Čís. 17304.

K hmotnému odevzdání dle § 426 obč. zák. není zapotřebí, aby převáděné svršky byly vždy odevzdány vlastníkem jiné osobě »z ruky do ruky«. Pojem hmotného odevzdání dle § 426 obč. zák. třeba vykládati v souvislosti s ustanovením §§ 312, 315 obč. zák. o nabytí držby, se zřením na to, že podstatnou náležitostí odevzdání dle § 426 obč. zák. je, aby přejímateli byla zjednána možnost bezprostředního panství nad věcí, aby věc byla převedla do jeho držby, a aby se přejímatel též skutečně ujal nad převáděnou věcí panství.
(Rozh. ze dne 17. května 1939, Rv I 297/39.)
Žalující strana tvrdíc, že je vlastnicí věcí, jež při nabytí převzala z ruky do ruky, domáhá se výroku, že exekuce, na ony věci vedená, jest nepřípustná. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu, ježto byl názoru, že žalobci pro nedostatek tradice (§ 425 obč. zák.) nenabyli k vylučovanému bytovému zařízení práva vlastnického. Dovolání právem vytýká tomuto názoru odvolacího soudu mylnost. K hmotnému odevzdání dle § 426 obč. zák. — a jen o toto může dle odvolacího rozsudku a vývodů dovolání jíti— není zapotřebí, aby převáděné svršky byly vždy odevzdány vlastníkem na jinou osobu »z ruky do ruky«. Pojem hmotného odevzdání dle § 426 obč. zák. třeba vykládati v souvislostí s ustanovením §§ 312, 315 obč. zák. o nabytí držby; podstatnou náležitostí odevzdání dle § 426 obč. zák. je totiž, aby přejímateli byla zjednána možnost bezprostředního panství nad věcí, aby věc byla převedena do jeho držby (srov. i ustanovení § 330 osnovy k obč. zák.) a aby přejímatel též skutečně se pjal nad převáděnou věcí panství (§ 315 obč. zák.). Podle zjištěni nižších soudů, ze kterého při právním posouzení věci nutno vycházeti, dali žalobci vylučované bytové zařízení, které koupili na dvakráte u truhláře T., dopraviti od truhláře do bytu dlužnice, respektive při druhé koupi dali dlužníci poukaz, aby si nábytek od truhláře do bytu dopravila. Touto disposicí ujali se žalobci nepochybně nad koupeným nábytkem skutečné držby, neboť vykonali nad ním moc, kterou se dle §§ 312, 315 obč. zák. zjednává držba hmotných movitých věcí. Podařilo se tedy žalobcům prokázati k vylučovaným svrškům nejen právní důvod nabytí (§ 424 obč. zák.), ale i způsob (§ 426 obč. zák.) nabytí vlastnictví. Že by šlo při koupi bytového zařízení žalobci jen o smlouvu na oko, nebylo žalovanou stranou předneseno v první stolici. Jestliže podle dalšího zjištění nižších soudů byly vylučované svršky dopraveny později k příkazu dlužnice ještě na jiné místo, nemůže to na věci nic změniti, ježto jde o další poměr mezi žalobci a dlužnicí, z něhož nelze však nikterak usouditi na převod vlastnictví ze žalobců na dlužnici, nehledíc ani k tomu, že není tvrzen titul, dle něhož by mělo dojíti k takovému přechodu vlastnictví. Podařilo se tedy žalobcům prokázati, že na svršky u dlužnice zabavené mají právo, které nedopouští výkonu exekuce (právo vlastnické).

Citace:

č. 17304. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 321-322.