pokladny s obmezením, že dlužníku musí z celkového důchodu zůstati volných 3 000 Kč ročně. Soud prvé stolice povolil exekuci do dvou třetin nemocenského důchodu. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 2 zákona ze dne 1. července 1926, čís. 117 sb. z. a n. byla pro nemocenské pojištění členů báňských bratrských pokladen podle zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n. prodloužena působnost zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. Pro pensijní pojištěnce a pro členy báňských bratrských pokladen neplatí tedy zákon o sociálním pojištění ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., tedy ani § 139 tohoto zákona, nýbrž zákon ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. a tedy § 62 tohoto zákona, který zní doslovně tak, jako § 43 zákona ze dne 28. července 1889, čís. 127 ř. zák., a pak zákon ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n., jehož § 88 stanoví v druhém odstavci, že pro výživné může býti vedena exekuce neb zajišťovací úkon až do polovice zaopatřovacího platu (odbytného). Poněvadž v odstavci tom není zmínky o pohledávkách z pojištění nemocenského, jest uvažovati o tom, zda pod pojmem »zaopatřovací plat (odbytné)«242/1922 sb., § 88.2 jsou míněny také pohledávky z pojištění nemocenského čili nic. Podle § 73 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n. jest u každé revírní bratrské pokladny zřízeno oddělení nemocenské k provádění pojištění nemocenského a oddělení zaopatřovací k provádění pojištění zaopatřovacího jménem a na účet Ústřední bratrské pokladny a finanční hospodaření a účetnictví těchto dvou oddělení provádí se odděleně. Z toho plyne, že zákon rozeznává mezi pohledávkami z pojištění nemocenského a pohledávkami z pojištění zaopatřovacího. Zmiňuje-li se tedy zákon v odstavci druhém § 88 cit. zák. pouze o zaopatřovacím platu (odbytném), nemůže ustanovení tohoto odstavce platiti pro pohledávky z pojištění nemocenského, nýbrž musí pro tyto pohledávky platiti pouze ustanovení prvého odstavce § 88 cit. zák., tak že pohledávky z nemocenského pojištění, tedy nemocenské nelze zabaviti vůbec, tedy ani pro pohledávky výživného.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s dodatkem, že povolená exekuce a zajišťující úkon týká se pouze poloviny nemocenského důchodu. — Čís. 7534 —
Důvody:
Jde o otázku, zda pro nárok na výživné jest přípustná exekuce na pohledávky, příslušející dlužníku podle § 1 bod 1 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 sb. z. a n. o pojištění u báňských bratrských pokladen (pojistné dávky pro případ nemoci). V této otázce stanovil dříve zákon ze dne 28. července 1889, čís. 127 ř. zák. o bratrských pokladnách v § 43 zcela souhlasně s § 62 zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. o nemocenském pojištění dělníků, že pohledávky příslušející pojištěnci podle dotyčného zákona nesmějí býti exekucí zabaveny nebo zajišťovacím úkonem zatíženy a že výjimka z toho se připouští toliko pro pohledávky na poskytování výživy příslušející proti pojištěnci ze zákona. Podle těchto ustanovení byla tedy exekuce pro nároky na výživné na pohledávky pojištěnce z uvedených zákonů přípustna, aniž se rozlišovalo mezi jednotlivými druhy pohledávek pojištěnce (nemocenské, provise), takže se přípustnost exekuce vztahovala na veškeré pohledávky pojištěnce podle dotyčných zákonů. Zákony čís. 33/1888 a čís. 127/1889 byly zákonem čís. 242/1922 o pojištění u báňských bratrských pokladen a zákonem ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří nově upraveny. Posléz uvedený zákon stanoví v § 139, že postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona jsou nepřípustny a nemají právního účinku a že se tak může státi pouze až do polovice dávky k úhradě nároků osob, které mají proti oprávněnému zákonný nárok na poskytnutí výživy. Zákon čís. 242/1922 přimyká se sice v § 88 prvý odstavec úplně ke znění první věty § 62 zákona čís. 33/1888 a § 43 zákona čís. 127/1889, avšak v druhém odstavci praví, že pro pohledávky výživného, příslušející podle zákona věřiteli, může býti vedena exekuce nebo zajišťovací úkon až do polovice zaopatřovacího platu (odbytného). Kdežto tedy § 139 zák. čís. 221/1924 právě tak, jak tomu bylo v zákoně čís. 33/1888 a 127/1889, připouští exekuci pro pohledávku výživného na veškeré z něho pojištěnci příslušející pohledávky, tedy i na nemocenské, jest to při zákonu o pojištění u bratrských pokladen pochybným potud, že zákon tento v § 88 mluví jen o přípustnosti exekuce na »zaopatřovací plat«242/1922 sb., § 88, čímž zákon míní vždy, když užívá tohoto výrazu na jiných místech, jen pohledávky uvedené v § 1 bod 2 až 5, tedy důchody invalidní, starobní, vdovské, sirotčí a vychovávací, jakož i případné přídavky drahotní, nikoli však pojistné dávky pro případ nemoci podle § 1 bod 1. Vzhledem k tomu dospěl rekursní soud k názoru, že v § 88 zák. čís. 242/1922 pod »zaopatřovacím platem«242/1922 sb., § 88 není míněno též nemocenské a že tedy na pojistné dávky pro případ nemoci není exekuce přípustnou ani ve prospěch vyživovacích nároků. Tím však přiznává rekursní soud ustanovení § 88 zvláštní postavení, jež se sice kryje s doslovem zákona, jež však nelze srovnati s úmyslem zákonodárce. Uváží-li se, že, jak vyplývá z toho, co bylo zde uvedeno o dotyčných ustanoveních starých a nových pojišťovacích zákonů, otázka, týkající se přípustnosti exekuce na pohledávky příslušející dlužníku — Čís. 7535 —
z důvodu pojištění, byla všemi dotyčnými zákony jak z doby před zákonem čís. 242/1922, tak i z doby po něm řešena souhlasně a to v ten rozum, že, i když pohledávky z těchto zákonů plynoucí jsou vyňaty z exekuce, jest exekuce ve prospěch pohledávek na výživné přípustná a to na pohledávky pojištěncovy z pojištění plynoucí beze všeho rozlišování, tudíž i na nemocenské, nelze míti za to, že právě v zákoně čís. 242/1922 měla býti stanovena výjimka. Nelze tak míti za to, zejména proto, že není důvodu, proč by byl zákonodárce přiznal v tom směru zvláštní postavení zaměstnancům v hornictví a nikoli též zaměstnancům ostatním (zák. čís. 221/1924) a proč by toto zvláštní postavení zaměstnancům hornickým přiznal právě jen ohledně nemocenského, nikoli též ohledně jejich ostatních pojistných dávek. Z těchto důvodů dospěl nejvyšší soud k názoru, že v § 88 zák. čís. 242/1922 jsou »zaopatřovacím platem« míněny i pojistné dávky pro případ nemoci a že jest exekuce pro pohledávky výživného přípustná na všechny pohledávky z tohoto zákona plynoucí a v § 1 bod 1 až 5 vypočtené, tudíž i na nemocenské. První soud povolil navrhovanou exekuci do dvou třetin nemocenského důchodu. Poněvadž rekursní soud návrh na povolení exekuce vůbec zamítl, bylo uvážiti, že podle § 88 uvedeného zákona čís. 242/1922 může býti povolena exekuce nebo zajišťovací úkon pro pohledávky z výživného, příslušející věřiteli podle zákona, pouze do polovice zaopatřovacího platu. Bylo tedy po této stránce usnesení prvního soudu obnovované tímto rozhodnutím opraviti.

Citace:

č. 7534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 548-551.