Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 2
PDF

Čís. 4458.


Soud, vydávaje rozsudek pro zmeškání, není oprávněn prováděti důkaz spisem o jiné rozepři, jímž byl sice nabídnut důkaz, jenž však nebyl k žalobě připojen, ani při roku předložen; lhostejno, že ona jiná rozepře byla vedena u téhož soudu.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1924, R I 982/24).
Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zmeškání. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by nehledě k zrušovacímu důvodu, o odvolání dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Napadeným usnesením byl zrušen rozsudek prvého soudu vydaný pro zmeškání a věc byla vrácena do prvé stolice ku jednání a vynesení rozsudku, protože prvý soud při rozhodnutí právní rozepře nepřihlížel k obsahu spisu С 374/24, jímž žalobkyně nabídla důkaz o tom, že žalovaný jest otcem jejího dítka, v únoru 1923 mimo manželství narozeného. Do usnesení toho stěžuje si žalobkyně právem. Žalovaný zmeškal prvý rok. Žalobkyně učinila návrh, by proti němu byl vydán rozsudek pro zmeškání. Bylo proto podle §u 396 c. ř. s. přednesení o skutkových okolnostech dostavivší se žalobkyně vztahující se ku předmětu právní rozepře pokládati za pravdivé, pokud nebylo vyvráceno předloženými důkazy. Ale spis С 374/24 nebyl soudu předložen, nýbrž byl jím jen nabídnut důkaz o oné skutečnosti důležité pro rozhodnutí sporu. Soud nebyl proto oprávněn prováděti důkaz tímto spisem, jenž při žalobě nebyl a ani při roku stranou nebyl předložen a jejž by si musel teprve opatřiti, kdyby ve sporu nabídnutý důkaz jím byl připustil. Řízení před prvým soudem není tedy vadným proto, že soudce spis С 374/24 neopatřil si z úřední moci a nehodnotil jeho obsah, k čemuž podle zákona nebyl vůbec oprávněn. Nemá proto napadené usnesení v zákoně opory a nemění na tom ničeho, že právní rozepře С 374/24 byla zahájena u téhož soudu, neboť tím nestal se obsah tohoto spisu skutkem vůbec známým (§ 269 c. ř. s.), v kterémžto případě byl by býval soudce ovšem povinen k němu přihlížeti.
Citace:
č. 4458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 754-755.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).