NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6318.

Zákon uvádí polehčující okolnosti v § 46 tr. zák. a přitěžující okolnosti v § 44 tr. zák. jen příkladmo. Polehčující okolností je i doznání skutečností; nerovná se ovšem svou vahou úplnému doznání podle § 46, písm. h) tr. zák.
Okolnost, že vražedný čin byl spáchán manželem na manželce, je okolností přitěžující.
(Rozh. ze dne 7. února 1939, Zm II 14/39.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl podle § 5 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n. o odvolání státního zastupitelství z rozsudku krajského soudu jako soudu porotního, jímž byl obžalovanému za zločin vraždy prosté podle §§ 134 a 135, č. 4 tr. z. na místě trestu smrti uložen trest těžkého žaláře v trvání patnácti let, zostřeného jedním postem ročně, takto:
Odvolání se vyhovuje a napadený rozsudek se ve výroku o trestu na svobodě obžalovanému uloženém mění v ten smysl, že se obžalovanému ukládá podle § 1, odst. 1 zák. ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb. z. a n., trest těžkého žaláře v trvání dvaceti roků zostřeného způsobem v rozsudku uvedeným.
Důvody:
Státní zastupitelství odporuje rozsudku odvoláním z toho důvodu, že trest na svobodě obžalovanému na místě trestu smrti vyměřený nejnižší mezí zákonné sazby náhradního trestu není přiměřený, tedy z důvodu uvedeného v prvním odstavci § 5 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n. Odvolání vytýká, že nemělo býti přihlíženo k polehčující okolnosti taktického doznání a naopak že měla býti jako přitěžující okolnost zhodnocena skutečnost, že vražda spáchána byla manželem na manželce.
Odvolání není opodstatněno, pokud vytýká, že při výměře trestu nemělo býti přihlíženo k polehčující okolnosti faktického doznání. Nelze mu přisvědčiti, třebaže jsou pravdivé jeho vývody, že obžalovaný při hlavním přelíčení při svém dřívějším úplném doznání nesetrval, a že se — popíraje jakýkoli nepřátelský úmysl — snažil vylíčiti jako by k usmrcení M. došlo jen náhodou, pokud se týče neopatrností s jeho strany. Nalézací soud nepochybil, přihlédl-li u obžalovaného k doznání skutečností jako k polehčující okolnosti, když se obžalovaný přiznal, byť i s vyloučením zlého úmyslu, ke všem svým oproti M. podniknutým činům, které přivodily její smrt. Paragraf 46 tr. zák. uvádí polehčující okolnosti jen příkladmo a třebaže se pouhé doznání skutečnosti nerovná svou vahou úplnému doznání, jaké má na mysli ustanovení § 46, písm. h) tr. zák., přece při výměře trestu nezbytně padá na váhu ve prospěch obžalovaného (Sb. n. s. č. 2950).
Odvolatel však právem vytýká, že okolnost, že vražedný čin byl spáchán manželem na manželce, měla býti zhodnocena jako okolnost přitěžující. Třebaže okolnost, že čin byl spáchán na osobách, které byly k obžalovanému v bližším vztahu, není uvedena mezi oněmi, k nimž jako k přitěžujícím přihlíží § 44 tr. zák., nutno si i zde uvědomiti, že § 44 tr. zák. uvádí okolnosti přitěžující jen příkladmo (Sb. n. s. č. 2082). Čin spáchaný na manželce manželem je spáchán na osobě, u které všeobecná povinnost nesahati na život bližního je zesílena zvláštními právními vztahy mezi pachatelem a usmrcenou (Sb. n. s. č. 1437). A zákon na jiných místech (§§ 137, 142 tr. zák.) na čin spáchaný za této okolnosti ukládá vyšší trest, tedy zřejmě k němu přihlíží jako k okolnosti přitěžující, což ostatně nachází oporu i ve všeobecném ustanovení § 43 tr. zák. (porušení více povinností).
Vedle tří okolností polehčujících přicházela proto u obžalovaného v úvahu i jedna okolnost přitěžující, kterou nalézací soud přehlédl. Pak ale nutno souhlasiti s odvolání veřejného žalobce, že trest vyměřený nejnižší mezí trestní sazby náhradního trestu není přiměřený zavinění a okolnostem a že obžalovanému měl býti uložen trest vyšší. Bylo proto odvolání státního zastupitelství vyhověti a rozsudek ve výroku o trestu na svobodě obžalovanému uloženém změniti úměrným zvýšením.

Citace:

Čís. 6318. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 31-33.