Čís. 8632.

I spory o nároky ze zákona o placených dovolených ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n., jsou prázdninovými věcmi ve smyslu § 223 čís. 7 c. ř. s. nový doslov.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1929, R I 1076/28.)
Žalobě o zaplacení náhrady za šest dní dovolené v letech 1925, 1926 a 1927 procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné. Důvody: Proti rozsudku, doručenému stranám dne 6. srpna 1928, dala žalovaná strana odvolání na poštu dne 10. září 1928. Odvolání jest opožděným, poněvadž v tomto případě jde o spor o mzdu, o náhradu za neposkytnutou dovolenou, kterážto dovolená tvoří součást mzdy a spory o mzdu jsou věcmi feriálními. Běžela tudíž k odvolání lhůta od doručení rozsudku, ode dne 7. srpna 1928 a končila dnem 21. srpna 1928 (§ 224 čís. 7 zákona z 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Důvod rekursu, že podle § 224 c. ř. s. v doslovu čl. 2. odst. 2 čís. 7 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. věcmi feriálními jsou jen spory ze služební neb »námezdní« smlouvy, zde však že nejde vůbec o nárok ze smlouvy, nýbrž ze zákona, t. j. ze zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n. o placených dovolených, neobstojí, neboť i tu jde o nárok ze smlouvy, ježto zákon obsahuje jen doplnění předpisů o smlouvách služebních a pracovních. Takové předpisy obsahují nejen kapitola obč. zákona o smlouvě služební, zákon o obchodních pomocnících, zákon o úřednících statkových a ostatní sem spadající zákony, nýbrž i zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 67 sb. z. a n. o placené dovolené pro zaměstnance. Neobsahuje-li na př. služební smlouva obchodního pomocníka nic o služném, platí předpisy § 6 zák. o obch. pom. a, neobsahuje-li nic o dovolené nebo něco méně výhodného než zákon (§ 40), platí § 17 téhož zákona, jenž mu zaručuje placenou dovolenou v trvání tam udaném, avšak, domáhá-li se pomocník služného nebo placené dovolené, je to nárokem ze smlouvy služební, jakkoli se zakládá v tomto případě na předpisu zákona a ne na ustanovení smlouvy, neboť právě zákon tu smlouvu doplňuje. A tak tomu jest také v případě zákona ze dne 3. dubna 1925, neboť i tu může služební nebo pracovní smlouva ustanovení o placené dovolené obsahovati, jakž se již i před zákonem tím stávalo, a tu ovšem platí smlouva, má-li ustanovení výhodnější než zákon, kdežto nemá-li ustanovení neb má-li ustanovení méně výhodné než zákon, platí smlouvu doplňující ustanovení zákona (§ 14 zák.). Jde tedy o nárok a tudíž o spor ze smlouvy a bylo proto tak rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

8632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 82-83.